Fake memories

1

Dabi

Říká se, že čas hojí rány, ale mě ani po těch několika letech není o moc líp. Život šel se vším všudy do háje. Stala se ze mě jen obličejná troska poflakující se na ulicích města. Pár malých loupeží. Nebyl jsem nic. Jediné co mi zbylo, bylo moje zohavené tělo, ale už ne nikdo, kdo by ho miloval. Zůstal jsem sám. Nemůžu se už ani dívat na televizi...stale se tam objevují hrdinové. Ti, co chytají padouchy jako jsem já.

Zavrněl mi telefon.

Za hodinu přijď na naše obvykle místo. Mám pro tebe celkem zajímavou práci.

„Co ten nechutný brejlatý slizoun zase chce?" otráveně zvedám telefon, zatím, co ležím na gauči. Pořád mi dohazuje nějakou špinavou práci. Ne, že bych si stěžoval, ale jeho klienti mají až moc vysoké nároky. „Pfff.". Takže za hodinu v parku. Ten idiot si ze mě dělá srandu. Znechuceně stávám z gauče a beru si svůj černý kabát s límcem. Už je trochu potrhaný, ale pořád slouží svému účelu. Navíc nemám ani na nový. Bouchnu s dveřmi své malé zatuchle garsonky a mizím pryč z paneláku.

V klidu jsem došel na místo srazu. Je tu jako vždy dřív. „Zdravím Dabi." vytasí na mě ten svůj smradlavý úsměv s chybějícími zuby. „Kolikrát ti mám opakovat, že někdo s takovýmhle  ksichtem, by se neměl usmívat." protočím nad ním oči, ale on si mé poznámky nevšímá. „Jdeme." pokyne mi jen hlavou a vydá se směrem k východní části města. Bože, dneska je neobvykle vážný. Co mu přeletělo přes čumák? „Hej, co je s tebou?" ušklíbnu se na něj. „Ale, nějaký okřídlený hrdina mi ničí kšefty. Máme škodnou v revíru." zabrumlal nespokojeně. Nojo, co jsem si mohl myslet. Další padouch, co si chce zachránit vlastní prdel a tak bonzuje hrdinům na ostatní. Jsem zvědavý kdy se na tuhle úroveň snížím já. Je celkem paradox, že hrdinové tvoří jednotnou skupinu lidí a padouši jsou jen obyčejná cháska, co donáší špínu jeden na druhého a doufají, že si tím získají za všechny své podle činy pár plusových bodů. Ještě, že já mám místo v pekle už dávno zamluveny. Přímo vedle mýho táty. Po pár minutách konečně přicházíme k oprýskané budově. Vede mě po schodech dolů ke vchodu. Trochu mi to připomíná noční bar. „Snad nebudu muset obsluhovat zákazníky." ušklíbnu se. „Myslím, že ty by jsi měl úspěch leda tak ve striptýz baru." uchechtne se a potáhne z doutníků, který si před chvilkou zapálil. „Jo, krom tebe na tu práci je ještě jedna holka. Mám pocit, že se zante." otevře dveře a mizí ve tmě. Bezeslov ho následuju až ke zdroji světla, kde stojí osoba. Dívka s blonďatými vlasy svazamými do dvou drdolů, bežovém svetru a krátké sukni. Připomíná mladou školačku až na to, že je věkové skoro stejně stará jako já. Brejloun otvírá dveře a vchází do baru, já a ta dívka jdeme mlčky za ním. Přijde mi děsně povědomá, ale nemůžu si pro boha vzpomenout od kud ji znám. „Pánové, rád bych vám představil další dva talentované padouchy, co by měli zájem o práci." na tváři se mu objevil ten jeho nechutný úšklebek.

Hawks

„Všechna ta tvrdá práce se konečně vyplatila. Stal se ze mě hrdina. A i když nemám na takové jako je All Might nebo Endeavor, s padouchy si hravě poradím. Jo, život je super a jak říkám "Já jsem Hawks. Muž, který je trochu moc rychlý, ale zařídí společnost, kde si hrdinové na chvíli budou moct užít trochu nudy. Tohle udělám, přísahám na svou úžasnou  rychlost." tu ať si vezme kdokoliv, když svůj slib poruším." odmlčel jsem se. „Děkujeme pane Hawksi za váš čas a za vaše odpovědi do našeho intervia." vstala mladá redaktorka ze židle a natáhla ke mně ruku. Okamžitě jsem se taky postavil a ruku přijal. „To je maličkost." usmál jsem se. Její líčka jemně zrudla. Nechápu proč se to dívkám stává, když se na ně usměju. Ale nemůžu říct, že ji to nesluší. Rozloučil jsem se i s ostatními přítomnými a odešel z nakladatelství. Zatím dělám rozhovory do novinových článku, párkrát jsem už byl i v televizi, ale veškterou pozornost přitahuje teď All Might. Posledně, co zachránil toho zelenovlasyho kluka, který se pokusil zachránit svého kámoše ze spárů padoucha, je pořád žhavým tématem médií. Jo, z těch dvou kluků možná jednou vyrostou super kolegové. No, nebudem přece přebdbíhat, mají před sebou ještě hodně práce.

Nikolajankov881

Ahoj, takže jsem se nakonec rozhodla pro pokračování knížky Memories. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako první díl a že si ho užijete ❤️😄