So you wait for me in the sky | Scarletwidow (short story)

vii

„Wando," zašeptala zkrz vzlyky Natasha, sedící na posteli s hlavou v dlaních. „Co to dělám."

Už přestala počítat, kolik dní je to od chvíle, kdy začala předstírat, že jí, aby byl Clint v klidu. Aby všichni byli v klidu.

I kdyby s tím teď chtěla přestat, nemohla by. Nešlo by to. Ona už svojí šanci prohrála. Znovu. Nejdřív tenkrát v tom městě, kdy nezachránila Wandu. A dnes, přímo tady. Nezachránila sebe. Nepoučila se. Nedošlo jí, že s životy se nehraje na šance. Ale bohužel pozdě.

Pršelo. Měla rozsvícenou lampičku. Zhasla ji a rázem vynikly všechna světýlka venku. Světlo z jiných oken, pouliční lampy. Odrážely se v kapkách deště.

Natasha se postavila. Musela se přitom přidržet zdi, aby nespadla. Její tělo najednou působilo být těžší, než kdy předtím. Nohy ho nemohly unést.
Točila se jí hlava, oči zavíraly. Došla až k oknu, při čemž se celou dobu opírala o zeď. Tohle neskončí dobře. Cítila to.

Chvilku se o něj jen tak opírala, než si uvědomila, že jí po tvářích tečou slzy. Ani pořádně nevěděla proč. Wanda? To, že ji v nejbližší době nejspíš čeká smrt?

Prostě toho na ni bylo moc. Moc emocí, moc přemýšlení, moc všeho.

Okno otevřela. Byla pod ním malá teráska. Proč na ní z tohohle pokoje nebyly dveře jí stále zůstávalo záhadou. Ale bylo to tak.

Se značnou námahou vylezla do okna, kde chvíli seděla a dívala se na město. Užívala si poslední momenty, kdy se na něj může dívat.

Potom seskočila na terasu, při čemž se jí podlomily nohy. Nevstávala. Zůstala sedět. Přesunula se k zábradlí, o které se opřela. Hustý déšť ji téměř vzápětí celou promočil. Kapky deště, stékající z jejích vlasů, se na tvářích mísily se slzami a padaly jí do klína.

Objala si rukama nohy a hlavu opřela o kolena. Pozorovala světlo, které se pohybovalo skoro na obzoru. Jezdilo pořád sem a tam. Sem a tam. A sem a tam. A jakoby přestávalo svítit.

Jakoby všechna světla pomalu přestávala svítit. Najednou přestala svítit úplně. Vzápětí Natasha bezvládně spadla na plochu terásky. Ale bolest pádu už necítila. 

~

Ráno se už neprobudila. Ležela promrzlá na terase. Bez tepu, bez dechu a bez života.

Mnozí by si řekli, že to pro obě dívky skončilo špatně. To ale nevěděli, že ve chvíli, kdy Clint přinesl Natashe snídani a našel její tělo venku na terease, ona zrovna ruku v ruce s Wandou běžela po louce plné barevných květin a s vědomím, že spolu budou už navždy, byla od Wandiny smrti poprvé opravdu šťastná.