Lonely Throne (Ereri/Riren)

2. Kapitola

Do teď tak osamělé, chladné a tiché místnosti vstoupil usměvavý muž. Levi sundal ruku z rakve, postavil se do přímého postoje a na muže upřel zamračený pohled. Blonďákovi se úsměv na tváři zvětšil a přidal do kroku.

Muž se postavil naproti princi. Levi natáhl ruku, aby si jí na uvítání potřásli, on místo toho Leviho ruku odstrčil a naopak roztáhl ruce.

„Ah Levi, jsi až moc vychovaný." Zasmál se muž „Už jsme se neviděli tak dlouho, pojď obejmout strýce a nemrač se tak." Usmál se blonďák a prince objal. Levi mu objetí neopětoval a s umučeným vzdechem se to rozhodl přetrpět.

Když se muž odtáhl, Levi se rozhodl konečně promluvit. „Taky tě zdravím...Erwine. Opravdu se omlouvám, že tu neskáču radostí až ke stropu a nesměju se jako měsíček na hnoji, ale jak vidíš, asi by to ani vzhledem k situaci nebylo vhodné." Erwin pohlédl směrem k rakvi a poté na prince. V Erwinových očích se zaleskl znak uvědomění. „Oh Levi, moc se ti omlouvám! Já vím, jak je to pro tebe těžké, přece jen je to můj bratr, takže vím, jak se cítíš, ale nemůžeme truchlit navždy. Kdybychom se kvůli takovým věcem trápili napořád, tak by jsme to tu dlouho nevydrželi, takže některé věci musíme prostě hodit co nejdříve za hlavu a jít dál." Chytl Leviho za rameno a s lítostným úsměvem se na něj podívat. Levi pouze protočil očima a Erwinovu ruku na jeho rameně odstrčil.

Dveře se opět se zavrzáním otevřely a do sálu vstoupila Hange. „Erwine! Nevěděla jsem, že už jsi dorazil!" zvolala přes celý kostel. S úsměvem rychlým krokem přešla k Erwinovi a objala ho. „Levi, hledala jsem tě snad všude!" odstoupila od Erwina a pohledem zabloudila na menšího prince. 

„Myslela jsem si, že budeš v zahradě, ale tady bych tě opravdu nečekala. Obřad začíná za dvě hodiny, musíš se jít připravit." Hange položila dlaň na Leviho záda a i s ním zamířila k východu. Princ po pár krocích Hanginu ruku setřásl a nadále s ní kráčel ven.

„Uvidíme se na obřadu!" zvolal Erwin. Hange se zastavila. Pootočila hlavu směrem s Erwinovi a kývla, poté znovu vykročila za Levim, který se za tu dobu stihl dostat ven z kostela. Levi se zastavil, což donutilo zastavit i dívku s brýlemi.

„Hange..." Začal, aniž by se na ni podíval. „Pokud by ti to nevadilo, tak bych chtěl být před obřadem aspoň ještě na hodinu sám." Hange se už chytala něco říct, ale princ ji přerušil. „Prosím." V Leviho slovníčku se toto slovo objevovalo ojediněle a proto se Hange sama s úsměvem vydala zpět do útrob hradu. Princ se rozhodl jít znova do královské zahrady. Měl zahradu rád, protože tam byl klid na přemýšlení a všemožné barvy květin ho vždy uchvátily.

Chvíli se tam jen procházel a obdivoval krásu, nevinnost a jemnost, jež se v květinách skrývala, když v tom ho přehlušil velice známý hlas. „Levi! Co tady děláš?...Nemáš se...připravovat?" optal se hoch s tázavým výrazem. Princ se podíval na tucet modře zářících hortenzií a unaveně si povzdechl. „Víš Armine, vůbec se mi na ten obřad nechce, nejraději bych se zavřel někde v komnatě a na všechno se vykašlal. Nejradši bych to všechno přenechal Hange. Ta si s otcem rozuměla, poddaní ji mají radši než mě, i když to bylo ze začátku těžké...Hange mnohem více rozumí tomu, jak to všechno chodí. Umí se vcítit do situace, ví jak se s problémem vyrovnat," vydechl „já nejsem připravený." Armin odložil své zahradnické nářadí a posadil se na lavičku nacházející se hned vedle něj. Rukou poklepal vedle sebe a tím naznačil Levimu, aby se posadil také, budoucí král tak také učinil.

„Víš Levi, možná nad tím až moc přemýšlíš. Teď neříkám, že to nebude těžké, že se na to nemáš připravovat, ani nic takového. Jenom...možná bys ses měl aspoň trošku uvolnit a nechat tomu volný průchod. Hlavně nesmíš zapomínat, že v tom nejsi sám. Máš tady mě, Hange, Erwina-" Levi při vyslovení jména Erwin vydal nesouhlasné zamručení. Armin se tomu pouze zasmál a poté pokračoval. „dobrá, tak tedy Erwina asi ne, ale je to ještě spoustu dalších. Možná tě lid teď úplně nemusí, ale lidé z paláce tě rádi mají a víš proč?" Princ se na zahradníka otočil s otázkou v očích. „Protože tě znají...všichni vědí, že pod tou maskou z kamene se schovává srdce ze zlata, které se snaží všem pomoct a až tě lid lépe pozná, tak uvidíš, jak budou rádi, že si se stal králem právě TY. Možná si to ani neuvědomuješ, ale opravdu nám všem moc pomáháš."

Levi mlčky seděl na lavičce a hleděl před sebe. Vypadal opravdu zamyšleně. Že bych na tom opravdu nebyl až tak špatně? Mám opravdu možnost být dobrým králem, na kterého se mohou všichni spolehnout? Armin vstal a protáhl se, což vytáhlo prince z myšlenek. „No nic. Já se budu muset vrátit zpět do práce a ty by ses už měl jít připravit. Přece by nebylo vhodné, aby tak důležitá osoba jako ty, přišla jako poslední, no nemám pravdu?" Princ kývl hlavou v souhlas, a vydal se směrem do hradu, kde už na něj netrpělivě čekala Hange.

„Levi! Kde sakra jsi?! Už tu na tebe čekám nejméně...ani nevím jak dlouho!" Máchala všude kolem sebe rukama. „Klid Hange. Už jsem tady, tak nevyšiluj, ano?" Snažil se ji Levi uklidnit. Hange se nakonec zhluboka nadechla a vydechla a už klidnější, se s princem vydala připravit.

Po dlouhých, pro Leviho velice mučivých, přípravách spolu kráčeli směrem kostel, kde se poslední rozloučení s králem konalo. Kolem chrámu se pomalu začali scházet lidé v černém se smutnými tvářemi, někteří dokonce i plakali. Princ si snažil nevšímat tak početného obyvatelstva a kráčel dál do kostela.

V kostele se nacházeli zatím jen výše postavení lidé. Erwin s jeho pravou rukou Mikem stáli u oltáře a mluvili s knězem. Levi, s Hange těsně za zády, se vydal k nim. Všichni si podali ruce na pozdrav a popřáli si upřímnou soustrast.

Netrvalo dlouho a do chrámu začali přicházet další lidé, a lavice se začaly zaplňovat. Někteří museli zůstat stát, jelikož nezbylo už žádné místo na sezení. Nakonec se v kostele ukázal i zahradník Armin, pár služebných a stráže, z nichž i jedna z nejlepších Mikasa s o něco vyšším chlapcem za zády.

Jakmile na kostelních hodinách odbila celá, obřad mohl začít. Lidé posazení v lavicích nebo stojící okolo, se ztišili, aby mohli poslouchat kněze a jeho proslov.