Lonely Throne (Ereri/Riren)

4. Kapitola

V neznámé zemi, daleko za horami tak vysokými, že by se člověk mohl dotknout hvězd, za poli tak dlouhými, že úroda na nich by vystačila na dva roky pro tři země, oceány tak hlubokými, že život v nich je čím dál tím víc neznámý, vládne skromný král. Tento král byl laskavý, trpělivý, ohleduplný. Kdokoliv z lidu měl nějaký problém, panovník neměl problém ho vyslechnout. Snažil se pokaždé najít kompromis, jelikož nikdy nechtěl ve své malé zemi spory. Chtěl, aby vládl mír.

Jednoho dne do této země přijel neznámý muž. Potuloval se po ulicích a vyptával se lidí na cestu do království. Lidé z něho neměli dobrý pocit. Sálala z něj jakási zvláštní energie, možná to dělala kápě, která bránila ostatním nahlédnout do jeho tváře. Možná hlas, jenž byl hrubý ale i jemný zároveň. Možná pouze pocit z neznámého? Každopádně i přesto zavládlo v lidu kouzlo dobra a cestu mu ukázali.

Když se král dozvěděl o tajemném cizinci, okamžitě si ho nechal přivést na zámek, kde ho mile pohostil. Nabídl mu lože, kde může zůstat, jak dlouho bude chtít. Poté se král začal vyptávat, proč neznámý přišel. Cizinec slušně odvětil, že je vyslanec z jiné země a že přišel zjistit, jak to tady chodí. Jejich král se totiž rozhodl, více se poznat s ostatními zeměmi a poté by chtěl nastolit přátelské setkání u nich v království. Panovník s úsměvem souhlasil, že je to dobrý nápad a poté se rozhodl jít do své komnaty.

V noci kdy král již dávno spal, se cizinec rozhodl uskutečnit úkol, kvůli kterému doopravdy přišel. Potichu se vkradl do královy komnaty a tam panovníka rychle a nemilosrdně podříznul.

Ráno komorné krále našly bledého a chladného jako led. Nezbyla v něm už ani kapička života. Stráže vyhlásili pátrání po neznámém. Po cizinci se však jakoby slehla zem. Vypařil se jako kouř, který odvál severní vítr do světa.

Hange se s hlasitým nádechem vyzvedla do sedu.

„To byl ... sen?" Chvíli jen tak seděla zcela zadýchaná a zmatená na své posteli. Poté se však rozhodla vstát a něco udělat. Měla takový nemilý pocit, že to nebyl ledajaký sen. 

...

„Hange, kolikrát ti to mám ještě opakovat?" otázal se otráveně budoucí král.

„Levi, přestaň být tak tvrdohlavý!" řekla Hange.

„Nejsem tvrdohlavý a žádnou osobní stráž nepotřebuju. Jen proto, že jsi měla nějaký sen? Proč bych měl mít někoho pořád za prdelí? Budu v pořádku." Ukončil konverzaci Levi a odešel.

„Pozor na jazyk!" zvolala ještě za ním, ale už ji nemohl slyšet. Hange avšak nedbala na princovo rozhodnutí a vydala se na místo za palácem, kde právě probíhal zácvik nových členů stráže.

Mezitím v paláci se princ vrátil ke své předchozí činnosti. Probíral se hromadou pergamentů a v duchu nadával na Hange a její hloupý sen, kvůli kterému mu chtěla přidělit stráž, která by ho hlídala jako by byl ve smrtelném nebezpečí. Proud jeho myšlenek ukončil Erwin, který vešel do sálu a promluvil.

„Tady jsi, hledal jsem tě." oznámil blonďák a posadil se naproti budoucímu vladaři ke stolu, na kterém se nacházela již zmíněná hromada pergamenů. Levi na něj ani nepohlédl a tak Erwin pokračoval.

„Tehdy jsme nedokončili naši konverzaci-„

„Jestli sis nevšiml, nemám na nějakou konverzaci čas. Mám plno práce." Skočil mu do řeči princ. Erwin se pouze pousmál a nato se vydal zpátky ke dveřím. Ještě než odešel, dodal „Tak dobře, dneska už tě nebudu obtěžovat, ale jednou si o tom chci s tebou promluvit." Poté zmizel za zavírajícími se dveřmi.

„Ještě tohle mi chybělo..." zamručel princ a následně pokračoval v rozdělané práci.

...

Hange z dálky pozorovala budoucí členy stráže. Sledovala jak mezi sebou bojovali cvičnými dřevěnými tyčemi, poté běhali do kolečka a nakonec vykonávali různá další kondiční cvičení, zkrátka to, co se dá od výcviku čekat. V této skupině bylo spoustu dobrých uchazečů, a proto bylo pro Hange těžší si vybrat. Zaujala ji jedna dvojce chlapců, kteří právě bojovali cvičnými meči, z nich ten hnědovlasý měl v souboji jistě o dost navrch. Annie, která byla velitelka tohoto výcviku si brýlaté dívky všimla a proto se k ní vydala.

„Hange, co Vás tady přivádí? Přišla jste se podívat na nové kadety?" promluvila Annie.

„Ach, zdravím Annie! Ano, přišla jsem zjistit, jestli by někdo z nich byl vhodný na to, aby se stal osobní královskou stráží. Neměla bys někoho na mysli?" Usměvavá bruneta chytla Annie za ramena a upřeně jí hleděla do očí. Velitelka výcviku si nejprve prohlédla skupinu a poté pohlédla zpět na Hange.

„No...jsou tady tři, které bych mohla doporučit" řekla Annie s pozvednutím ramen.

„Kdo? Kteří z nich to jsou?" ptala se až moc hlasitě Hange.

„Ach, klid. Představím Vás..." Dívky se vydaly ke skupině. Náhle se před nimi zjevila Mikasa o které všichni věděli, že byla jedna z nejlepších. Hange chvíli uvažovala nad tím že by to místo dala ji, ale věděla, že jí je více potřeba někde jinde.

„Zdravím Mikaso! Co tady děláš?" Zamávala Hange. Mikasa na pozdrav pouze pozvedla ruku.

„Přišla jsem se podívat za svým bratrem" odvětila na dotaz. Hange se na chvilku zastavila a upřeně zírala na černovlasou dívku.

„Netušila jsem, že máš bratra. Jak se mu tady daří?" otázala se s úsměvem.

„Obstojně" odpověděla krátce Mikasa.

„Obstojně? Vsadila bych se, že za pár měsíců bude lepší než ty." Pohlédla Annie na Mikasu s úšklebkem na tváři, ta na to nijak nereagovala.

„Annie, již asi vím, koho bych chtěla na místě osobní stráže krále. Kdo z nich je Mikasin bratr?" optala se. Annie něco zvolala ke skupině a na to z řady vystoupil jeden hoch a zaujal postoj.

„Zde!"