Výměna

Já vs oni

Ahojky něco jsem vám slíbila a sliby se mají co? No přeci plnit, dnes se přesuneme opět do Bradavic než mě napadne, jak donutím Brumbála mluvit :D nemyslete si nic špatného, jen se nejsem schopna řídit ani vlastním scénářem, takže co se z tohohle vyvine je skutečně ve hvězdách ;) Tenhle malý kousek jsem měla v tabletu už hoooodně dlouho a myslím, že ten nápad není zas tak moc k zahození :D prosím o vote a komentáře ani nevíte jakou mi dělají radost :D opět budu ošklivá a dám vám lhůtu, ale zase vám můžu slíbit dlouhý díl :P opět sem nepřibyde další díl dřív než tu bude alespoň pět hvězdiček... ;)

Tma pomalu ustupovala a hory kolem se barvily do své pověstné rudé. Ďáblovy hory se jim přezdívalo v blízkém městečku. Proč? To ví jenom pár zasvěcenců. Pozorovatel celé té scenérie nebyl nikdo jiný než Tom Raddle. V kouzelnickém světě zuřila válka nikdo nebyl v bezpečí a jemu se to hnusilo. Nikdy nechtěl válku. Jeho cesta k moci měla být trnitá nicméňe bez jakékoli krve na rukou. To Brumbál samozřejmě nemohl připustit a raději rozpoutal válku místo toho aby to bral tak jak to bylo, začal si vymýšlet poměrně zajímavé pohádky. Takže místo ministra se z Toma stal Lord Voldemort. Pohádka o tom jak je Tom zlý a kolik už zabil lidí se rozšířila rychleji než požár a brzy byl vydán zatykač. Jo, život uměl být fajn. Když pak Tom jednoho dne zmizel, tak ho prostě nahradili. Nejprve, že ho porazil Harry Potter, jednoleté dítě. A teď, že vstal z mrtvých pomocí viteálu. No prostě se na to už nedalo dívat. Chtějí Lorda Voldemorta. Mají ho mít, když to už má být, tak alespoň se vší parádou. Brumbál si hraje na padoucha i policistu zároveň... a to se nevyplácí...
Slunce se pomalu vyhouplo na oblohu. Začal nový den a pro mnoho lidí i nový život. Tom Raddle už dávno není student. To, že tak vypadá je vedlejší. Ale opravdu připomínal spíš dvaadvacetiletého studenta vysoké školy (velmi sexy studenta vysoké školy) než postaršího pána, kterým skutečně byl. Najednou se ozvalo "prásk" a Tom zmizel. Pro kouzelnickou Anglie nastaly dny strachu. Smrtijedům nastaly zlaté časy a Harrymu Potterovi starosti. Jak kdysi řekl Caesar:" Kostky jsou vrženy."
Měl plán, který vyjde a Brumbál bzde trpět.
Zabít toho šaška, co ho měl představovat bylo primitivní. Zvládl by to i předškolák. To, že je něco jinak smrtijedi pocítili hned jakmile vstoupili s Tomem Raddlem do stejné místnosti.
Po dlouhé době zavládl mezi smrtijedy řád. Řád, který se zhroutil po odchodu Luciuse Malfoye...
" Jak je možné, že elitně vycvičení smrtijedi, kteří šli do války z přesvědčení se změnili na odporná hovada, která nemají k nikomu a k ničemu úctu?" promluvil Tom poklidně. Smrtijedy před ním přímo fascinovala jeho náhlá proměna, nejen vzhledová. Někteří v něm poznali svého vůdce okamžitě, jiní byli donuceni pochopit, že tohle je skutečný pán zla. Ať už je ten titul sebetrapnější. S tímhle mladíkem bylo jasné, že válka je jejich...
