Not A Princess?✔ [SebaCiel; CZ]

Spolu

Ciel unaveně hodil batoh do kouta pokoje a vyvalil se na postel. Škola ho vyčerpávala. Pracovat na statku a zvládat třetí ročník je náročné. Sestry mu samozřejmě nepomáhaly. Jedna se flákala po různých akcích a druhá seděla pořád doma u počítače. Nejhorší na tom bylo to, že s Elizabeth musel chodit na ty akce taky. Rodiče se o ni báli. Ciel zastával názor, že jí to mají zakázat. Ale to ne.

Prošel okolo pokoje Sieglinde. Měla pootevřené dveře. Z pokoje se ozývaly zvuky stříleček. Stanul mezi dveřmi a zvědavě sestru pozoroval. Sieglinde měla obří sluchátka a obličej měla téměř v počítači. Ona jej slyšet pravděpodobně ani nemohla přes ty sluchátka, ale on ji slyšel moc dobře.

,,Ty debile! Aaargh! Tak se braň, ne? Zabiju tě!" křičela agresivně a klikala na myš a klávesnici, kterou div nerozbila. ,,Daggere, tak mi trochu pomož ne? Jsi můj spojenec," řekla přes mikrofon svému spolužákovi.

Ciel se uchechtl. Nevěděl, po kom to ta holka má. Ani on nebyl u her tak agresivní. Pousmál se, když zavzpomínal na časy, kdy hrál s ní a učil ji to.

Obrazovka zčervenala. Sieglinde si unaveně sedla do židle a opřela se. Sundala si sluchátka. Ať po té si všimla svého bratra. Zazubila se.

,,Už jsi umřela?" rýpl do ní.

,,Jo. Zabil mě kamarád, který měl být můj spojenec. To mu zítra dám sežrat ve škole. Zbiju ho baseballkou," zapřisáhla se. ,,Nechceš si zahrát se mnou?" zeptala se.

,,Musím se učit. A pak jdu jezdit naše koně. Někdy jindy, ano?" ujistil ji.

,,Fajn. Ty šprte," zamumlala.

Ciel protočil očima. Odešel do kuchyně pro oběd, který měli nachystaný od mámy. Jemu se rozšířily oči. Byly to lasagne. Vzal celý plech a nabral si snad polovinu. Byl nedotknutý. Sieglinde měla lepší práci než zdravý režim a Elizabeth držela dietu. Asi chtěla být anokrektičkou. Spokojeně usedl ke stolu a pustil se do jídla.

* * *

,,Už toho nech! Dočista ti z ní přeskočilo," řekl agresivně Simon. Svůj ledový pohled zabodával do svého syna.

,,Možná," pronesl Sebastian. ,,Ale já to nevzdám. Vím, že h- ji najdu."

Opravdu mu z toho začínalo hrabat. Jediné, co za celou tu dobu našel byl jeho soukromý facebook, kde nezjistil vůbec nic. A jednoduše mu poslat žádost o přátelství mu přišlo ponižující. Navíc něco uvnitř něj mu říkalo, že to dělat nemá.

,,Tvoje dobrá a zároveň otravná vlastnost je tvoje cílevědomost. Někdy něco ale nejde tak, jak si představujeme. Nenajdeš ji. Francie je obrovská země. To chceš projet všechny města a vesnice, nebo co?"

,,Možná," odvětil nepřítomně. Jeho otec se plácl do čela.

I když si říkal, že ho najde, že ho musí vidět, že mu prostě musí říct, co k němu cítí i za tu cenu, že ho Ciel odbyje, jeho odhodlání a chuť ho hledat vyprchávala. Zanedlouho se měl oficiálně, s nebo bez přítelkyně stát králem a na něco takového mít čas nebude. Věděl to.

,,Poslyš, Sebastiane," začal až děsivě klidně Simon. Posadil se do křesla. I přesto, že se snažil mu namluvit jak ji nepotřebuje, nechtěl ho vidět se trápit. Poprvé viděl svého syna opravdu zamilovaného. Ale nemělo cenu se trápit kvůli někomu, kdo ho jednoduše nechal bez jakékoli zprávy takto. Tak to viděl. ,,Je to už skoro rok. Zrušil jsi bez mého svolení soutěž. Jedinou adeptku na dokonalou královnu jsi donutil odejít. Už to vzdej. Máš rok na to, než se z tebe stane král. Měl by ses na to psychicky připravit. Možná, že když půjdeš mezi lidi, tak si uvědomíš, že po Francii chodí i jiné krásné dívky."