Ninjago Oneshots [Cz]

✨K9 - Pixane - Vánoční speciál: část 1✨

✨SPECIÁL KE DNI 24.12. 2021✨

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

„Sněží,“ podotkl Zane, když se díval z okna. Nemohl si pomoct, ale půvab těch malých krystalků ledu snášejících se k zemi se vší ladností a lehkostí ho vždycky fascinoval. I dávno předtím, než zjistil, že je mistrem ledu, předtím, než se stal ninjou. Otázka, zda to má nějakou spojitost s jeho živlem, mu leckdy nedala spát. Přemýšlel, jakým směrem by se ubíral jeho život, kdyby nikdy nepotkal bývalého mistra ledu. Poznal by vůbec své přátele? Zjistil by, že není člověk? Nebýt toho krásného zasněženého dne, kdy k nim bývalý mistr ledu zavítal, tak žije pravděpodobně ještě stále ve lži, pokud by tedy byl vůbec naživu.

Záleží na tom, zda se vůbec dá jakožto android považovat za živého tvora. Nikdo ho nikdy nebral jako méněcenného, jako podřadného či snad jako stroj, který byl stvořen jen pro to, aby sloužil lidem. Jenže každý s tím vždycky počítal. Ať už přátelé, sensei Wu nebo kdokoliv z okolí… každý ho bral jako nindroida. Každý se spoléhal na jeho schopnost vyhledat nebo zjistit kdykoliv a kdekoliv jakékoliv potřebné informace. Okolí se spoléhá na to, že já v hlavě počítač. Na to, že není člověk.

„Chceš jít ven?“ zeptala se jediná osoba na světě, se kterou se necítil tak přehlížený. Přerušila tím proud jeho myšlenek, které stejně nikam nevedly, takže jí byl vlastně víceméně vděčný. Stejně měl pocit, že konverzaci začal on, i když si nedokázal vybavit, jak přesně.

„Měl bych?“ zeptal se trochu zmateně. Mluvili jsme snad o tom, že se půjdeme projít?

„Cítím, že ti to pomůže,“ androidka pomalu přešla pokoj a zastavila se u okna hned vedle Zanea. Cítil její starostlivý pohled na svém obličeji a o to víc se snažil dál nepřítomně hledět z okna.

„Možná ano, možná ne,“ odvětil nerozhodně. „Chci zůstat tady,“ dodal po chvíli.

„Dobře tedy,“ kývla hlavou na znamení, že to chápe. „Pokud se budeš chtít svěřit s čímkoliv, co se ti teď honí hlavou, víš, kde mě najdeš,“ naklonila se k němu, jemně ho políbila na tvář a odešla stejně potichu, jako přišla.

Mistr ledu zůstal sám. Vlastně ani netušil, jestli to tak chtěl, nebo ne, ale co se stalo, stalo se. Přítomnost Pixal ho uklidňovala, ale zároveň připomínala, že vždycky byl a vždycky bude jen robot. Robot, co si nemůže jen tak vyjít za klidné chladné noci do klubu na párty a bavit se s lidmi, co ani nezdá, protože by ho vnímali jen jako stroj. Ne že by po tom toužil, to v žádném případě, jen ho zajímala představa, co by teď za jiných okolností asi dělal.

Místo toho sledoval kužel světla z osamocené pouliční lampy obklopené černočernou tmou zředěnou městským smogem. Lhal by, kdyby řekl, že ví, kdy naposledy viděl pořádně temnou tmu tmoucí. Už to bude několik let, co se se svými přáteli vyrazil na nějaké to dobrodružství, kdy nakopali zadky několika padouchům… Jo, to byly časy. Oproti době před třemi lety je teď všude klid. Sem tam se někdo pokusí někoho okrást, spáchat nějaký podvod či vyloupit banku… ale v podstatě se vůbec nic zvláštního a nepřirozeného neděje. Což je ostatně taky důvodem, proč se ninjové rozpustili. Zavládla doba klidu a míru, kdy již není potřeba samozvaných ochránců Ninjaga.

