Černý narcis (HP FF)

•1• Nástupiště 9 a ¾

1. září 1971

Tři dívky kráčely po nástupišti King's Cross a dvě z nich před sebou tlačily vozíky s kufry, na nichž měly klece se sovami. Kolemjdoucí se po nich otáčeli s podivnými pohledy, ale rychle se zase odvraceli, když se setkali s vražedným pohledem nejvyšší z nich, útlé černovlásky. Na tváři měla zjevné znechucení a působila dojmem, jako by si myslela, že jí to tu všechno patří. Bellatrix Blacková rozhodně patřila k ženám, které mají přirozenou autoritu a všichni z nich mají strach.

„Jak já nenávidím prvního září. Všude se tu motají ti odporní mudlové!" pronesla povýšeným aristokratickým hlasem a opovržitě nakrčila nos.

„Dávej pozor, abys od nich něco nechytila!" poznamenala ironicky druhá ze sester, Andromeda. Byla to tmavovlasá dívka s inteligentníma očima a štíhlou postavou. Neměla v sobě takové kouzlo osobnosti jako její sestra, ale na první pohled bylo znát, že má v sobě určitou vlídnost, kterou zase postrádala Bellatrix.

Bellatrix se ušklíbla. „Zmlkni, Andy. Nechápu, co si myslíš, že děláš, když se bavíš s tím mudlovských šmejdem!"

Andromeda se pobaveně zašklebila. „Nemám tušení, o čem to mluvíš, sestřičko.“

„Ale jistěže víš," opáčila klidným hlasem Bella.

„Bello, prosím tě. Musíš to vytahovat i teď,“ obrátila Andy otráveně oči v sloup. „Tonks a já jsme pouze spolužáci. Nic víc v tom nehledej.“

„Ovšem, myslíš, že jsem si nevšimla, jak jste se na konci roku loučili?“ ušklíbla se na to černovláska ironicky.
„Ale přes prázdniny sis určitě uvědomila, že si nezaslouží ani tvůj pohled. Nemám pravdu, Cissy?" Otočila se na poslední z nich, drobnou blondýnku s modrýma očima a bledým obličejem.

Od svých sester se tak silně lišila nejen vzhledem, ale také povahou. Zatímco Bellatrix a Andromeda byly obě energické a velmi zdatné v kouzlení, Narcissa byla spíš tichá, nenápadná a mnoho kouzelnického talentu nezdědila. Když byla malá, její rodiče dokonce pojali podezření, že by snad mohla být moták. Jak byla šťastná, když se jí v deseti letech povedlo přemístit porcelánový hrníček.

„Jasně, Bello," přisvědčila blondýnka nepřítomně. Její myšlenky se však toulaly někde úplně jinde. Do Bradavic se těšila víc, než dávala najevo. Konečně bude pryč od matčiných zklamaných pohledů, které k ní vysílala kdykoliv se jí nepovedlo nějaké kouzlo. Nebude se muset strachovat, že když udělá chybu, přijde její otec a potrestá ji.

„Hej, Cissy, prober se!" Někdo jí prudce zamával rukou před očima a vytrhl ji tak z příjemného snění. Zmateně zamrkala očima a prohlédla na Bellatrix. „Už jsme tady!" vysvětlila černovláska a ukázala prstem na přepážku mezi nástupišti devět a deset.

Narcissa pevně uchopila svůj vozík a její úsměv se ještě rozšířil. Už brzy bude sedět ve vlaku a ujíždět směrem do Bradavic!

„Andy, ty běž první, potom půjde Cissy a nakonec já," rozkazovala jim Bellatrix. Roli vůdce si zjevně užívala. Andy protočila očima, ale nic nenamítala a rozběhla se přímo proti překážce. Místo aby do ní vrazila, ale zmizela. Narcissa zkontrolovala, že má kufr pevně připevněný a chystala se taky rozběhnout, ale Bellatrix ji zadržela.

„Narcisso, pamatuj si jednu věc; být kouzelníkem je čest. Ti odporní mudlovští šmejdi si takovou čest nezaslouží. Andy je hloupá, že se baví s tím ubožákem. Doufám, že ty jsi chytřejší. Víš přece, co naše rodina znamená!" Významně si poklepala na levé předloktí. „Víš, o co usilujeme. Navždy čistí. Mudlové musí vymizet. Stejně tak krvezrádci. Doufám, opravdu doufám, Cissy, že se na tebe můžu spolehnout. Budeš dělat čest našemu jménu?“

Blondýnka se mlčky vpíjela do sestřiných černých očích. Byla v nich všechna krutost a chladnokrevnost, která byla pro Blackovy typická. Ale také něha, se kterou se vždy dívala pouze na své sestry. Ačkoliv jediná Bellatrix zdědila po otci a matce všechno, na co byl jejich rod hrdý. Zatímco ona, Narcissa, pro ně byla jen zklamáním. Přesto teď právě do ní vkládá Bellatrix naději. Kousla se do rtu. Naději, kterou si nezasloužila.

