Ninjago Oneshots [Cz]

✨K5 - GreenFlame - Vánoční speciál: část 1✨

✨SPECIÁL KE DNI 24.12. 2020✨

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

„Lloyde?" zpoza dveří vykoukla střapatá hnědovlasá hlava a přelétla očima můj pokoj. Když si všimla, že ležím v posteli na břiše a očima užírám text knihy od slavného cestovatele Dicka Murpyho, neubránila se úsměvu.

Byl jsem příliš zaneprázdněný na to, abych svého přítele vnímal, ale když na mě civěl dvě minuty v kuse, začalo mi to být nepříjemné a přes všechnu nelibost jsem odtrhl zrak od řádků psaných úhledným psacím písmem. Probodl jsem ohnivého ninju vražedným pohledem. Vím že ví že vím že věděl, jak mě přinutit, abych mu věnoval pozornost. „Potřebuješ něco?" ze všech sil jsem se snažil ovládat a nehodit po něm můj polštář.

„Ne..." zazubil se. Svou odpovědí vyprovokoval útok, ale naneštěstí se stihl ukrýt za dveře. Polštář se od jejich hrany odrazil a dopadl na dřevěnou podlahu druhého patra Chrámu Airjitzu. Jen těsně minul koberec poklidně ležící uprostřed místnosti. „Ale počkat! Už jsem si vzpomněl, co jsem ti chtěl říct," v domnění, že mu již nehrozí žádné nebezpečí, vylezl ze svého úkrytu. Tentokrát však nečekal, že bych mohl mít v blízkosti věc, kterou bych byl schopen poničit jeho božský obličej a poněkud extravagantní, ale roztomilý účes. To byla chyba, což si uvědomil hned v moment, kdy ho do nosu trefila kniha - Prokletou říší křížem krážem: díl 7. „Hej! To jsem si zasloužil jako za co?" třel si bolavé místo a zvedl knihu ze země. Jeho překvapený pohled předpověděl poznámku: „Tohle tě opravdu baví? Vždyť jsou to jen bláboly a výmysly. Ten člověk nemá ani páru, jak to v Prokleté říši vypadá!" hodil knížku na stolek po pravé straně mé postele.

„Stejně jako ty," připomenul jsem a posadil se na kraj postele.

Úsměv z jeho tváře se vmžiku vypařil. „Ale rozhodně si to dokážu líp představit," založil ruce na hrudi.

„No já ti nevím, zdá se mi to jako celkem věrný popis," kývl jsem hlavou ke knize. Když jsem se otočil zpět na Kaie, ocitl se můj obličej přímo proti tomu jeho. Zakřenil se a praštil mě polštářem, až jsem se svalil na záda.

„Chceš válku? Máš ji mít!" křikl a než jsem se vyhrabal zpod polštáře, začal mě lechtat.

„Takže... překvapivý... útok, jo?" dostal jsem ze sebe v záchvatech smíchu. Natáhl jsem se pro onen polštář a snažil se ním Kaie odstrčit. Přestože jsem Zelený ninja, jsem o dost mladší a taky slabší, pokud jde o hrubou sílu.

„Marnej pokus," přestal s lechtáním a vytrhl mi můj provizorní štít z rukou.

Ani jsem nepostřehl, kdy stihl vylézt na postel a opřít dlaně někde za mojí hlavou. Jen jsem ucítil jeho rty na mých a nechal se unést vášnivým, prudkým a „ohnivým" polibkem.

Zpět do reality mě vrátilo až otevření dveří (jejich zavření také jaksi uniklo mé pozornosti). Kai okamžitě skočil za postel. Kluci ani Nya ani sensei Wu ani nikdo jiný o nás neví a chceme, aby to tak zůstalo.

„Ehm..." příchozí se trochu zděsil, když uviděl stav mé postele. „To ti v posteli bouchla atomovka? Nebo jen noční můra?" zeptal se černovlásek v černém pyžamu šedými proužky.

