Výměna

Podmínka zní: zabiju ho sám!

***Mirkwoodské vězení- pohled třetí osoby***

Pro Brumbála bylo vězení nepředstavitelně odporné. 

Ne, že by si nepamatoval vězení skřetů... jen prostě nenáviděl malé a uzavřené prostory. První dny v tomto světě strávil v mnohem horších podmínkách, než byl teď... snažil se té myšlenky pevně držet. 

Slyšel elfy, jak se spolu baví zvláštním jazykem, smějí se, ale on jim  nerozumněl.

Neslyšel kroky toho mladíka, který se nazýval králem. Cítil na sobě jeho ledově modré oči.

" Už jsi se umoudřil?" šat za ním mírně povlával...

Víc než kohokoli jiného není Brumbál před sebou viděl Mafloye. Stejná arogance, dokonalý vzhled i krutost. Přesto v tomto mladíkovi bylo víc než Brumbál dokázal pochopit. Jeho krása jakoby ospravedlňovala každý krutý čin. Víc než co jiného toužil Brumbál odnést si ho s sebou, ne jako zbraň, ale jako šperk, jakým beze sporu byl. Diamant vybroušený nejlepšími mistry k dokonalosti. 

" Můj pane." ve dveřích se klaněl starý čaroděj. Brumbál ho odhadoval zhruba ve svém věku. " Prosím nechte mne s ním promluvit jako čaroděj s čarodějem."

*** Bradavice***

Jeden z přisluhovačů pána zla prohledával Bradavický hrad. Zatímco mladý Malfoy zpracovával svého otce a kmotra, on musel najít to dítě. Sotva rozrazil dveře, tak princ utekl. Vyběhl tedy za ním ale to dítě se rychle ztratilo z dohledu. 

Zastavil na jedné z křižovatek, někde tu musí být. Vrhl pátrací kouzla do všech stran. Však on ho najde. Jedna cesta nakonec přeci byla správná, přibližoval se k němu s každým krokem. 

Znovu se rozeběhl. Nemohl být daleko. Dal si záležet a prohledal každý kout, který našel. V jednu chvíli, kdy nedával pozor se princ rozeběhl pryč. Sám vyběhl za ním, tentokrát ho z dohledu neztratil, přidával a doháněl ho, narozdíl od toho malého už měl jistou výdrž. 

Zahnal toho kluka do slepé uličky, konečně. Přibližoval se k němu. 

Zpomalil do obyčejné chůze, líbilo se mu, jak se to dítě bálo. V tom ucítil něco ledového na krku. 

" Pohneš se a useknu ti hlavu." strachy zamrzl na místě. Kouzla byla jedna věc, ale proti meči, který měl přiložený na krku se bránit neuměl. 

" Legolasi pojď ke mě." 

Situace se otočila. Už tu nebyl jen jeden návštěvník z jiného světa. Najednou byli tři. 

" Ada!" princ se rozeběhl ke svému otci. 

Meč, který Thranduil držel u hlavy útočníka neměl daleko od toho aby oddělil hlavu neznámého útočníka. 

" Můj pane?" dotázal se opatrně Mithrandir. Tušil, že se Thranduil rozhoduje jestli toho muže zabít, nebo ne. " Není to náš svět... nedělejme tu prosím žádnou škodu." 

" Máš pravdu." dal meč pryč. " Zmiz mi z očí." a útočník se rozeběhl jak rychle jen mohl. 

" Jsi v pořádku?" přiklekl Thranduil k Legolasovi. Princ přes veškerou radost si nestačil utírat slzy. 

" Přišel jsi." pevně ho objal. " Já se bál, že už nepřijdeš." zašeptal a schoval si hlavu do otcova ramene." 

" Víš, že bych tě nenechal samotného ani v paláci, natož v jiném světě." jemně hladil Thranduil Legolase po vlasech a počkal až se chlapec uklidní. Sám prožíval neskutečnou úlevu. " Neudělali ti nic?" princ zavrtěl hlavou a prostě si užíval, že má zase svého otce pro sebe. 

*** Bradavice, Velká síň***

Harry nedokázal vybojovat tu poslední bitvu o Velkou síň. Byla spousta zraněných, všichni kdo mohli byli donuceni pokleknout, když mezi nimi procházel Tom Radle. Harry nevěřil vlastním očím. Věřil, že Tom Radle byl Voldemort... ale pokud ne? zamotával se do toho... a pak si konečně vyložil ten dracův rozčilený monolog. 

" Pán zla nebyl pán zla..." zašeptal sám pro sebe. Vše do sebe dokonale zapadlo. 

" Pane, našli jsme ho, jak se snažil utéct." dva ze smrtijedů dovedli spoutaného Brumbála. 

" To není možné!" vykřikla Hermiona. Sama pomáhala s přesunem do jiného světa, kde by se dala získat armáda, pro snadné vítězství. Harrymu do sebe při pohledu an svou kamardáku, jak se vzpouzí a je následně umlčena svazovacím kouzlem, vše zapadlo. 

Malfoyovi stáli po boku pána zla, společně s většinou Zmijozelů a několika Havraspárů... To mu Draco nemohl udělat. Harry soufale sledoval blonďáka před sebou a pohledem ho prosil, aby to nebyla pravda. Draco k němu přešel, přiklkl k němu.

" Odpověz mi na jednu otázku Pottere... je správné zabít dítě, pro vítězství ve válce, kterou sis sám zosnoval, aby jsi byl oslavovaný hrdina?" Harry se zamračil a razantně zavrtěl hlavou. Draco ho vzal za paži a donutil vstát. Dostrkal ho za Toma Radla pohodlně usazeného na jednom ze stolů.

" Tenhle patří k nám." zamumlal směrem k otci. Harry se chtěl vzpouzet, nadávat, vyvádět... ale Draco ho umlčel kouzlem a znemožnil mu pohyb. " Věř tomu, že pravda vyjde najevo." syknul jeho směrem. 

" Harry, chlapče, co ti to udělali?" začal se Brumbál starat. Neviděl žádné východisko... přechytračili ho. 

Vím, že jsem dlouho nic nepřidala, ale snad tahle kapitolka alespoň trochu potěší :D Blížíme se ke konci :D Prosím komentujte, hvězdičkujte :D a brzy se uvidíme u dalšího dílu :D