Výměna

1.kapitola- život podle něj

" Lassi utíkej!"vykřikl Thranduil a malý Legolas skutečně utekl. Nechtěl, ale musel poslechnout svého otce. Slyšel za sebou dupot skřetů, kteří ho pronásledovali. Neměl šanci uniknout. Skřeti byli neúnavní a on rychle ztrácel i ten malý náskok, který ještě měl. Vzal to přes Hallonskou mýtinu. Normálně na ní sám nesměl, ale tohle se dalo považovat za krizovou situaci...

Nepostřehl kdy, ale v jednu chvíli běžel přes Hallonskou mýtinu pronásledovaný bandou skřetů a v druhou byl v neznámém ztemnělém lese, který jakoby ožíval s jeho přítomností.

" Teď zemřeš Pottere!" zakřičel podivný červenooký muž... " Připravil jsi mě o mé nejlepší smrtijedy! Crucio!" zařval jako smyslů zbavený. Chlapec před ním se zhroutil na zem, jako v bolestech.

" Ne! Harry!" rozvzlykal se obr stojící svázaný opodál.

" Mlč, nebo půjdeš po něm!" umlčela ho podivná žena s černými rozcuchanými hlasy.

" Sbohem Harry Pottere..." řekl ten holohlavý červenooký muž " Avada Kedavra!" ze dřívka, které třímal v ruce vyrazil paprsek zeleného světla. Legolas z toho světla cítil smrt. Zavřel oči a představil si jak se před tím chlapcem zhmotnil ničím neprůstřelný štít, který pohltil paprsek. Legolas nemohl vědět, že právě zachránil život. Neznal tato podivná kouzla. Všichni přítomní se podívali jeho směrem. Elfík ještě neuměl svou magii kontrolovat natolik, aby dokázal držet štít a zároveň tlumit svojí moc lesních elfů, která rozzářila jeho okolí, jako malá hvězda. Všichni přítomní si okamžitě všimli divného světla kus od nich. Stejně tak i štítu pohlcující kletbu smrti. Lord Voldemort byl tím malým stvořením uchvácen.

" Kdo se to opovažuje?!" zasyčela ta rozcuchaná černovláska rozzlobeně.

°°°°

Harry se pokusil zaostřit. Čekal smrt, ale ničeho takového se nedočkal. Místo toho mu někdo zachránil život tím nejúžasnějším způsobem. Harry vzhlédl a uviděl malou postavu stojící uprostřed oslňujícího světla. Neměl však sílu vstát a vrátit to Voldemortovi Neměl sílu skončit to. A Voldemort si toho byl vědom.

" Podívej se Harry...máš malého ochránce, jak dlouho myslíš, že mu to vydrží?" Zasyčel pobaveně Voldemort.

***

Thtranduil zapíchl posledního skřeta. Byl rád, že poslal Legolase pryč. Na podobnou řežbu byl ještě příliš malý. Jen doufal, že stihl doběhnout k některé ze strážných stanic. Elfové střežící hranice ho bezpečně dostanou do paláce. Uklidil meče a šel zjistit rozsah zranění své družiny. Nebyli vybaveni na bitvu. Byli to jen lovci. Přesto se dokázali ubránit pěkně ostré bandě skřetů beze ztrát. Většina z nich byla lehce zraněna, ale nevypadalo to na nic akutního. Dal povel k návratu do paláce, když se na ně nečekaně snesla banda pavouků. Boj propukl znovu. Elfové brzy byli obklíčeni a již podruhé za ten den bojovali o holý život. Král zrovna bojoval s jedním obzvláště ohromným pavoukem, když to zaslechl.

" Tatí!" co by to byl za otce, kdyby ani nepoznal hlas svého syna. Udělal zásadní chybu a pavouk ho bodl do boku. Král ho na oplátku zabil. Okamžitě se otočil a rozhlédl po bojišti. Hledal svého syna. Byl to určitě jeho hlas, co slyšel. Zapíchl ještě pár pavouků, pomoh svým mužům, ale Legolas nikde nebyl. Přeci, ale neměl slyšiny...

Zeptal se kapitána, jestli neslyšel princův křik v průběhu bitvy s pavouky, ale ten mu odpověděl záporně. Nikdo nic neslyšel... Nakonec skončili s jedním elfem, který už nebyl schopen pohybu, to je docela přijatelné skóre...

***V paláci***

" Chci vědět, jak se na naše území dostal takový počet skřetů aniž bychom si toho dřív všimli, všechny zraněné pošlete na ošetřovnu, chci aby byli všichni vyšetřeni... Kde je Legolas?"

" Byl s vámi na lovu můj pane..." odpověděl jeden z ošetřujících.

" Je dobře, že jste ho poslal pryč pane. To co se tam stalo by neměl vidět někdo tak mladej, jako je princ..." ozval se jeden z ošetovaných. Thranduil zamyšleně kývl na souhlas. Začínal mít o svého syna obavy. Vyslal několik pátracích skupin poohlédnout se po něm.

***

" Máme tě elfe!" zařval skřet temnou řečí. Legolase by ani ve snu nenapadlo, že by se sem dostali taky. Zapomněl si hlídat záda. Zelený paprsek zasáhl skřeta a ten se svalil mrtvý na zem. Záře kolem malého prince trochu pohasla. Jeho magie se pozvolna uklidňovala. Legolasovi došlo docela rychle, že ten, co to světlo smrti vyslal to neudělal z dobré vůle.

" Nechte ho být!" zakřičel ten chlapec, který do té doba ležel bezmocně na zemi. Pokusil se vstát, ale rychle zase spadl... Pozvolna se k Legolasovi přibližovali tři postavy všechny v černých kápích se stříbrnou maskou namísto obličeje...