Ninjago Oneshots [Cz]

K1 - Jaya - Mraky nenávisti

Celé Ninjago již usnulo a měsíc se schoval za mraky. Za hustými šedivými mraky, ze kterých dopadaly veliké kapky deště na krajinu kolem hlavního města. Suchý nezůstal ani jediný čtverečný centimetr na létajícím ostrově Chrámu Airjitzu, včetně osamělé osoby sedící na střeše.

Ona osoba tam seděla, objímala se rukama a se sklopenou hlavou přemýšlela. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že si nevšimla příchozího muže v modročerném gi, který právě vylezl na střechu chrámu.

„Krásně nám to dneska prší, co?" postavil se, opřel si ruce v bok a rozhlédl kolem po temné krajině.

„Přímo úžasně," pronesla ironicky žena a obrátila oči v sloup poté, co zaznamenala přítomnost svého kamaráda.

„Pořád se na mě ještě zlobíš?" jeho skoro vždy veselý obličej zvážněl a muž se světle hnědými, lehce zrzavými vlasy si sedl vedle Mistryně Vody.

„Co myslíš?" odsekla a založila si ruce na hrudi.

„Hele promiň. Opravdu mě to moc mrzí. Mám sice jen nějaké zkušenosti ze skládky, ale třeba by se to dalo spravit, ne?" rozhodil rukama a pokusil se zlehčit atmosféru.

„To nejde jen tak spravit. Víš, kolik mi to dalo práce?! Přesně čtyři měsíce. Čtyři!" zlobila se Nya. Jay totiž omylem tak nějak rozbil její vozidlo, na kterém usilovně pracovala každou volnou chvíli. Samozřejmě, že na něj byla naštvaná.

„Mohl bych ti to nějak vynahradit?" zeptal se a naklonil se dopředu, aby jí viděl do obličeje.

„Nevím," řekla prostě a naschvál otočila hlavu na druhou stranu.

„Udělám cokoliv, abys mi to odpustila. Vím, že se občas chovám jako vypatlanej kretén..." zadíval se do střechy a prohrábl si vlasy, ze kterých tak vytřepal část dešťové vody.

„Občas?" pozvedla Mistryně Vody obočí a podívala se na Jaye.

„Mno..." zasmál se a vypadal, že nad tím přemýšlí. Opak byl pravdou a Jay dle plánu nečekaně a rychle přiblížil svou hlavu k její a políbil ji. Nebránila se a polibek opětovala, přičemž zavřela oči. „Pořád," odpověděl Jay poté, co se od ní odtáhl.

„Jayi..." vydechla Nya. „Takhle... takhle to prostě nejde," zesmutněla. „Nemůžu ti všechno pořád odpouštět jen kvůli tomu, že tě miluju," odklonila zrak od Jayova pohledného obličeje a zadívala se do střechy.

„Já vím, že ne," kývl Jay. „Ale mám pro tebe dárek," Nya se na něj otočila a spatřila v jeho lískooříškových očích šibalské jiskřičky. Postavil se a podal Nye ruku, která ji přijala. Jay si černovlásku přitáhl k sobě a setřel jí z obličeje vodu. Poté ji ještě jednou letmo políbil, přičemž jí kolem pasu připnul kovový pásek s magnetickou přezkou. „Měl jsem sice v plánu ti ho dát až k narozeninám, ale budu holt muset vymyslet něco jiného," zasmál se.

Nya si pásek prohlédla. „Hezký," poznamenala. „Umí to vůbec něco?"

„Že váháš," Jay nasadil šibalský úsměv a stiskl vnitřek kruhové přezky. Ze zadního článku pásku se pomocí nanotechnologie „postavil" stříbrný kovový fénix, který dosahoval délky dva metry plus minimálně metrový ocas a rozpětí křídel kolem tří metrů. Drápy se držel vzadu na pásku, křídla roztáhl do plného rozsahu a jeho hlava vykoukla zpoza Nyiných zad.

„Ten je tak krásný!" usmála se a podrbala ho na hlavičce. Fénix se hlavou přitulil k jejímu obličeji.

„Umí ještě tohle," otočil kruhem na přezce a fénix se zbarvil do světlemodro vínově červené. „Říkal jsem si, že když máš ráda tu modrou..." pousmál se.

„Díky, Jayi..." Nya si odhrnula vlasy z obličeje, které jí rozcuchal fénix svými peříčky. Políbila Jaye, jednou rukou mu zajela do vlasů a druhou mu položila na krk.

„Ukaž, co umíš," zašeptal Jay fénixovi, který přikývl. Nya to samozřejmě slyšela, ale než stihla cokoliv poznamenat, fénix jí položil hlavu zepředu kolem krku. Stal se z něj „náhrdelník", který se táhl zezadu z fénixova těla dopředu na Nyinu hruď, kde byl zakončen tvarem připomínajícím hlavu se zobákem a šošolkou. Tělo fénixe se taktéž zplacatilo a utvořilo jakýsi úzký plechový plát, chránící Nyina záda, ze kterého vystupovaly veliká křídla a ocas.

„Páni..." vydechla Nya a prohlížela si její nový dárek, ze kterého se stala věc podobná letounu.

„Jo, málem bych zapomněl," Jay vytáhl z kapsy skládací kovovou čelenku, kterou v rukou rozložil a pomocí otočení jedné koncové části zbarvil do stejných barev, jako fénix. Přistoupil k Nye a vložil jí čelenku do vlasů. „Pomocí tohohle to můžeš ovládat," pokynul hlavou k věci, která před chvílí byla fénixem. „Je to velice pokročilá technologie pro přenos myšlenek pomocí čelenky do přijímače v fénixovi, abys mohla ta křídla ovládat..."

„Je to ten nejkrásnější dárek na světě. Děkuju," usmála se.

„Opravdu? Tak to se bude těžko překonávat... Neříkám, že jsem to postavil bez pomoci, ale nápad je to jen můj," zazubil se. „Zkusíš to?" pozvedl obočí s očekáváním.

Nya jen s úsměvem kývla a poté se s odhodlaným pohledem otočila dopředu. „Jdeme na to," oddechla si a... skočila ze střechy. Chvíli padala k zemi, ale najednou vzlétla nahoru směrem k zataženému nebi vstříc dešťovým kapkám. „To je úžasné!" zakřičela a udělala „přemet".

Jsem tak rád, když tě vidím se usmívat. Jay stál na střeše a sledoval, jak si Nya hraje s jejím novým dárkem. A udělám cokoliv, aby to tak zůstalo. Mírně se pousmál a prohrábl si vlasy, jelikož v nich měl už zase spoustu vody. Na chvíli přestal přemýšlet a jen si užíval ten pocit, kdy může stát v dešti a sledovat svoji Nyu...

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Čím jiným začít, než Jayou, že? (UwU)

Věnováno mé BFF: TyranosaurusRex12345 😊😁🖐️💙⚡💧

SerpentineWarrior 🐍⚔️🌺