Ninjago Oneshots [Cz]

K2 - Glacier - Pádný důvod nezjištěn

Ozvalo se cinknutí, které způsobila lžíce svým dopadem na zem. Ještě před pár sekundami ji držel Zane v ruce, ale nějakým nedopatřením jí upustil.

„Tobě… tobě spadla lžička?“ zeptal se Cole zadržující smích a nevěřícný pohled momentálně upírající na malý kovový předmět ležící poklidně na podlaze obrátil zpět na Zanea.

Ležel na stole s rukama pod hlavou a nataženýma nohama opěrnýma o opěradlo mírně poodsunuté židle. Vlastně ani netušil, proč ležel zrovna na stole…

„Uhm…“ Zane vypadal, jako by hrál „štronzo“, protože se zastavil přesně v té pozici, v jaké upustil lžíci. Jen hlavu měl mírně nakloněnou k zemi a jeho oči sledovaly onen kovový nástroj, přičemž několikrát mrkly. „Nechápu, jak je to možné…“ vysoukal ze sebe. „A není to lžička, nýbrž lžíce,“ opravil Colea a zatřepal hlavou. V ten moment se jakoby vrátil zpět k životu a udělal to, co každý na jeho místě: sklonil se k zemi a lžíci zvedl.

„Vždyť jo…“ obrátil Mistr Země oči v sloup. „Lžička, lžíce, šroubovák, lopatka… momentálně je mi to všechno ukradený. Chci tady jen tak sledovat ten nádherně bílý strop…“ dodal zrak obracejíc na strop, ale při posledním slově se trochu zarazil. Tak nějak si uvědomil, že to vůbec, ale opravdu vůbec nedávalo žádný smysl…

„Tato věta postrádá veškerou logiku,“ poznamenal Zane a otočil se na Colea. „Proč tady vůbec ležíš na stole?“ zeptal se a mírně naklonil hlavu na stranu. Na odpověď si musel počkat dobrých pár sekund.

„Jo to kdybych věděl…“ Neměl pro to žádný důvod ani vysvětlení… nebo možná měl, jen na něj zatím nepřišel. „A proč ti upadla ta lžíce?“ zeptal se Zanea nazpět.

Nindroid otočil hlavu a podíval se na lžíci, kterou stále třímal v pokrčené ruce. „Také nevím…“ Na chvíli se opět zarazil a usilovně přemýšlel, co to mohlo způsobit. „Asi… asi to bude tím, že mě tvá přítomnost zneklidňuje,“ dodal a pár kroky se přesunul ke dřezu, do kterého lžíci vložil. Vrátil se ke stolu a pokračoval v míchání těsta na palačinky, které měly být k večeři. Samozřejmě na sobě měl svou růžovou zástěru s drobnými kvítky v světlejší růžové.

„Počkat… cože to?“ Cole prudce otočil hlavu směrem k Zaneovi, který se plně soustředil na přípravu jídla.

„Cože co?“ zajímal se Zane, kterému asi zatím nedošlo, co právě řekl.

„Říkal si, že tě má přítomnost zneklidňuje…“ vysvětlil černý ninja.

„Um… aha…“ odpověděl nezaujatě Zane, protože se vůbec nesoustředil na smysl toho, co jeho kamarád říká.

„Zane? Tys říkal, že tě má přítomnost zneklidňuje!“ řekl Cole trochu víc nahlas, než chtěl.

Nindroid ustal ve své činnosti a zírajíc do mísy se zamyslel. „Nesjpíš... jsem pouze řekl to, co mě napadlo jako první...“

„Moc dobře víš, že ti tohle nezbaštím,“ Cole se zvedl do sedu.

„Nemáš chuť na palačinky?“ nechápal Zane a s pozvednutým obočím se podíval na Colea.

„Samozřejmě že ne. Teda jo. Ghrrrr! Nemyslím tím to, že nemám chuť na palačinky nebo že nebudu večeřet, ale že ti nevěřím, když říkáš, že si pouze řekl to, co tě napadlo jako první,“ shrnul Cole a najednou se začal mile usmívat.

„Čemu se směješ?“ Zane byl poněkud nešťastný z toho, že nechápal Coleovu náhlou změnu výrazu.

„Je těžké se neusmívat, když vypadáš tak roztomile,“ vypadlo z něj aniž by to plánoval.

„Myslím, že je dneska příliš nízký tlak vzduchu…“ začal Zane, který se cítil… tak nějak zvláštně. „Vysvětlovalo by to mé poněkud rozrušené chování…“

„A já myslím, že máš krásné modré oči.“ Náhle se k němu naklonil a jemně ho políbil. Mistr Ledu byl příliš překvapený na to, aby se jakkoliv pohnul. „Stále mě zajímá, proč jsi upustil tu lžíci,“ řekl polohlasem a s úsměvem sledoval jeho zmatený obličej.