***uvnitř Bradavic o několi, hodin později, po Legolasově útěku z velké síně, střet Malfoye s Weaslym, pohled Legolase ;) ***
Opravdu jsem se bál. Začali se hádat v obecném jazyce a používali slova, která jsem neznal. Nemusel jsem být génius aby mi docvaklo, že to jsou nadávky. Ten blonďák mě chránil. Cítil jsem se s ním v bezpečí, jako kdyby to byl můj starší bratr. Jenže já žádného sourozence nemám... Ten černovlásek, co jsem ho podle všech tady zachránil stál nerozhodně uprostřed.
Cítil jsem z něj silné city k obou stranám. Asi jsem měl být ještě stále zklamaný jejo chováním, ale náhle mě popadla touha mu pomoci. Pustil jsem ruku toho blonďáka. A šel k černovláskovi. Ti dva za námi se přestali hádat a mé srdce nad tím zaplesalo radostí. Nesvár nebyl nijak dobrý. Všichni na mě v tu chvíli koukali, cítil jsem jejich pohledy.
" Proč mu to neřekneš?" zeptal jsem se ho obecnou řečí. Sindarštině by asi nerozuměl.
"C-co bych mu měl říct?" vykoktal ze sebe s menšími obtížemi.
" K oběma chováš silné city, ale jen k jedno,u jsou přátelské. Ten druhý je pro tebe mnohem důležitější. Váháš mezi nimi jen proto, že nechceš svého přitele zranit... ale ten druhý neví o citech, které k němu chováš..." vysvětlil jsem mu. V jeho očích se objevil strach.
" Proč se bojíš pravdy?" zeptal jsem se ho trochu jinak. Natvrdlost místních mi skutečně nedávala smysl. Doma, když se nějakému elfovi líbí elfka, nebo naopak prostě si to sdělí. Táta mi sice říkal, že to pak ještě nějak zpečetí a dělají při tom strašný rámus a křičí jméno toho druhého, ale alespoň si to řeknou... co dělají pak je něco přeci něco jiného. Třeba tu taky pečetí vztahy... ale spíš ne.
Černovlásek přede mnou se červenak jako rajče.
" Jo máš pravdu Weasley... ten je fakt nebezpečnej, koukej, jak se nám tady Potter červená." rýpl si blonďák.
V tu chvíli se ozvala strašná rána a nastal zmatek. Celá jedna zeď se zhroutila a v ní stáli ti podivíni v kápích. Tentokráte jsem byl připraven bojovat. Stejně jako ti co stáli na blonďákově straně. Ti co stáli na straně toho rusovláska se rozutekli jako krysy. Neměli jsme šanci. Cítil jsem, že se něco změnilo. Něco bylo jinak, ale nedokázal jsem zjistit co.
Jeden z nich si sundal masku zpod které mu vykukovalo pér stříbřitých vlasů. Dost mi připomínal strýčka Celeborna, ten měl stejnou barvu vlasů i délka byla přibližně stejná.
" Tati..." vydechl překvapeně blonďák a sklonil to dřívko, které měl v ruce...
Ryšavec tu jako jediný z těch co s ním byli zůstal. Nezapoměl o sobě dát vědět.
" Tak a teď nám ještě řekneš, že tvůj papínek, není nebezpečný a zůstane tu s námi. Pak si založíme malé zahradnictví a náhodou zachráníme svět!" vyprskl nakvašeně, ale to dřívko nesklonil.
" Až na to zahradnictví to nezní tak špatně." odsekl mu blonďák.
" Myslím, že byste si nejprve měli vyslechnout důvod, proč jsem se vrátil a pak začít řešit vaše soukromé neshody." Nadzvedl tan pak Malfoy obočí a v tu chvíli mi připomínal mého otce...
