So you wait for me in the sky | Scarletwidow (short story)

iii

„Nat?"

Wandin hlas. To byl přece Wandin hlas! Natasha prudce otevřela oči. Stála přímo před ní. Její krásná hnědovláska. Stejně krásná, jako si ji pamatovala. Její oči, modré jako oceán. Oceán, ve kterém se Natasha nejednou utopila a chtěla se v něm topit do konce života. Červená džínová bunda, která vlastně patřila Natashe. Wanda ji jen ráda nosila. A Natasha jí to s radostí dopřávala, protože v ní vypadala přímo úžasně. A její úsměv. Její nadýchané růžové polštářky, které si přímo říkaly o to, aby je někdo políbil.

Natasha. Měla to být Natasha, kdo je políbí. Byla si tím naprosto jistá. Přistoupila k ní blíž a položila jí ruku na tvář. Wanda její ruku chytila svou. Ale neshodila ji. Jen ji držela. Ujišťovala se, že Natasha neodstraní svou ruku z její tváře.

To Natasha v plánu neměla. Tohle ne. Nechtěla se Wandy přestat dotýkat. Chtěla zůstat s ní. Navždy.

Wanda zvedla pohled. Její oči se setkaly s Natashinými. Byly jako obloha. Jasně modrá obloha, přecházející do noční tmavé. Zatímco Wanda prozkoumávala oblohu, Natasha se topila v rozbouřeném oceánu.

Natasha byla nakonec ta, která mezeru mezi nimi přerušila. Naklonila se k Wandě a své rty přitiskla na její. Zavřela oči. Wandiny rty byly to jediné, na co se soustředila.

Byly přesně tak měkké, jak si představovala. Tak hebké. Nechtěla nikdy přestat. Nechtěla Wandu nikdy nechat jít. Chtěla, aby tenhle okamžik trval navždy.

Ale nic přece netrvá navždy.

Najednou ji začalo připadat, jakoby se jí Wanda rozplývala pod rukama. Nakonec přestala cítit i ty její sladké rty. Až to ji donutilo otevřít oči.

Když je však otevřela, uviděla před sebou tu samou zpropadenou místnost, ve které usnula.

„Wando, n-ne."