Ninjago Oneshots [Cz]

✨K10 - Pixane - Vánoční speciál: část 2✨

✨SPECIÁL KE DNI 1.1. 2022✨

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

„Opravdu nevíš, kam by mohla jít?“ zeptal se už asi potřetí. Křečovitě svíral staré telefonní sluchátko a nervózně přecházel kolem malého stolku na chodbě. Po Pixal ani památky. Ani sousedé nic netuší. Kam mohla zmizet? Co když se jí něco stalo?

„Je, mi líto, Zane, ale kdybych něco věděla, tak ti to povím,“ povzdechla si žena na druhé straně hovoru. „Můžu říct Hailmarovi, ať vezme několik stráží a porozhlédnou se po ní, pokud ti to pomůže.“

„Vážím si toho, ale pochybuju, že by zjistili něco nového. Díky. A promiň, jestli jsem vás vzbudil...“

„Kdepak, všechno v pořádku, stejně jsem byla vzhůru. A Cole… Sám víš, že toho jen tak něco nevzbudí,“ ozvalo se tiché zasmání. „Kdybych mohla jakkoliv pomoc, neváhej mi zavolat, ano? Nemusíš se obávat, všechno bude určitě v pořádku. Třeba se šla jen projít. A kdyby se přece jen něco stalo, dokáže se o sebe postarat sama. Věř jí.“ S těmito slovy ukončila hovor.

Zanea to však vůbec neuklidnilo. Nejdřív telefonoval Nye a Skylor, jenže ty neměly ani ponětí o tom, kde by mohla Pixal být. Vania byla jeho poslední naděje, i když stejně tušil, že uvízl ve slepé uličce. Kdyby jen mohl vrátit čas a víc své přítelkyni naslouchat… Kdyby se aspoň nerozhodla, že deaktivuje svůj GPS lokátor… všechno by mohlo být o tolik snazší a hlavně by se o ni nikdy nemusel strachovat. Moc dobře věděl, že chce Pixal žít co nejnormálněji a co nejlidštěji to jen jde, což je ostatně taky důvodem jejích podivných rozhodnutí. Nechtěla mít v domácnosti žádné supermoderní technologie a zařízení, natož pak nějaké ninja mechy a zbraně a další všelijaké vymoženosti. Dokonce trvala na zabudování domácího telefonu se sluchátkem, které Zane právě držel v rukou. Chtěl věřit, že se z něj každou chvíli ozve hlas, který by mu dal aspoň nějakou tu naději. Který by ho vytrhl z víru neznámých a svírajících pocitů. Čekal marně.

Po chvíli přemýšlení se rozhodl vypravit ven, jestli třeba náhodou neuvidí na chodníku nějaké stopy, kterých si nevšiml. Stačil však letmý pohled na botník, aby zjistil, že jsou všechny Pixaliny boty na svém místě a tudíž bude jeho vycházka naprosto zbytečná. Za zkoušku však nic nedá, kdo ví, třeba se vypravila bosky.

Když otevřel hlavní vchodové dveře paneláku, ocitl se tváří vstříc chladnému nočnímu zimnímu vzduchu. V dálce se třpytila světla spícího města a jasné paprsky pouličního osvětlení odrážející se v maličkých krystalcích čistého neporušeného sněhu dokazovaly, že do této čtvrti v dnešních pozdních hodinách nikdo nezavítal.

Když už nemůže Pixal nikde najít, tak si řekl, že si půjde aspoň pročistit hlavu. Koneckonců mohla odletět v obleku Samuraie X a třeba se co nevidět vrátí.  Všechny její věci jsou přesně tam, kde je nechala, takže kdyby se přece jen rozhodla odstěhovat… Rozhodně nepřipadá v úvahu, že by ji už nikdy v životě neviděl. Ale co když se jí něco stalo? nepřestával se obávat. Jako bývalý ninja má poměrně dost nepřátel a nedivil by se, kdyby se někdo chtěl pomstít… Ne. Nesmím takhle přemýšlet, vypudil ty myšlenky z hlavy, zavřel za sebou dveře a vydal se po chodníku směrem neznámo kam.

Cestou nechal své myšlenky plout, tak jako to obvykle dělával doma u okna. Vlastně ani nevnímal cestu, natož aby se soustředil na to, co se kolem něj děje. Zpozornil, až když došel k nedaleké svatyni. Jednalo se o celkem skromnou a malou budovu, kolem níž se táhl úzký kamenný plotek. V okolí stálo několik rodinných domků, za kterými začínal místní lesík. Přesto svatyně působila… tak nějak prazvláštně a magicky, jako by pocházela z jiného světa. Dvě zasněžené sakury po stranách vchodu přímo vybízely ke vstupu, takže ani Zane neodolal. Pomalým krokem obešel chrám po kamenné zledovatělé cestičce, která se rozbíhala do všech stran a křižovala celý hřbitov.