Neznamená to, že by se spolu už nevídali, to ne. Pokud se zrovna nenaskytne nějaká příležitost, tak se každý pátek jednou za čtrnáct dní k večeru pravidelně setkávají v jedné kavárně na kraji Ninjago City, aby si popovídali a trávili spolu čas. Jenže… už to holt není stejné jako dřív. Všem ty staré dobré časy chybí, jenže Zaneovi přijde, jako by se přes to ostatní přenesli. Jenže to on nemohl. Chtěl, ale zkrátka to nešlo. Ochrana všech těch nevinných lidí ho naplňovala a myšlenka, že by kdy musel dělat cokoliv jiného, než chránit město, pro něj byla nepřípustná. Po dlouhém váhání nakonec přijal práci u policie, která mu aspoň trochu připomínala smysl jeho života.

Říct, že prochází existenční krizí je ještě hodně mírný způsob, jak popsat jeho momentální psychické rozpoložení. Čím dál častěji sklouzává k přemýšlení o důvodu, proč by se raději neměl nechat vypnout. Už to budou měsíce, kdy se naposledy cítil opravdu potřebný, i když si stejně myslel, že by jeho kolegové zvládli ty dvě pohřešované děti vypátrat sami. Jak má chránit lidi, kteří nepotřebují chránit? Tato otázka mu vyvstávala na mysli pokaždé, když se podíval do zrcadla nebo když kdekoliv spatřil svůj odraz. K čemu tady ještě vůbec jsem? S touto myšlenkou a zachmuřeným pohledem na vlastní obličej se odvrátil od okna a přešel k posteli. Manželské posteli.

S Pixal bydlí v tomhle malém bytečku na kraji města ani ne rok od doby, co se domluvili, že se spolu pokusí začít normální život. Zane vlastně vůbec nevěděl, jak to mezi nimi je. Že by do jejich vztahu vkládal kdovíjak velké úsilí se říct nedá, takže je pochopitelné, že nemá nejmenší ponětí o tom, co se děje. Překvapivě si ani nepamatuje, kdy se Pixal přesunula do vedlejší místnosti a kolik nocí probděl sám…

Rozhodl se, že bude přeci jen nejlepší, když si s ní půjde promluvit. Obul si své sněhově bílé papuče a zamířil na chodbu. Dveře do Pixalina pokoje, který býval dřív jen místností se spoustou harampádí a starých součástek, stály ani ne dva metry od těch jeho. Jak se sluší a patří, nezapomněl nejdřív zaklepat.

„Pixal? Jsi tam?“ začal váhavě. Popravdě netušil, co myslela tím „víš, kde mě najdeš“. Spíš doufal, že odešla do svého pokoje, ale tam teď evidentně nebyla. Nebo se třeba jen naštvala a nechce se s ním vůbec bavit. „Pixal?“ promluvil po chvíli ticha. Nic. Nikdo neodpovídal. To už se Zane odvážil vzít za kliku a opatrně nakouknout dovnitř. Kdepak. Po Pixal ani památky. Kam jen mohla zmizet?

Začalo mu to vrtat hlavou. Nemohla jít třeba k nějaké kamarádce? napadlo ho. Moment… má kromě Nyi a Skylor vůbec nějaké kamarádky? Trochu se na sebe zlobil, že se poslední dobou nechoval jako správný a dobrý přítel, kterého by si Pixal zasloužila. Většinou skoro vůbec nevnímal, když na něj mluvila, natož aby jí naslouchal.

Co když… začal přemýšlet. Co když to bylo sbohem? Co když to myslela tak, že odchází? Jakože navždy? Asi si to sám nepřiznal, ale opravdu se polekal. Ne kvůli tomu, na co přišel, ale kvůli tomu, že by to opravdu mohla být pravda… O Pixal přece teď nemůže přijít… nebo snad ano?

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Ano ano, takhle kniha stále žije. Jaké překvapení XD

Tady máte další speciálek, které se tu sice začínají krapítek množit... ale co už.

Přeji Vám všem krásný Štědrý den, poklidné svátky a hlavně VESELÉ VÁNOCE!! 😊🥳🎄🎁

🌺Sshery