Tady jsem to původně chtěla ukončit a nechat vás neuvěřitelně dkouho napnuté, co se bude dít dál? Máme t další dvě postavy a Voldemort není Voldemortem, ale podvodníkem... hezké, že? Ale co může chtít Lucius našim hrdinům? Jak s tím souvisí ta Thranova návštěva New Yorku? no to nechám na vás, můj mozek už na vás totiž šije boudu :D napište mi do komentářů, jestli chcete Drarry, nebo cokoli jiného a máteli jakékoli otázky, tak jsem jedno ucho, budu se na ně snažit průběžně odpovídat :D a nyní, když jsem se vykecala můžete směle pokračovat a opět se přenést do středozemě, kde nyní zuří malé peklo :D Brumla si moc dovoluje :D a mimochodem ty rozhovory kurzívou jsou v sindarštině... :D
***Mirkwood 23:59 letního času(kdyby ho měli :D ) pohled třetí osoby***
Thranduil se po několikáté převalil. Nemohl spát ať už se o to snažil sbevíc, spánek stále ne a ne přijít. Musel přemýšlet nad tím starým mužem . A taky nad tím, jak odtamtud dostane Lasse. Jeho syn mu neuvěřitelně chyběl. Legolas byl jeho malé sluníčko, které ho drželo nad vodou, když mu bylo nejhůře. Přísahal si, že když Lassovi někdo ublíží, tak mu udělá ze života peklo. Svého syna miloval nadevše... Nakonec to vzdal a vstal. Nemělo cenu se snažit usnout, když bylo evidentní, že to nejde. Vydal se zdo palácových kobek. Chtěl si s tím starým mužem promluvit, ale ne jako král, pouze jako otec.
Thranduilův otec by se nikdy nesnížil k tak primitivním citům, jako je láska. Na nějaký takt taky zrovna moc nemyslel... Ten by to z toho staříka jednoduše nechal vymlátit i kdyby to byl král Gondoru. Jednoduše si s žádnými lidmi nebral servítky.
Prošel kolem strážnice, kde ho vojáci chtěli pozdravit úklonem, ale zadržel je. Nebyl tu jako král. Pokračoval až k nejvzdálenější kobce.
" Ty máš víc štěstí než rozumu..." vrtěl strážný hlavou " Kdyby jsi zažil ještě krále Orophera, veděl bys jak se máš chovat. Co tě to sakra popadlo? Víš jakej jsi mohl mít průšvih. Thranduil je tu král, co řekne je svatý, kdyby řekl, že tě máme upálit na hranici, tak by to tady každej s radostí udělal. Měl by jsi doufat, že ti dá ještě jednu šanci..." s tím odešel.
" Můj pane..." zastavil se zaraženě. Zřejmě se bál, Thranduilovi reakce.
" Řekl něco?"
" Me můj pane. Jen tam sedí a mlčí.."
" Dobře, běž." poslal ho Thranduil pryč a pokračoval v cestě. Došel až k mřížím a podíval se na osobu za nimi. Ten stařík rozhodně nevypadal nebezpečně, ale zdání často klame... to Thranduil věděl víc než dobře.
" Řekni mi, proč se chováš, tak zvláštně, copak se ti nestýská po domovu, po přátelích? Rodině?" Thranduil měl nakrajíčku, ale dělal co mohl, aby se mu netřásl hlas... nečekal odpověď, opravdu ne, bylo pro něj ohromným překvapením, když ji dostal.
" Chci ukončit válku, která mým světem zmítá. Jeden zlý čaroděj ji rozpoutal a já potřebuju najít vhodného spojence..." téměř zašeptal Brumbál..."
" Pak jsi na špatném místě. Tento svět má starostí více jak dost..." zasyčel na něj zlostně Thranduil, opravdu neměl rád, když mu někdo lhal do očí...
The end téhle kapitoly, co myslíte, komu budete věřit, Brumbálovi, který evidentně lže, jako když tiskne, nebo Tomovi, který se rozhodl stát se zase pánem zla, ale co když Tom nebude chtít, aby se Brumbál vrátil? A jakou roli v tom budou mít ostatní postavy ze středozemě, či ta záhadná Amanda? :D doufám, že se uvidíme brzy u dalšího dílu ;)