Černý narcis (HP FF)

•3• Vítejte v Bradavicích!

Vlak zastavil. Narcissu zalil pocit štěstí. Je tady! Konečně je v Bradavicích. Celá nedočkavá vystoupila se svými přáteli z vlaku. Na nástupišti nastal mírný zmatek kvůli prvákům, kteří nevěděli, kam jít. To už se ale prostorem nesl hluboký hlas Rubeuse Hagrida, Bradavické šafáře, který prváky svolával k sobě. Měli jet do Bradavic loďkami přes jezero. Narcissa si přitiskla školní plášť blíž k tělu a otřásla se. V tomhle počasí by tedy po jezeře jet nechtěla!

Jejich čtveřice si našla vůz, který stál hned na začátku (Aria odtamtud musela vyhodit nějaké Mrzimorské druháky.) a pohodlně se usadila. Zanedlouho už uháněli směrem k hradu. Cestu jim krátilo Ariino nekonečné  vyprávění o dovolené. Kočár projel branou Bradavic a konečně s trhnutím zastavil.

Všichni čtyři vylezli ven a zamířili k velkým vstupním dveřím, kde čekala profesorka McGonagallová na prváky. Když Cissy procházela kolem, lehce se na ni usmála. Drobná blondýnka měla tuhle učitelku ze všech nejradši. Na první pohled byla přísná a tvrdá žena, ale ve skutečnosti brala všechny studenty jako své děti.

To Cissy věděla z vlastní zkušenosti. Když do Bradavic nastoupila, musela se vyrovnávat s břemenem nejmladšího v rodině. Všichni očekávali, že bude tak chytrá jako Andromeda a tak chladnokrevná jako Bellatrix. Na jednu stranu to mělo výhody; na Blackovou si nikdo nedovolil. Jenže na druhou stranu jí spoustu studentů opovrhovalo. Nedávali to nijak okaté najevo, ale dalo se to vycítit z jejich chování. Narcissu to hrozně zraňovalo. A právě tehdy ji profesorka McGonagallová pomohla. Když jednou seděla schoulená v jednom výklenku a brečela, profesorka ji tam našla a vzala ní k sobě do kabinetu. Dala jí sušenku a horkou čokoládu. Malá Narcissa jí nakonec prozradila, proč je tak nešťastná.

„Lidé nás vždy budou soudit podle našeho jména, vzdělání a schopnosti,“ řekla jí tehdy profesorka. „Ale pamatuj si, Cissy, že důležité je, co máme tady!“ Přiložila jí ruku tam, kde se nacházelo srdce. „A ty jsi velmi výjimečná dívka. Nejsi Bellatrix. Ani Andromeda. Jsi Narcissa! A Narcissa je velmi milá a šikovná dívka.“

Blondýnka se při vzpomínce na ten den usmála. Ta slova jí dodala trochu odvahy, oslovit Rabastana Lestrange, který tehdy taky neměl žádné kamarády. Bez profesorky McGonagallové by tu odvahu nikdy nenašla a dost možná by se s Rabastanem doteď nepřátelila.

Pohltil ji dav studentů, ženoucí se do Velké síně. Ztratila z dohledu své přátele, když najednou do ní někdo šťouchl.

„Hej, Blacková!“ promluvil jí hlas přímo do ucha. „Doufám, že nedostaneš nějakou nemoc, dotkl se tě krvezrádce!“

Prudce se otočila přímo na Billiuse Weasleyho.

Očividně se z jejich nepřátelského incidentu ve vlaku velmi rychle vzpamatoval a z nějakého záhadného důvodu se rozhodl, že mu to nestačí. „Co po mě chceš, Weasley?“ zamračila se a založila si ruce v bok. Kolem nich dál proplouval dav studentů.

„Nic. Jen máš nakřivo kravatu. To se přece na Blackovou nehodí, ne?“ ušklíbl se a natáhl prsty, aby jí kravatu narovnal. Zadržela dech, když lehce zavadil o kůži na jejím krku. „Tak. Konečně vypadáš reprezentativně, Narcisso.“ S úšklebkem na ni mrkl a zmizel v davu. Narcissa za ním zůstala překvapeně zírat. Nerozuměla tomu. Copak se Weasley dočista zbláznil? Nechápavě potřásla hlavou a vydala se davem směrem ke Zmijozelskému stolu.

Její tři přátelé už tam seděli, a když ji spatřili, začali na ni zuřivě mávat. Rychle se k nim rozběhla a posadila se vedle Bastiho.

„Tak co, kdy se budou brát vaši sourozenci?“ vyhrkla zvědavě Aria. Rodolphus a Bellatrix se spolu někdy uprostřed léta zasnoubili a pan Black se nechal slyšet, že to bude ta největší svatba v historii kouzelníků. Aria už se té slávy nemohla dočkat. Cissy s Bastim si vyměnili otrávené pohledy. Ani jeden z nich ze svatby už tak nadšený nebyl. Bylo všeobecně známo, že jejich sňatek byl předem domluvený. A spoustu kouzelníků vyjádřilo názor, že by bylo uzasně kouzelné, kdyby se spolu vzali i Narcissa a Basti. Oni dva jejich názor nesdíleli.