Lonely Throne (Ereri/Riren)

8. Kapitola

Eren přemýšlel, kde by teď mohl král být. Nakonec se vydal k jeho komnatě. Cestou potkal Hange, která už vypadala lépe, než když ji pomáhal služebným dostat do postele.

„Ach Erene! Dobré odpoledne přeji. Jak si se vyspal?" přivítala ho hnědovláska ihned s úsměvem.

„Dobré odpoledne Hange. No vyspal jsem se, jak jen nejlépe to šlo," opáčil hoch. Hange přikývla a poté si ho začala více prohlížet.

„Hm...ty už jsi vlastně nastoupil do své práce. Tak co, jak to zatím jde?" vyzvídala s jiskrou v očích.

„Nevím, jestli jsem udělal nejlepší první dojem, ale zatím to asi jde." Poškrábal se Eren s nervózním smíchem na zátylku. „Jinak, král má v plánu jet doprovodit princeznu Petru na její hrad...asi bych se měl jít připravit na cestu, ale abych pravdu řekl-" Do řeči mu rychle skočila Hange.

„Zavedu tě do tvé komnaty." Nenechala na to Erena nic říct a už ho brala kolem ramen. „Takže, jelikož jsi Leviho osobní stráž, tak jsem tě nechala nastěhovat do komnaty hned vedle něho. Budeš to mít blíže, abys mohl dohlížet na jeho bezpečí." Zastavili a hnědovláska ukázala na mohutné dveře. Následně se otočila k Erenovi a se zářivým úsměvem plného nadšení ještě dodala:

„Je to jeden z nejlepších pokojů! Pojď dovnitř! Chci vidět tvou reakci." Eren přikývl a vydal se do své nové komnaty. Jen co vstoupil, nezmohl se na nic více než na jednouché „Páni..." O takovém pokoji ani nesnil. Velká měkká postel, balkon s výhledem na zahradu, obrovská skříň, již naplněna jeho oblečením, a dalších plno věcí. Pokoj byl obrovský, že i takhle velký dům by mi i stačil.

„Tak co? Dobrý ne? Rozmáchla Hange rukou po komnatě.

„Ano..." odpověděl stále ještě překvapený Eren.

„Dobrá, tak já teď půjde ještě něco zařídit a ty se zatím připrav, pokud vím, tak by sis měl pospíšit. Touhle dobou už je Levi schopný být pomalu u stájí," dořekla Hange a poté zavřela dveře. Eren se ocitl v komnatě úplně sám. Teď místnost působila ještě větší, než když tu byl s Hange.

...

Levi nepokojně poklepával nohou o zem.

„Sakra, kde je?" řekl si jen tak pro sebe a začal se rozhlížet. Zanedlouho spatřil chlapce, jak se k němu žene plnou rychlostí, až má strach, že to včas neubrzdí a vrazí do něj. Hnědovlásek se zastavil těsně před Levim a snažil se popadnout dech.

„Já...moc se omlouvám za...za tak velké zpoždění, ale jaksi...jsem trochu zabloudil," řekl Eren mezi hlubokými nádechy.

„Vždyť tě zde Armin provedl, tak jaký je problém?" promluvil král poněkud rozhněvaným hlasem s překříženýma rukama na prsou.

„Nejspíš nemám tak dobrou paměť, abych si to vše za takovou chvíli zapamatoval," odpověděl již klidněji Eren. Levi protočil panenkami a následně se vydal ke skupině kočárů a koní.

„No budiž. Všechno by již mělo být připraveno, takže můžeme vyrazit." Eren přikývl a rychlým krokem se za svým králem vydal.

„Levi, opravdu nechcete jet se mnou kočárem? Bude to jistě mnohem pohodlnější," snažila se Petra přemluvit poněkud tvrdohlavého krále.

„Jak jsem již říkal, budu si jistější, když pojedu na koni a navíc, nemám cesty kočárem vyloženě v oblibě," obhájil se upřímně Levi. Petra si nakonec pouze povzdechla a následně nastoupila do kočáru. Hned na to si všichni naskočili na své koně a vydali se na cestu.

