Not A Princess?✔ [SebaCiel; CZ]

Válka

Další den. Nový den. Deštivé dny se uklidnily a na modré obloze zářilo slunce. Den plný her. Vlastně soutěží. Ke hrám to mělo daleko. Tohle byla válka mezi holkama všeho věku. Za vítězstvím války stálo bohatství a neomezená moc. Každá to chtěla. Každá chtěla být po boku prince.

Domů odjely další tři dívky a mezi nimi byl i naštvaný Grell. Král na něj přišel. Kdyby Ciela ten večer na plese Sebastian nedostal ze spárů svého otce, nejspíš by přišel i na něj. Bylo by mu to jedno, ale tady šlo o jeho reputaci a samozřejmě by ho odhalil před kamerami a celou zemí.

Teď tady ale nebyl už jenom kvůli Sebastianovi. Teď tady byl, aby dohlížel na Mally. Memohl riskovat, že ona soutěž vyhraje. Vlastně nechtěl vidět žádnou jako výherkyni. Ale tuhle do morku kostí nenáviděl. Možná právě proto, že se k Sebastianovi dokonale hodila.

,,Jako správná královna musíte ovládat i pár praktických věcí, jako je například šerm nebo jízda na koni. Dnes jsme s králem vymysleli takový oddechový program pro zábavu, ale taky se od toho bude odvíjet i postup dále. Takže se snažte,“ seznamovala s dnešním plánem všechny paní Midfordová. Byla nejspíš v dobré náladě a dokonce se i párkrát pousmála. Ta ženská byla reálně jako kus ledu.

Ciel se pousmál. Doll do něho drbla loktem, chtěla vysvětlení jeho úsměvu. Ciel se neusmíval často. Ciel se na ni otočil. ,,To mám v kapse,“ pošeptal jí sebevědomě. Doll nadzvedla jedno obočí.

,,Jsi si tím nějak jistá,“ odvětila klidně.

,,To víš, že jo. Jezdím od mala. Pochybuji, že ta černovlasá čarodějnice ví, co je to cval,“ řekl tiše Ciel. Koutek úst se mu zvedl do škodolibého úsměvu. Doll se zasmála.

,,A co to je?“ zeptala se se smíchem. Ciel protočil pobaveně očima. ,,Ty tu holku opravdu nesnášíš, co?“

,,Jo. Je jako pěst na oko. Vidíš to, ten výstřih? Já tam nemám nic,“ postěžoval si Ciel. Bingo, Cieli. Jsi kluk, co bys tam chtěl jako mít?

Doll se musela zase smát. ,,Uklidni se, já jsem na tom stejně,“ pronesla a utřela si slzičku od smíchu.

,,Jako první začneme hodinou ježdění. Je tady někdo, kdo nějakým způsobem jezdí nebo aspoň zná základy?“ zeptala se Francis. Nikdo nic.

,,Já... trochu,“ špitl Ciel. Ve skutečnosti uvnitř křičel, že jezdit umí na výbornou. Jeho sebevědomí se zvýšilo.

,,Výborně. Finny,“ zavolala žena na blonďatého chlapce. Blonďák poslušně přišel a čekal na rozkazy. ,,Nachystej nám bílou kobylu. Vezmi dámské sedlo. Slečny se budou učit,“ řekla. Finny se uklonil a odešel. ,,A vy pojďte se mnou,“ pobídla je Francis.

Žena je zavedla na jezdecký královský dvůr. Ciel byl naprosto ochromený. Oproti jejich malé farmě bylo tohle úžasné. Ale když uviděl stáje, postesklo se mu po domově. Chyběla mu rodina. Jeho koně, psi a dokonce i Alois. Nebyl to sice ještě měsíc, ale nepamatoval si, kdy byl z domova tak dlouhou dobu. Zatřásl hlavou. Chvilka smutku zmizela a přišlo jeho sebevědomé já.

Finny před stáje přivedl vysokou andaluskou klisnu. Na zádech se jí výjimalo hnědé dámské sedlo a barokní uzda. Ciel už chtěl nahoru. Ježdění mu chybělo. Tak se do toho těšil, že vlastně zapomněl, že bude muset jezdit v sedle pro ženy a v šatech. V životě v tom neseděl. V duchu zaúpěl.

,,Celine, drahá budeš tak laskavá a půjdeš první?“ řekla Francis. Ciel polkl. Doufal, že to nebude příliš hrozné. Kývl.

Finnian mu pomohl do sedla. Za doprovodu ostatních dívek dojel na jízdárnu. Francis si stoupla do středu a koukala na něj. Neměla co opravovat a vytýkat. Ciel se sám divil, jak mu to jde. Kobyla mu chodila na otěži a poslouchala jak hodinky. Ciel se divil, že přilnula po pár minutách. Některé dívky se zle mračily a některé vyhlížely chvíli pro útěk, protože se toho obrovského, leč mírumilovného zvířete bály.