Really long day [CZ]

Jako když jste hladový, a před vámi zrovna leží dort...

Z pohledu Olivera:

''Nepůjdeme si někam sednout?'' navrhnul jsem...''Jasně, támhle je lavička...'' odpověděla :3. Konečně jsem měl možnost (Kterou jsem nepromeškal) pořádně si prohlídnout její zadek...Woow...nechápu jak se někomu může líbit když jeho holka ze zadu vypadá jako kombajn, to já radši menší, kompaktnější a multifunkčnější prdelku :3 A ona má...dokonalou...nechápu jak můžu takhle dlouho přemýšlet o jejím zadku...

Z pohledu Elisabeth:

Čumí mi na prdel...OMG...co mají ti kluci pořád s našimi tuky...zadek-prsa-zadek...formulka podle které postupují když si prohlíží holku. No i když...ne, že bych se taky nepodívala :'P No co, jsem taky člověk. Začínám být z něj trochu nervózní, když jsem delší dobu v přítomnosti kluka...je to pro mě malý šok...''Snowe! Pojď sem, skoč!'' nařídila jsem Snowovi když jsme seděli na lavičce a on mě odměnil několika olíznutími na tvář. Je to můj miláček. Je docela ticho...trochu trapný...snad něco řekne...nebo mám já? Ale co? Co mám říct? Otočil se na mě, dívá se mi do očí, je tak sladký...''Jak...ti chutná?'' zeptal se nervózně...bylo to...moc roztomilý...lízla jsem si zmrzliny a řekla jenom ''moc'' Při čemž mi utřel zbytek zmrzliny ze rtu ještě před tím než jsem si stačila olíznout rty..Jeho prst byl tak...mužný, nemohla jsem tomu uvěřit...Naklonil se nade mě, beze slov, dívali jsme se sobě do očí a nahlas dýchali...cítila jsem zrychlení tlukotu srdce, slyšela jsem ho v hlavě...něco jako když vám zalehne ucho, a vy slyšíte jenom tlukot svého srdce...najednou nebyl tak nejistý jak jsem ho do teď znala, byl sebejistější, ani jsem si neuvědomovala jak dlouho ta takhle sedíme...rty asi 15 centimetrů od sebe, a my se jen díváme sobě do očí...On...měl tak zelené oči...jako tráva, zelené víc než si dokážete představit, vyzařovala z nich skromnost a zároveň troufalost...nejistota, ale velký chtíč...neobjevený žár. Naklonil se ke mně a ve chvíli kdy už naše rty dělil jen malý kousek vzduchu, vzal si to, co chtěl. Políbil mě, velmi intenzivně…naplněně, hluboce a věděl co dělá...mé kamarádky se vždycky báli toho jak se nebudou umět líbat až poznají nějakého kluka...já ne...věřím, že to má každý v sobě...Byl to zatím krátký polibek při kterém jsem cítila něco nevídaného...oddálil se ode mě, já ho chytla za tváře a on se ke mně rychle zase přitisknul...tentokrát už to bylo vážně těžké strpět, bylo to něco čemu jsem se bránila a v co jsem hlavně nevěřila. Něco nového...Cítila jsem jeho prsty jak se zaplétají v mých vlasech, měl perfektní techniku, a já vůbec nepřemýšlela...jen jsem se soustředila na tu vášeň která mezi námi plála. Znáte to, jak se řekne, že ''přeskočila jiskra''? Tak to Vás mohu ujistit, že nepřeskočila, přeskočil...celý ohňostroj! Nemohla jsem tomu uvěřit...byla jsem v jeho pevném stisku a doufala, že mě bude držet snad celý svůj život. Všechny problémy v ten moment vymizely...všechen strach...svou hrudí jemně, ale zároveň provokativně drtil tu mou. Byla to pro mě velká očista, nával energie, která se mezi námi předávala...Chvíle v jiném světě skončila, a já se cítila úplně vysílená. Jako po maratonu, jako po zápase, prostě jako bych byla mimo, kaput, těsně před spánkem...

Z pohledu Olivera:

Nemohl jsem odolat, a normálně se do ní pustil, jako když jste hladový, a před vámi zrovna leží dort. Nejdříve malý krátký polibek, jako požádání o vstup... Pak už jsem se odvázal, byl jsem jako zvíře, jako zvíře na svoji kořist, snad jí to nevadilo...ale ona spolupracovala...byli jsme...jako jeden...na chuť jejich rtů a drzost jejího jazyku nikdy nezapomenu, bylo těžké přestat, moc mě vzrušovala, její vlasy byly tak jemné a pevné...byli jako stonky sedmikrásek...Tak nádherná, tak zajímavá, nic jsem o ní nevěděl ale jako bych zjistil všechno. Už nebyla nervózní, ani já ne, už to byla čistá upřímnost...moře nepovedených vztahů ona zaplavila jako oceán, měl jsem v hlavě jenom ji...tak rád bych zašel i dál, měla tak něžnou hruď, když jsem jí objímal a líbal, mé ruce jí dokázaly obejmout jako...byla prostě tak tenká, hubená, ne moc, tak akorát, byla jako splněný sen, jako když celý život jíte chleba a někdo vám podá muffin, tak moc jsem ji chtěl a pořád víc a víc, nad její počáteční nevinností jsem málem brečel, viděl jsem, že v ní něco je, zkoumal jsem to a odkryl. Svou vášeň skrývala až příliš dlouho, až příliš dlouho na to, abych nepropadl jejímu kouzlu. Odtrhli jsme se tedy, a já nebyl unavený, ale cítil jsem, že ona ano...To jsem takový lovec? Vysál jsem z ní snad energii jako upír? Bylo mi to líto, ale zároveň mne těšilo, že jsem jí měl. Já ji dostal, ona mě...