So you wait for me in the sky | Scarletwidow (short story)

i

„Hej, vyzvedněte někdo Natashu! Dostaňte ji pryč, za každou cenu, rozumíte mi?"

„Vidím ji, postarám se o ni," zakřičel Clint, když pár desítek metrů od něj zahlédl její zrzavé vlasy. Na odpověď nečekal, svoje místo bez rozmýšlení opustil a rozeběhl se k ní.

„Natasho!" křičel už z dálky. „Nat. Poslouchej mě. Prosím."

Natasha zvedla hlavu, ale v náručí tělo své hněsovlásky stále svírala. Celý obličej měla od prachu, takže v něm cestičky od slz byly zřetelně vidět.

„Clinte!" zakřičela, plná naděje. „Pomoz mi ji vzít na loď, můžeme ji pomoct!"

Clint si povzdechl. Nevěděl, jak ji vysvětlit, že Wanda ji navždy opustila.

„Nat," stále křičel Clint, protože jinak by se přes ten hluk všude kolem neslyšeli. „Ne, nemůžeme. Mrzí mě to."

Natasha nejspíš chtěla něco říct. Jediný zvuk, který však dokázala vydat, bylo cosi nesrozumitelného, přerušeného hlasitým vzlykáním. Nedokázala dávat dohromady slova. Nedokázala přemýšlet. Nedokázala si připustit, že ji vážně ztratila.

„Nat, prosím," pokračoval Clint ve snaze ji přesvědčit. Začínal pomalu panikařit. Netušil, že to bude tak těžké. Neuvědomil si, jak umíněná Natasha vlastně je. „Wandu už zachránit nemůžeme. Ty se zachránit můžeš. Prosím, pojď se mnou." Natáhl k ní ruku. Natasha bez zaváhání prudce zavrtěla hlavou.

„Ne. Je to moje vina. Můžu za to já. Já... ne, já nechci," vykřičela Natasha z plných plic a znovu Wandino bezvládné tělo objala. Svou hlavu položila na její hruď s pevným rozhodnutím, že ji tady nenechal samotnou. „Nemůžu ji tu přece nechat samotnou," pokračovala, už tišeji, „prostě nemůžu. Já... nechci žít bez ní." S touhle větou přestala vnímat vše kolem ní. Vnímala jen Wandu. Vnímala jen zvuk tlukot jejího srdce, který si stejně jen představovala. Nechtěla se soustředit na nic jiného. Jen na ni.

Clint si povzdechl. Jednu kamarádku dnes už ztratil, nemohl jen tak nechat umřít další. Nemohl Natashu jen tak nechat umřít. A proto asi neměl jinou možnost.

„Promiň, Nat," řekl, jakoby si vážně myslel, že to ještě vnímá. „Jinak to nejde." Zmáčkl tlačítko na jejím taseru, který měla připevněný u pasu. Ten ji o vědomí připravil úplně.

Mohl ji odtáhnout i takhle, ale znal ji moc dobře na to, aby věděl, že by se nenechala. Imaginární tlukot Wandina srdce se jí v hlavě ozýval ještě několik další minut. Jinak nic. Nic necítila, jak fyzicky, tak psychicky. Prostě nic. Wanda a jen Wanda.