„Jen noční můra," zvedl jsem peřinu ze země a snažil se upravit prostěradlo. „Děje se něco, Cole?"

„Co? Ne. Teda jo. Jen jestli se s námi jdeš dívat na ten novej film. Věk Grundala trojka," kousl si do toastu, který držel v levačce. Pravou rukou se opíral o trám dveří a sledoval můj marný souboj s prostěradlem. „Ukaž, já ti pomůžu," svou svačinku dojedl jediným soustem a překročil práh. Stihl ujít jen pár kroků, než jsem zareagoval.

„Ne!" vykřikl jsem prudce, což Colea přimělo se zastavit a nasadit nechápavý výraz. „Chci říct ne, díky, zvládnu to sám," dodal jsem již klidným hlasem a zazubil jsem se.

„Dobře, dobře, stačí říct," zvedl ruce v obraném gestu, otočil se a zamířil zpět do „obýváku". Už jsem se radoval, že budu mít zase klid, ale Cole se ve dveřích ještě zastavil a podíval mým směrem. „A na ten film teda jdeš nebo ne?"

„Tak strašně rád bych se s váma díval, ale jsem..." na důraz mých dalších slov jsem si naoko zívl, „...strááášně vyčerpaný, takže..." vystrčil jsem ho z pokoje.

„Ok, tak třeba ji-" Nic víc jsem už neslyšel, protože jsem zabouchl dveře. Vím, že to nebylo zrovna zdvořilé a Cole si to nezasloužil... Ale stalo se.

„Víš, jak moc děsnej herec seš?" neodpustil si Kai poznámku a vykoukl zpoza postele. „Buďme rádi, že má Cole plnou hlavu jídla a nehledá spojitosti," stoupl si, přeskočil postel a posadil se na její okraj. Naštěstí nemají stěny tloušťku papíru a slyšel jsem Coleovy tlumené vzdalující se kroky, takže bylo vyloučeno, že by nás Mistr Země odposlouchával.

„Tím bych si nebyl tak jistý," zamumlal jsem skoro neslyšně a Mistru Ohně odpověděl jen: „Hm." Jen tak jsem tam chvíli tiše stál a sledoval koberec. „Asi už půjdu spát," rozhodl jsem po pár minutách.

„Taky bych už měl jít," kývl Kai a vyskočil na nohy. „Budou na mě čekat. Tak dobrou," řekl, když mě míjel cestou ke dveřím a rozcuchal mi již neučesané vlasy.

„Moment ještě," otočil jsem se na něj. Pootevřené dveře zase přivtěl a věnoval mi pozornost.

„No?"

„Na co ses to chtěl zeptat?" zajímal jsem se.

„Jo, málem bych zapomněl," plácl se rukou do čela. „Co bys chtěl k Vánocům?"

„Proč to chceš vědět?" mezitím jsem si urovnal prostěradlo, polštář i peřinu. Vlezl jsem do postele a pokrývku si přitáhl až k bradě.

„Jen tak... Například abych se nemusel ztrapnit tím, že ti dám komiks Starfarera a abych měl jak zabít čas, protože opravdu nemám nejmenší tušení, jakou věc bys zrovna ty mohl chtít..."

„Chmmmm..." hrál jsem, že přemýšlím. „Nic," odpověděl jsem nakonec a zavřel oči. Posledním zvukem, který jsem slyšel, bylo Kaiovo tichoučké dobrou a zaklapnutí dveří.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Druhý speciál hned po tom prvním? Jak to, ptáte se? Inu, co vám na to mám říct... Ze zdravotních důvodů jsem nemohla a ještě chvíli nebudu moct příliš psát, ale když máme ty Vánoce 😊...

Věnováno mojí kamarádce: xXGoldenShadowXx

Request by: xXGoldenShadowXx

Můžete se těšit na pokračování!! ( ╹▽╹ )

Doufám, že jste se měli v době adventu tak dobře, jak to jen šlo 🙂. Užijte si Štědrý den!!! 🥳😊

SerpentineWarrior 🐍⚔️🌺