Hummer se řítil takovou rychlostí po zaprášené cestě, že za sebou zanechával prašný oblak. Poušť. Bylo tady vedro jak v prdeli. Začala jsem litovat, že jsem si stěžovala na počasí u nás. Tady bylo stokrát hůř. Utřela jsem si pot z čela. Generál Harris co vedle mě seděl mě povzbudivě poplácal po stehně. ,, Zvykneš si, děvče, dej tomu pár týdnů a už ti to teplo ani nepřijde." Kéž by můj pohled mohl zabíjet. Už by bylo po něm. Abych vás trochu uvedla do děje. Jmenuji se Morgan. Morgan Tateová. A je mi teprve šestnáct let. Asi si říkáte co defakto dítě jako já dělám uprostřed pouště ve vojenském voze. Dobrá otázka....