...

Výprava byla zatím docela tichá. Petra občas přes okénko kočáru prohodila pár slov s Levim, ale moc dlouho to netrvalo a bylo opět ticho. Cesta probíhala bez všelijakých komplikací, avšak byla docela dlouhá a vyčerpávající.

Když dorazili k zámku princezny Petry, chtěli se rozloučit.

„Nechtěl byste pobýt nějaký čas v našem království?" otázala se Petra Leviho.

„To je od Vás velmi laskavá nabídka, ale obávám se, že budu muset odmítnout. Čeká na mě až příliš práce a potřeboval bych se co nejdříve vrátit," řekl Levi a následně se rozloučil s princeznou políbením její ruky.

„Doufám, že se brzy opět setkáme," promluvila Petra s úsměvem, na což se otočila a odkráčela se stráží do zámku.

„Doufám, že máš dost energie na cestu zpátky Erene." Ohlédl se Levi na hocha.

„Ano mám," odpověděl odhodlaně. Levi pokývl hlavou a poté naskočil na svého koně.

„Nasedni a jedeme." Eren naskočil na svého oře.

„Budu Vám hned v patách." Pousmál se Eren. Levi nic neřekl a pobídl koně k pohybu. Hnědovlásek neváhal a ihned udělal totéž.

Už nějakou dobu se pohybovali v mohutném lese. Slunce už bylo dávno zapadlé, avšak pár posledních paprsků slunečního svitu se ještě držely vysokých kopců. Koně těžce funěli a jejich kopyta sklouzávala po vlhkých kořenech stromů.

Levi si unaveně oddechl „Erene, asi tady budeme muset přečkat noc. Koně jsou očividně unavení a potřebovali si odpočinout." Oba seskočili ze svých koní a hnědovlásek je uvázal ke stromu a následně jim do menší nádoby nalil vodu. Levi zatím rozdělal deky, na kterých si odpočinou.

„Musíme najít ještě nějaké dřevo na oheň, ať v noci neumrzneme," dodal ještě černovlásek.

„Aaah!" úlevně se Eren posadil na deku a nechal si ohřát nohy u ohně.

„Moc se neraduj, jelikož si stráž budeš v noci hlídat. Přece jen, král uprostřed lesa v noci je až moc snadný cíl nemyslíš?" promluvil Levi na druhé straně ohniště posazený na své dece.

„Jistě," pokývl Eren poněkud unaveným hlasem. „Jenom jsem se chtěl zeptal..." Levi pokynul rukou, aby pokračoval. „Proč s námi nejel ještě někdo, ještě další stráž?" Král si opřel pohodlně o strom a zahleděl se do plápolajícího ohně. Následně se zhluboka nadechl a promluvil.

„Nemám rád, když mi někdo pořád visí za zadkem. Jsem spíš, jak bych to řekl...nemám moc společnost ostatních lidí v lásce, jsem radši, když je okolo méně lidí. A navíc, kdyby tady s námi byla ještě další stráž, byl bych jimi neustále obklopen. Stačíš mi tady ty." Eren přikývl a zadíval se na své prsty, které se proplétaly mezi sebou.

„Ale co když Vás nedokážu ochránit?" špitl hnědovlásek.

„Nejsem tak bezbranný, abych se nedokázal ochránit sám a navíc, jsi jeden z nejlepších nováčků. Možná jsi i lepší než někteří ze zaučených a dávno pracujících stráží, takže si myslím, že to zvládneš." Eren na Leviho zíral. Cítil v sobě jakousi radost. Králova slova byla pro něj jako velká pochvala, která ho hřála. Král se na hocha podíval a všiml si jeho výrazu ve tváři, ne což ihned rychle uhnul pohledem někam jinam.

„Už je dost pozdě, takže raději půjdu spát." Ulehl na deku a otočil se zády k hochovi. Eren vzal klacek ležící kousek od něj a začal s ním šťourat do ohniště a pomalu přihazoval další dřevo, aby oheň nevyhasl.