Lonely Throne (Ereri/Riren)

18. kapitola

Levi zamířil ke břehu jezera a posadil se do trávy. Následně si vyzul boty a vyhrnul nohavice tmavě hnědých kalhot, aby si mohl zchladit své nohy. Eren chvíli koukal na odhozený vak s vínem a poté si sedl vedle krále.

Pár minut tiše seděli na okraji jezera a užívali si ticha, které jim příroda nabídla, když po chvíli Levi zhlédl na Erena a otázal se „Nechceš si jít zaplavat?"

Eren znejistěl, pohlédl na svého krále a odpověděl otázkou: „Jste si tím jistý?"

Levi se pousmál, „Když se v naší přítomnosti nenachází nikdo jiný, nemusíš se zabývat oněmi formalitami," prohodil lehce a poté si začal sundavat triko.

Eren instinktivně uhnul pohledem a namísto svého krále zaměřil svůj zrak na poklidnou hladinu jezera. Připadalo mu, že se jeho srdce zbláznilo a začalo pumpovat krev do jeho těla rychleji, než kdyby zrovna oběhl jeho rodnou ves třikrát dokola.

Když uslyšel šplouchání vody, pohlédl směrem odkud ony zvuky vinuly a spatřil svého krále, Leviho, jak skočil do vody a začal plavat dále od břehu.

Eren sledoval, jak Levi ladně proplouvá jezerem, nevypadal vůbec vypjatě jak vždy se zdál, když se okolo něj nacházeli ostatní členové královského dvora. Po chvíli zavřel oči, ponořil se a když se vynořil, kapky vody stékaly hravě po jeho kůži a naháněly se kdo bude dříve opět v jezeře.

Poté na chvíli opět zmizel pod hladinou a když se vynořil mnohem blíže Erena a odhrnul si své vlasy z očí, zároveň způsobil, že pár kapek odletělo a usadilo se na Erenovu tvář a oblečení.

„Tak na co čekáš? Přece nenecháš svého krále samotného, co kdyby ke mě připlavala dravá ryba a napadla mě?" řekl Levi očividným škodlivým tónem.

Eren se okamžitě vzpamatoval z myšlenek, které by někdo mohl usoudit za hříšné. Následně si po vzoru krále sundal své svršky a už lezl do vody, která byla chladnější než předpokládal.
Zatímco Levi plaval z místa na místo, Eren pouze nehybně stál jako solný sloup a neměl v nejmenším úmyslu se do té chladné vody ponořit více než už je.
„Jak to že se netřesete zimou? Ta voda by se snad za chvíli v led proměnila!"

Levi se krátce zasmál. „Když je ti taková zima, musíš se zahřát pohybem."

Následně se opět ponořil pod hladinu a po vynoření jen tak prohodil:

„Mimochodem, tykej mi" a poté na Erena cáknul kapky vody.

Eren ze sebe vydal zvuk který by si náhodný kolemjdoucí mohl splést s křikem mladé dívky, poté co na něj dopadla chladná voda. Bez rozmyslu cákl vodu na smějícího se krále. Bylo to nezvyklé slyšet jeho smích a Eren si byl jist, že se mu tento moment právě vryl do paměti, a že udělá cokoliv pro to, aby jej slyšel znovu.

Bylo to jakoby jim bylo o deset let méně. Byli zase jako mladí chlapci co si hrají v jezeře a snaží se toho druhého co nejvíce smočit.

Celé tyto hrátky se proměnili v obrovskou vodní bitvu. Co chvíli se někdo ocitl pod vodou.

Když se neustálým naháněním dostali do mělké vody, Eren neuvědoměle strčil do krále silněji než doposud. Levi zakolísal a ztratil v mělké vodě rovnováhu, když vtom Eren spatřil, že se za Levim nachází obrovský ostrý kamen, a kdyby do něho narazil, nemuselo by to dopadnout dobře, v nejlepším případě pouze zraněním, v nejhorším smrtí krále, kterého má za úkol chránit.

Za setinu sekundy už byl u krále a držel ho za paže aby neupadl. Jednou rukou jej držel za rameno a druhou za loket.

Mladý král pohlédl na místo kde se mohla udát tragédie, kdyby nezareagoval Eren včas a následně zpět na Erena a jeho vyděšené jasně zářící smaragdové duhovky, který se zdál být mnohem blíže nežli před tím. Tak blízko, že cítil jeho dech na své tváři.

Erenův zrak kmital z Leviho očí na jeho rty a zpátky, jako by právě přemítal nad všemi důvody proč by měl co nejrychleji utéct a zároveň proč by měl jeho rty okusit svými.

Levi by se z jeho sevření mohl jednoduše vytrhnout, ovšem byl ke svému společníkovi přitahován jako magnet, a když viděl, že jeho oči hladově pozorovaly Leviho rty, potřeboval veškerou sebekontrolu aby neudělal onen jeden krok v před a neuzavřel mezeru, která je oddělovala. Jeho racionální stránka, která byla vychovaná jeho otcem, křičela, aby okamžitě udělat několik kroků vzad. Křičela, že tohle nesmí, avšak nacházela se v něm část, která mu neumožnila od něj ustoupit, ba naopak chtěla blíže.

Kdo ví jestli by se mu dostalo přívětivé odpovědi nebo pěstí do oka. Možná právě ta první možnost ho děsila více a možná i proto to nakonec byl Eren, kdo najednou zvedl své ruce z Leviho paží, jako by se o ně právě spálil.

Přestože si doposud stěžoval na chladnou teplotu vody, doplaval do větší hloubky a potopil se, jako by si potřeboval zchladit hlavu a možná i nějaký jiný orgán.

Levi mezitím mlčky doplaval ke břehu kde byli jejich věci. Posadil se na břeh a sledoval jak Eren plave zpátky.

Jakmile Eren připlaval ke břehu Levi si všiml, že se třese zimou.

Eren se posadil na břeh vedle Leviho. Nečekal než se z něj voda usuší a oblekl si svou tuniku.

„Díky," řekl Levi a ani nemusel specifikovat za co děkuje. Eren pouze kývl hlavou.

Oba dva sami od sebe podvědomě uznali, že tu hustou atmosféru co mezi nimi panovala bude nejlepší ignorovat. Jiskru co mohla přeskočit zamknout do truhly a zalít vodou.

„Myslím, že bychom se měli vydat na cestu zpátky do paláce, už se tam po vás určitě shánějí," řekl Eren a mezitím už vstával a sbíral si své věci.

„Dobře," odpověděl Levi. Postavil se a když procházel kolem Erena, lehce položil svou ruku na jeho rameno a klidně promluvil. „S tím tykáním to myslím vážně."

Následně si Levi taktéž vzal své oblečení a jestliže mu přišlo, že se Eren lehce začervenal, byla to jistě pouze jeho představivost.

Oblékli se a poté společně připravili své koně k jízdě.

Cestou k paláci mezi nimi panovalo ticho. Kdyby se jich někdo zeptal, jestliže se něco u jezera přihodilo, oba dva by to okamžitě zapřeli.

Taaakže, konečně jsme se dokopali k další kapitole. Opět se vám omlouváme. Jestli budeme psát teď častěji nebo ne, tak opravdu nevíme, ale nemějte moc naděje.

Děkujeme za prečtení.

-Aki & Rin