„Můžeš se spolehnout, Bello,“ odpověděla přesto se slabým úsměvem.

Bellatrix se spokojeně usmála a pokývala hlavou. „Samozřejmě, že můžu. Tak běž!" pobídla ji. To jí nemusela říkat dvakrát. Narcissa se rozběhla a vzápětí se ocitla na nástupišti 9 a ¾ Hemžilo se to tu studenty Bradavic, kteří se objímali, pokřikovali na sebe a loučili se s rodiči. Po levé straně stála na kolejích červená lokomotiva s nápisem Bradavický expres. Kousek od přepážky na ni čekala Andromeda a hned se k ní přihnala.

„Co ti tak trvalo, prosím tě?" spustila vyčítavě. „Už jsem myslela, že jste se snad zapomněly!" Než stihla Narcissa odpovědět, objevila se vedle nich Bellatrix a jednoduše vysvětlila: „Nemohly jsme jít. Připletli se nám tam ti zatracení mudlové.“

Andromeda tohle vysvětlení přijala bez dalších připomínek a všechny tři se vydaly směrem k vlaku, aby naložily kufry. Cestou se Narcissa rozhlížela kolem, jestli náhodou nezahlédne někoho ze svých přátel. Skrz husté davy ale bylo vidět špatně a tak pravděpodobně hledala marně. Zrovna se chystala otočit zpět dopředu, když do někoho prudce vrazila vozíkem. Kufr vyletěl dopředu a klec se sovou pálenou tvrdě dopadla na zem. Okamžitě ji zalila prudká bolest, která vystřelovala z kolene a ochromovala ní celou nohu. Narazila se o kovovou tyč vozíku.

„U Merlina, omlouvám se! Jsi v pořádku?" ozval se nad ní starostlivý chlapecký hlas. Vzhlédla a střetla se pohledem se zrzavým Billiusem Weasleym. Chodil do stejného ročníku jako ona, ale do Nebelvíru. Nikdy v životě s ním nepromluvila ani slovo, protože pocházel z rodiny krvezrádců a bavit se s někým takovým pro ni nepřipadalo v úvahu. „Ach, to jsi ty," vydechl překvapeně a tón hlasu, kterým to řekl, Narcissu píchl i srdce. Byl o poznání chladnější, než předešle.

„Já-já...,“ zarazila se a nevěděla, jak pokračovat. Nakonec neřekla nic, pouze mlčky začala sbírat svoje věci a doufala, že Weasley odejde.

„Promiň, já do tebe vrazil. Nechtěl jsem. Jsi v pořádku? Bolí tě něco?“ vyptával se však starostlivě zrzek a nevypadalo to, že by se měl k odchodu. Podával jí kufr. Narcissu to tak překvapilo, že se na chvíli zapomněla a vděčně se usmála. Překvapilo ji ještě víc, když jí Weasley úsměv opětoval.

„Cisso? Co se děje? Jsi v pořádku?" Přispěchala k ní odněkud Bella a tvářila se starostlivě. „A co tady dělá on?" dodala znechuceně, když si všimla Billiuse.

„Já... totiž, trochu jsme se srazili," vysvětlila blondýnka opatrně.

„Srazili?" zopakovala po ní Bellatrix a pak se zuřivě obrátila na Billiuse. „Nemůžeš dávat pozor, ty idiote?" obořila se na něj.

„Hoď se do klidu, Blacková. Srazil jsem snad tebe?" odsekl zrzek, čímž však jen přilil olej do ohně. Bellatrix zúžila oči, až z nich zbyly jen zlověstné štěrbiny.

„Lidi jako ty, Weasley, se před náma brzy budou plazit na kolenou! Jsi jen odporná špína, která by ani neměla studovat v Bradavicích! A tvoji rodiče! Jací to jsou zoufalci! Nemáte peníze ani na normální oblečení, co?" Ukázal rukou na Billiusovo značně obnošené oblečení a ohrnula nad ním ret. „Krvezrádče!"

Billius v obličeji zrudl a v jeho výrazu se objevila bolest smíšená s rozzuřením. „Všichni jste opravdu takoví, jak se říká!" procedil tiše skrz zuby, otočil se a zmizel v davu. Narcissa za ním zírala, neschopna slova. V uších jí pořád dokola zněla jeho slova.

Ach, to jsi ty.

Všichni jste opravdu takoví, jak se říká.