Narcissa co nejrychleji zaplula do zmijozelské lavice mezi Ariu a Bastiho. Sáhla po topince a začala si ji mazat burákovým máslem. Pak si všimla, že na ni její přátelé mlčky zírají a zarazila se uprostřed pohybu. „Děje se něco?“ vydechla nejistě a zakmitala mezi nimi nechápavým pohledem.
„Ano?“ opáčila Aria, ale znělo to spíše jako otázka, než odpověď. Narcissa se kousla do rtu a přemýšlela, kde je ten problém. Zkontrolovala si uniformu, jestli tam třeba nemá nějaká smítko nebo jestli si nezapomněla kravatu, ale všechno se jí zdálo být v pořádku. Trochu zoufale se otočila na Rabastana, u kterého doufala v podporu.
„Basti, řekneš mi prosím, co se děje?“ povzdechla si.
Rabastan otevřel ústa, aby jí odpověděl, ale Aria ho mávnutím ruky prudce zarazila. „Vážně nevíš?“ Narcissa záporně potřásla hlavou. Aria se dramaticky odmlčela, než konečně řekla: „Přišla jsi sem s Weasleym!“
„Ach,“ zmohla se pouze Narcissa, jelikož takovouto odpověď vážně nečekala. Tak tady je ten problém? Že jí Weasley otevřel dveře do Velké síně?
„Co nám k tomu řekneš?“ nadzvedla Aria tázavě obočí a vypadala jako učitel, který trestá nepořádného žáka. Narcissa se tak také cítila, ale vždyť přece neudělala nic špatného. Přesto cítila, jak jí pomalu rudnou tváře, když si v hlavě vybavovala Weasleyho úšklebek, když ji pouštěl dovnitř. Možná to vypadalo příliš... intimně? Nechtěla však, aby si ji kdokoliv s Weasleym spojoval. Byli možná vzdálení příbuzní, protože jeho matka byla za svobodna Blacková, ale tady veškeré spojení končilo a ostatně i tohle bylo přinejmenším pochybné. Cedrella Blacková, teď Weasleyová byla z jejich rodiny navždy vypálena, protože si vzala krvezrádce. Kdyby se její rodiče nebo Bellatrix doslechli, že se baví s jejím synem, nejspíše by pukli vzteky.
„Nechápu, co bych měla říkat,“ vyhrkla Narcissa uraženým hlasem. „Narazila jsem na něj na chodbě a on mě otravoval. Nic víc!“
„Otravoval tě Weasley?“ zbystřil Lucius Malfoy, který seděl na druhé straně stolu vedle Olivera a svého nejvěrnějšího přítele Calluma Notta, který byl momentálně naprosto zaneprázdněný Charis Skrkovou—nebo spíše jejím jazykem, aby bylo jasno. Narcissa si pomyslela, že Lucius musel ráno zřejmě použít nějaké kouzlo. Vypadal teď rozhodně lépe, než jak ho viděla ležícího na gauči.
„Eh... snad si nemyslíte, že bych se s ním tahala dobrovolně?“ opáčila s pohrdáním, ale pohled jí přitom mimoděk zalétl ke stolu Nebelvíru. Oddechla si, když viděla, že tam Billius sedí vedle svého bratra a cpe se sirupovými košíčky. Nechtěla, aby její slova slyšel. Sama nechápala proč, ale cítila by se pak naprosto příšerně.
„Jistěže nemyslíme. Každej ví, jak je ten skrček otravnej,“ ušklíbla se Aria.
Lucius přikývl. „Už nejednou jsem mu strhával body za některý z těch jeho hloupých vtípků. Je jako malé děcko. Jestli chceš, Cissy, postarám se, aby tě už neotravoval,“ řekl a kouzelně se na ni usmál. Kdejaké dívce ze Zmijozelu by se možná právě podlamovala kolena, ale na ni jeho úsměv neměl žádný účinek. Opatrně mu jej vrátila, ale zavrtěla hlavou.
„Dokážu se o sebe postarat sama,“ zamumlala. Nechtěla Weasleyovi způsobit problémy. Možná byl nesnesitelně otravný a rozčilovalo ji, že na ni vůbec mluví, ale Luciuse na něj posílat nechtěla. To by se příčilo jejím zásadám. Jeho nabídky si však zároveň vážila. Tohle byla věc, kterou na své koleji tak milovala. Nezáleželo na tom, kdo jste, v jakém ročníku jak jste úspěšní; když jste potřebovali pomoc, vždycky se našel někdo, kdo vám ji nabídnul. Zmijozel držel při sobě a nikoho z jiné koleje mezi sebe nepustil. Neměli tu potřebu.
ČTEŠ
Černý narcis (HP FF)
Fanfic❝Jméno Blacková s sebou může nést určité výhody, ale také prokletí. V jejím případě to byla ta druhá možnost.❝ Narcissa Blacková nastupuje do pátého ročníku v Bradavicích. Těší se tam více, než na cokoliv jiného, protože konečně unikne ze spárů svýc...
