Následující dny byly náročné. Profesoři to tento rok vzali hopem a už od začátku zavalovali studenty velkým množstvím informací a úkolů. Narcissa téměř ani neměla čas na nějaký osobní život. Její dny se smrskly na vyučování a posléze plnění všech úkolů a ležení v učebnicích, aby si všechno narvala do hlavy. Nejvíce času trávila zavřená v knihovně. Její přátelé nad tím jen nechápavě kroutili hlavami a neustále ji zvali, ať se k nim připojí k některé z her nebo procházce k jezeru, ale ona vždy odmítla. Pokud chtěla být dost dobrá, musela se tolik učit.
Navíc se blížil konec září a to znamenalo, že brzy začnou famfrpálové tréninky. Famfrpál byl jediná věc, která Narcisse doopravdy šla, aniž by se musela příliš snažit. Jediná věc, na kterou měla přirozený talent. Jen škoda, že pro rodiče byl famfrpál příliš méněcenný na to, aby ji za její úspěchy v něm snad pochválili nebo na ni byli hrdí. Hrála na postu Střelkyně a minulý rok byla vyhlášená jako bradavický Střelec roku. Měla na kontě nejvíc gólů ze všech.
Tento rok však váhala, jestli se má do týmu vůbec přihlásit. Famfrpál jí vždy bral spoustu času, které by jinak mohla věnovat učení. Kapitán týmu, Callum Nott však za ní den před náborem nových členů přišel s tím, že s ní rozhodně počítá a jestli by se na konkurz mohla dostavit, aby zhodnotila uchazeče o post střelce.
„Bez tebe bychom byli pořádně v háji, takže na mě ani nezkoušej žádný svoje výmluvy!“ řekl přísně, když se mu svěřila se svým váháním. Neodporovala mu. Vlastně byla za to, co řekl ráda. Příliš famfrpál milovala na to, aby se ho doopravdy vzdala. Když tedy nadešel den náboru, oblékla si sportovní oblečení a vyrazila ven na hřiště. Cestou potkala Andromedu s Luciusem. Přátelsky na ně kývla. Nemohla si však pomoct, aby si svou sestru nezměřila dlouhým pohledem.
Nedokázala z hlavy dostat Ariinu poznámku, že má oči pro někoho jiného, než je Lucius. Ted Tonks. Byl to jediný chlapec, který jí v tomto smysl napadl, ale nemohla tomu uvěřit. To by přece Andy nikdy neudělala. Znamenalo by to, vzdát se své rodiny. Vzdát se svých sester, takže i jí, Narcissy. Navíc... Ted byl přece primus. Trávila s ním čas především proto, že musela! Ne snad?
Přesto si od té doby Andy pozorně prohlížela, zkoumala její obličej, jako by doufala, že v něm nalezne odpověď na své otázky. Taky číhala, jestli ji náhodou někde nenačapá s Tedem, ale nikdy se to nestalo. Když je občas náhodou potkala společně, nikdy to nevypadalo, že by byli víc, než kolegové primusové. Věděla snad Aria něco víc nebo to jen tak plácla? Neházeli po sobě zamilované pohledy, nepsali si milostná psaníčka, nechodili ruku v ruce... nic nenaznačovalo tomu, že by do sebe byli zamilovaní!
Její úvahy přerušil Luciusův hlas: „Jdeš teď na ten konkurz?“
Odtrhla se od Andromediny tváře a rozpačitě se usmála. „Hmm... vlastně jo, jdu. Callum mě požádal, ať mu pomůžu vybrat střelce,“ přisvědčila.
Luciusův výraz se jen neznatelně rozzářil. „Super. Já jsem mu slíbil, že se přijdu podívat, tak můžu tě doprovodit?“
„To budu ráda,“ usmála se upřímně a obrátila se k setře. „Půjdeš taky?“ Doufala, že odpoví ano, aby mohla pozorovat, jak se chová v Luciusově přítomnosti. Byla si tak jistá, že je do ní Lucius zamilovaný! Jenže teď v poslední době nad tím váhala. Opravdu to tak bylo? Nebo měla pravdu Aria, když tvrdila, že se Luciusovi líbí ona?
Andy však k jejímu zklamání zavrtěla hlavou. „Musím ještě dopsat pojednání pro Křiklana. Užijte si to, zlatíčka, a sestavte dobrý tým, Cisso. Tenhle rok to Nebelvíru musíme vrátit!“ Bojovně zamáchala rukou ve vzduchu a vydala se chodbou dál ke knihovně.
ČTEŠ
Černý narcis (HP FF)
Fanfiction❝Jméno Blacková s sebou může nést určité výhody, ale také prokletí. V jejím případě to byla ta druhá možnost.❝ Narcissa Blacková nastupuje do pátého ročníku v Bradavicích. Těší se tam více, než na cokoliv jiného, protože konečně unikne ze spárů svýc...
