Lonely Throne (Ereri/Riren)

11. Kapitola

Eren stál u dveří a sledoval zamyšleného krále, jak sedí u stolu a něco píše na pergamen.

Hnědovlásek si jistě představoval, že práce, jakožto soukromá stráž krále, by byla o dost více vzrušující, ovšem zdá se, že se spletl. Jediné co od rána do večera dělal je to, že všude následoval krále, a dával pozor, aby se mu nic nestalo. Palác se zdál jako bezpečné místo, tak proč by měl chodit za králem jako nějaký pes.

Král byl posledních pár dní velice zaneprázdněný, a proto spolu prohodili sotva pár slov. Eren většinu času trávil postáváním (popřípadě posedáváním) a pozorováním krále. Po takové době sledování Leviho, si začal všímat jeho zvyků a zvláštností. Jedou z těchto věcí je způsob, jakým král drží hrnečky s černým čajem. Vždy je uchopil, nikoliv za ucho, jak je běžné, ale za jejich okraj. Eren se sám jednou pokusil takto pít, ale jediné čeho docílil, bylo to, že čaj rozlil po celém stole. Dále si povšiml, že kdykoliv král usilovně přemýšlí, kouše si rty. Také si všiml jeho až šílené posedlosti úklidem a čistotou.

A pak tady byly jejich procházky zahradou, tedy už byla chvíle, kdy do zahrady spolu zavítali. Bývala to jediná část dne, kdy spolu navázali delší konverzace.

„Erene," vyrušil Erena z jeho přemýšlení král.

„Ano králi?" řekl hnědovlásek na znamení, že poslouchá. Levi na chvíli zavřel oči, jako by si na to oslovení stále nedokázal zvyknout, jako by ani nechtěl.

„Zanesl bys prosím tuhle knihu Hange?" otázal se král.

„Ovšem. Nevíte, kde bych ji mohl nalézt?" odpověděl Eren, a převzal od Leviho nudně vypadající knihu.

„Za nedlouho je čas večeře, takže se bude motat okolo kuchyně." Eren se uklonil a vydal se ke kuchyni. Jakmile tam dorazil, Hange tam nenalezl. Otázal se Sashi, jestli ji tady neviděla.

„Byla tady zrovna před chvílí, jak ji znám, bude tu zase asi do půl hodiny." Jakmile to dořekla, ve dveřích se zjevila brýlatá hlava Hange.

„Ahoj Erene! Kde si nechal Leviho?" Eren ani nevěděl jak, ale Hange se objevila přímo před ním.

„Král je v knihovně a chtěl po mně, ať ti donesu tuto knihu." Ukázal na svazek ve své ruce, který následně Hange předal. Hange vydala jakýsi radostný výkřik, když tu knihu držela ve svých rukou.

„Řekni Levimu, že mu mnohokrát děkuji. Měl jsi štěstí, že si mě právě zastihnul, protože jsem měla v plánu jít do města. A jak se ti jinak daří? Doufám, že už se v paláci cítíš jako doma!" vychrlila na něj Hange.

„Myslím, že se mám docela dobře," zasmál se Eren s nervózním podtónem, „už jsem tady sice jeden měsíc, ale tenhle palác je pro mě stále velký labyrint." Hange s pochopením ve tváři přikývla.

„Není se čeho bát, také mi to dlouho trvalo." Usmála se. Hnědovlásek se na ni na oplátku usmál také:

„Asi se vrátím, pokud mě není třeba..."

„Ne ne ne, jenom jdi, zatím." Zamávala Hange

„Zatím." Oplatil Eren.

...

Společně se posadili na lavičku u fontány v zahradě. Levi poklidně zavřel oči, a užíval si teplého vánku za doprovodu omamující vůně květin. Eren se uvolněně opřel a pozoroval včely, roznášející pyl sem a tam. Oba dva tak chvíli seděli, a nevědomky si užívali přítomnost toho druhého.

„Chtěl bych o tobě něco vědět," přerušil toto krásné ticho král. „Nevypadá to, že bych se tě měl v nějaké blízké době zbavit, tak alespoň by se hodilo, kdybych o tobě vědět něco víc, Erene," řekl král se zvláštním důrazem na hochově jméně. Hnědovlásek na něj pohlédl a poté se zahleděl na mraky putující po obloze.

„A co byste tak rád věděl?" otázal se. Levi pouze pokrčil rameny:

„Nevím, cokoli, co ti přijde za vhodné. Času máme prozatím spoustu." Eren kývl a hluboce se nadechl.

„Žiju s Mikasou sám, v chatrči uprostřed vesnice. Mikasa se stala stráží, aby nás uživila. Přišlo mi špatné ji v tom nechat, přece jen já jsem ten, kdo by měl živit rodinu no ne?" Eren si povzdechl a poté pokračoval. „Několikrát jsem s Mikasou trénoval s klacky, které měly sloužit jako meče, a zjistil jsem, že mě to poněkud baví. Ještě mě baví plavat. Znám takové pěkné místo, kde nikdo nechodí a je tam klid, někdy bych vás tam vzal..." hnědovlásek se zastavil a uvědomil si, že mluví s králem. Levi ho však pozoroval se značným zájmem v očích, a tak se rozhodl pokračovat. „Ovšem...kdybyste chtěl. Jak jste si jistě už všiml, jsem docela nemotorný a často do všeho skáču po hlavě. Dělám věci, aniž bych to první promyslel a pak jsou z toho značné problémy. Samozřejmě mám i dobré stránky, jako smysl pro humor či nebojácnost...jestli se to tak dá nazvat." Na Erenově tváři se utvořil úsměv.

„Tak...to je asi zatím vše, co bych tak o sobě řekl..." pokrčil rameny a pohlédl na krále. Levi se malinko pousmál a přikývl.

„Děkuju..." šeptl nakonec.

„Za co?" optal se nechápavě hnědovlásek.

„Za to, že jsi upřímný." Eren se pousmál a puoze přikývl, poté se vrátili k tichému odpočívání, dokud nezačalo slunce zapadat za obzor.