Not A Princess?✔ [SebaCiel; CZ]

Příměří

,,Princi?"

Ciel strnule stál naproti princovi a koukal do země. Sebastian v ruce držel paruku, ale překvapený nebyl vůbec. Mohly uběhnout sekundy, ale klidně i minuty nekonečného ticha. Ciel se začínal bát. Že by jej vyhodili moc neřešil, ale bál se, že jim Sebastian všechno řekne a udělá mu ostudu před celou Francií.

,,Já..." chudák Ciel nevěděl jak začít. Alois ho dostal do strašného průšvihu. Sebastian se však jen vlídně usmál a prstem mu zvedl bradu. Ciel se podivil.

,,Jak se jmenuješ doopravdy?" zeptal se Sebastian, nespoušteje z Ciela pohled. Ciel se podivil ještě víc. Polkl, aby zahnal sucho v krku.

,,C-Ciel. Ciel Phantomhive," špitl. To, že byl Sebastian tak klidný ho znervózňovalo snad ještě více. Kdyby po něm teď vyjel asi by ho to uklidnilo více. Ale ten princův klid ho deptal.

,,Hezké jméno," pronesl Sebastian. Ciel nevěděl, co od něj čekat. Mohl tohle celé jen hrát a pak se mu pomstít za tu urážku. Sebastian se jen opřel loktem o zábradlí a pousmál se. ,,Nezačali jsme zrovna nejlépe," nahodil.

,,To ne. Vlastně bych se ti- vám měl omluvit. No... za tu nadávku," pípl Ciel.

,,Budeme dělat, že se to nikdy nestalo," usmál se Sebastian. ,,Rád bych začal znova." Sebastian se otočil a podíval se na černou oblohu. Měsíc byl dnes v úplňku a prozařoval celé nebe.

Ciel v tichu sledoval místo hvězd jeho. Princ byl opravdu jiná liga než ti cápci od něho z vesnice nebo ze školy. Ani se nedivil, že ho chtěla snad každá holka. A to nejen ty francouzské. Nejvíc byly ty jeho rudé oči. Ciel vydechl a rozhodl se raději tak nezírat.

,,Jak vás napadlo udělat tuhle soutěž. Tedy chci říct, že je to dost trapné. Ou..." Ciel si zakryl obličej rukou. Zas řekl pěknou blbost. Ale byla to pravda, jen si asi moc dovolil. Sebastian jen zamrkal. Ten kluk přemýšlel mozkem. To se tady moc nevidělo. Hlavně ostatní soutěžící ten mozek zřejmě někde ztratili.

,,Nemusíš se za svůj názor stydět. Máš pravdu. A vůbec, jak jsi se sem dostal? Na to už se nedostalo při rozhovoru," řekl Sebastian a zase se otočil na kluka. Ciel se nadechl. Mohl zase začít nadávat na Aloise.

,,Přihlásil mě sem kamarád. Byl to blbý vtip, který se zvrtl a tak trochu vyšel. Chtěl jsem odsud vypadnout hned po včerejší večeři," uchechtl se Ciel. ,,Nečekal jsem, že mě vyberou. Musím vypadat neodolatelně jako holka." Ciel se zasmál.

,,Nevypadáš špatně," uznal Sebastian. To, že jako chlapec vypadá lépe si nechal pro sebe. ,,A teď už se odsud jen tak nedostaneš," usmál se tajemně. Ciel se podivil.

,,Jak to myslíte?"

,,Jsi kluk. Dá se s tebou normálně bavit. Tahle soutěž mě nebaví. A ty mi budeš dělat společnost. Ať se ti to líbí nebo ne. Následky za váš vtip," vysvětlil pobaveně Sebastian. Ciel zamrkal. On byl neskutečný.

Ciel se pro sebe usmál. Jeho chuť zmizet se vytratila úplně. Měl zájem. Zájem prince poznat více. Ta představa společnosti se mu líbila. On se tady taky neměl s kým bavit. Tedy až na Doll, ale to byla holka a nemyslel si, že by si mohli rozumět.

,,Řekl jste, že vás tahle soutěž nebaví," nahodil Ciel, ,,pochopil jsem, že nechcete manželku?" ušklíbl se.

,,Chytrý kluk jsi. Tohle všechno vymyslel táta. Bratr odsud utekl ve chvíli, kdy mu bylo sděleno, že má převzít místo po otci. A já měl... mám dlouhé vedení a nedošlo mi, že to vlastně padne všechno na mě. Celá ta představa se mi příčí. Být v manželství znamená nulovou svobodu. I když... jako kdybych teď nějakou měl." Sebastian si povzdechl. Ciel ho zaujatě poslouchal a jeho zájem se zvětšoval. Jenže Sebastian si po chvíli uvědomil, jak moc byl labilní.