Not A Princess?✔ [SebaCiel; CZ]

Shledání

Ciel měl pocit, že se o něj pokouší mrtvice. Srdce mu v jednu chvíli bušilo jako splašené a v druhou se zastavilo úplně. Nepříjemně se začal potit. Co mu má jako říct? Hrál si na kluka z velkoměsta, ale ve skutečnosti byl obyčejný kluk z vesnice. A že Ageville nebyla nijak velká vesnice.

,,A-a-a-a-ahoj!" vykřikl. Pak se chtěl propadnout do země. Ahoj. Cieli, tobě opravdu přeskočilo?

Sebastian chtěl něco říct, vlastně hodně toho chtěl říct, ale najednou mu všechny slova vypadly. Ciel pro jistotu mlčel taky a jen nohou kreslil kruhy na zemi.

Takto v nepříjemném tichu tam stáli několik minut. Ani jeden vlastně nevěděl jak má začít. Nebo vlastně čím začít. Ciel se styděl a Sebastian chtěl vypadat stále klidně a vyrovnaně, a věděl, že kdyby začal něco říkat tak bude vypadat jak hysterická ženská, které se manžel vrátil z víkendové služební cesty.

Nakonec tedy ale začal Ciel. Sebral všechnu svou zbývající důstojnost a s tím, že horší už to být nemůže začal.

,,Sebastiane, nevím moc čím mám začít. Tím, že jsem ti zatajil, kdo skutečně jsem nebo tím, že jsem ti zbaběle utekl. Nicméně tady není vhodné místo pro nadcházející rozhovor," řekl chlapec. Divil se, jak klidný byl na to, že uvnitř panikařil. ,,Rodiče jsou na víkend u známých a sestry někde venku. Dům je prázdný a dokonalé místo na to si promluvit."

V tuto dobu na statek jezdilo nejvíce lidí, kteří měli u Phantomhiveů ustájené koně. Ciel chtěl předejít kecům nebo tomu, že by někdo z vesnice Sebastiana poznal.

Sebastian chlapce následoval do domu. Dům byl zvenčí obyčejně bílý, ale uvnitř moderní a čistý. Ciel jej vedl do patra, do svého pokoje.

,,Promiň, mám tu nepořádek. Posaď se kam chceš, " omluvil se a ukázal na postel, židli u stolu nebo zem.

Sebastian nadzvedl jedno obočí. Jediným nepořádkem se dala nazvat včerejší Cielova večeře na stole a uschlý kaktus na okně. Jinak se jeho pokoj blýskal.

,,Prvně bych začal s tím, proč sis tak hloupě vymyslel, že jsi z velkoměsta. Na co jsi myslel?" začal Sebastian. Posadil se na postel. Ciel si sedl na židli, na kterou si sedl obráceně.

,,Styděl jsem se. Všichni tam byli z velkoměst. Nechtěl jsem se ztrapnit, a proto jsem si vymyslel Lyon. A hlavně ze začátku jsi pro mě nebyl nic jiného než arogantní hňup," vysvětlil Ciel a nervózně se uchechtl.

,,Tak díky. Momentálně jsi hňup možná tak ty. Ale tak to bych pochopil. První dojem udělá hodně. Ani bych to více nerozebíral. To, že jsi vidl- nechci tě urazit." Sebastian se zasmál a čekal nějakou naštvanou reakci.

,,Vidlák. Jen to řekni. Jsem na to hrdý," řekl hrdě Ciel a zabodl si palec do hrudi.

,,Fajn. Neřeším to. Ale teď teda k tomu, proč jsi se uprostřed noci sebral a bez žádné zprávy odešel? Lituješ toho, co se mezi námi stalo, Cieli?" zeptal se vážně.

Ciel polkl. Když se neusmíval vypadal děsivě. Jeho karmínové oči ho probodávaly pohledem. Povzdechl si. Když už to tady řeší, tak by mu měl říct vše, jak to cítí. Nadechl se.

,,Nikdy toho litovat nebudu. To, co jsem zažíval s tebou bylo pro mě něco neskutečně krásné. Ale," odmlčel se.

,,To ale."

,,Ano. Je tady to ale. Ale my dva... Jsme jako oheň a voda, každý z jiné dimenze. Neměli bychom být spolu. Tvůj otec má pravdu. Vždycky byl král a královna. A tak by to mělo být," řekl Ciel. Čím déle mluvil, tím měl větší a větší knedlík v krku. Dostával se k jádru celého svého problému. ,,Nemůžeš se kvůli mě na všechno vykašlat a prostě v tom tvého tátu nechat."