Zane opět budil pocit, že se zastavil v čase. Nemohl odtrhnout zrak od Coleových, čokoládově hnědých očí, které se vítězně usmívaly. „Pádný důvod nezjištěn…“ pronesl nakonec a vrátil Mistru Země polibek. „Prozradíš mi ty, proč si ležel na tom stole?“

„Protože chci trávit každou volnou chvíli svého života v tvé blízkosti,“ seskočil ze stolu, uchopil Zaneovu hlavu do dlaní a znovu ho políbil. Tentokrát však, prudčeji, vášnivěji a bez váhání a zdrženlivosti.

Nindroid se mu poddal a zavřel oči. Byl nevýslovně šťastný za tento příjemný okamžik. Jeho tajná láska ke Coleovi trvala… no, přibližně od doby, kdy ho ninjové, přesněji řečeno Cole, osvobodili z Chenova ostrova. Už v ten moment, kdy spatřil Mistra Země skrze mříže si začal uvědomovat, že k němu cítí něco víc, než jen přátelství. Stále měl na paměti chvíli, kdy Cole odemkl jeho pouta a objal ho.

Dodnes si vyčítal svou reakci na otázku, která tenkrát následovala. Kdyby jen zvolil jinou odpověď, nemusel by pak dennodenně míjet Colea s myšlenkou, že mu jeho city nejspíš nikdy neopětuje.

Cole se nemohl ubránit úsměvu. Plně prožíval každou setinu sekundy a přál si, aby to nikdy neskončilo.

„A proč se směješ teď?“ zeptal se Zane a odtáhl se.

„Miluju tě, Zane,“ zašeptal. Ani netušíš, jak moc.“

„Ne, netuším. Já to cítím,“ poprvé za celý den se usmál. Doopravdy usmál. Položil Coleovi ruce za krk a políbil ho.

***

„Haló! Tak co bude s těmi palačinkami? Všichni máme hrozný hlad…“ zabouchal Jay zničehonic na dveře.

„Jste tam nějak moc dlouho…“ podotkl Kai, který nejspíš přišel s Jayem zkontrolovat průběh přípravy večeře. „Žijete vůbec?“ taktéž zabouchal na dveře.

„Hej!“ Jay se pokusil dveře vyrazit, ale akorát se praštil do ramene. Klika se totiž nepohnula ani o píď, když se jí pokusil stisknout.

„Zane, že tys nechal Colea vařit?“ neodpustil si kousavou poznámku Mistr Ohně. „Nedivil bych se, kdyby byla kuchyně v plamenech…“ řekl směrem k Jayovi. „Nebo spíš v kostce ledu, pokud se to Zane pokoušel zachránit,“ přemítal.

„To by vysvětlovalo ty dveře…“

***

„Jsi si jistý, že to neotevřou? Kdyby se do těch dveří opřeli oba dva vší silou, tak je sedmdesáti procentní šance, že…“ začal Zane, ale nestihl doříct myšlenku.

„Ne, neotevřou, protože já s nimi nejsem,“ Cole vzal poslední židli a položil ji na hromadu kuchyňského nábytku, který byl nasunutý u dveří. K tomu všemu Zane přimrazil kliku, takže s ní není možné pohnout.

„Pokud budou stále lomcovat dveřmi, tak se sem, a to už jen z fyzikálního hlediska, dřív nebo později dostan…“ pokusil se opět upozornit, ale daleko se nedostal.

„Sklapni už,“ Cole ho umlčel dalším dlouhým a vášnivým polibkem. Tentokrát dokonce zavřel oči a ignoroval vše okolo, kromě Zanea. Co na tom, že jsou Jay s Kaiem netrpěliví a hladoví. On na tenhle moment čekal až příliš dlouho. Na moment, kdy bude moct nechat své rty na Zaneových s pocitem, že jsou tu jen sami dva…

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Druhá jednodílovka za tento den... Zázrak? Chm... ne. Vysvětlení je jednoduché: dodržuji slib :)

Tento krátký příběh jsem začala psát včera večer, jelikož jsem si na anglickém Wattpadu přečetla jeden strašně depresivní Glacier oneshot s tragickým koncem a dost mě to naštvalo... Opravdu dost... A „dost" je na to příliš slabé slovo...

Glacier patří k mým nejoblíbenějším shipům a pokud nějaký autor udělá to, co udělal ten nejmenovaný šmejd... Tak ať se má na pozoru... 😈😈😈

😁😊😇

SerpentineWarrior 🐍⚔️🌺