Really long day [CZ]

Jdi do něj!

Z pohledu Olivera (toho kluka):

Pane bože ta je nádherná! Hezčí holku jsem ještě neviděl! Ty černé vlasy jako havraní peří...ty její oči, tak tmavé jako černočerná tma v nočním lese...tváře bílé jako sníh...postava modelky...z výstřihu jí koukají dvě nádherná prsa připomínajíc sněhové koule kterýma jsem už trefil tolik lidí...Tak ploché břicho...svalnaté ruce a ty nohy :'O Můj bože...to je snad sen! A mluví na mě...a má taky samojeda! Měl bych něco říct...''Ahoj! krásná prsa, teda pes, teda oči!'' no tak to jsem zvoral, sakra proč prsa? Pes ano, oči neuvěřitelně úžasné, ale prsa? ''Wow ty máš ták krásný nohy'' odpověděla :'D Všimli jsme si toho, že ani jeden vlastně nevíme, o čem mluvíme. Přepnuli jsme se do režimu normální rozhovor a zakecali se. ''Ty seš tu nový?'' zeptala se mě... ''Ano já...ano, jsem...totiž, já jsem Oliver, a tohle je moje levá ruka, Kelly'' ''Levá ruka? :'D Neříká se pravá? :'D'' ''Ano, levá, no víš já jsem levák, všechno dělám levou rukou...pravá mi je prakticky k ničemu, používám jí snad jen abych zapadl :)'' ''Jú, to je hezký, já jsem pravák, jmenuji se Elisabeth'' ''Necheš se projít?'' ''No...ona je sice ško...jdem se projít ;)'' Woow, díky bohu, že řekla ano...byla tak sladká, hezčí než kdokoli koho jsem potkal..dokonce jsem neřešil to, že máme být ve škole..

Z pohledu Elisabeth:

 O. Můj. Bože. On...on je tak krásný, tak nádherné hnědé vlasy, a úplně zelené oči...totálně. Takové jsem ještě asi ani neviděla, úžasné. Je o hlavu vyšší, to je dobře...tak akorát...ty svaly, tak dokonalé bicepsy, a navrch, má rád psy!! A dokonce samojedy!! Párkrát jsem se štípla do ruky, jestli nespím. Šli jsme směrem k parku. Ani chvilku jsme se nenudili, a psi si taky rozuměli, Snow pořád očichával Kelly, doufám, že nehárala. Najednou jsem dostala nehoráznou chuť na zmrzlinu. Štěstí bylo, že byl pár metrů od nás stánek. ''Lis? nechceš na..ehm, můžu ti tak říkat?'' ''No jasně, samozřejmě, o co jde?'' ''Nechceš na zmrzku?'' On je bůh!! :'O Jak to ví? On mi čte myšlenky! Vážně, neuvěřitelný. Všimla jsem si, že už delší dobu nic neodpovídám (trapas) ''Ok'' Proč pořád takhle odpovídám?! Nejsem přece nervózní...nebo ano? Jujky, já vlastně nevím. Podívala jsem se na Snowa, vlastně jemu do očí, vždycky mi ten pohled pomohl, vždycky, a ani teď mě můj nejlepší kamarád nezklamal. Jakoby mi říkal očima ''Ano zabouchla ses, ale já se nezlobím! Udělej s ním to samé co já s Kelly, je načase být už pouze nejlepšími kamarády'' Je to vážně nejlepší kámoš, vždycky to bude můj partner Snow, ale stejně jsem si nebyla jistá. Vážně? Že bych se vážně zabouchla? To je přece divný...''Jdi do něj! Vždyť si ještě panna!'' dokončil tzv. vzdušný proslov. No, něco na tom bylo...ale to na situaci přece nic neměnilo. Teď šlo o to, abych zachovala klid. Nekoktala, odpovídala, prostě hawai...ať už to je jakkoli těžké. ''Dobrý den, já si dám čokoládovou, a moje...tato slečna si dá..?'' ''Čokoláda!'' Vychrlila jsem ze sebe...