Hunger games [DOTS] DOKONČENO!

Kapitola X

Jasper Redwood - 1. Kraj

Posledních sedm. Tyto dvě slova mi pořád dokola rezonují v hlavě, jak tak sedím v jeskyni na ledových pláních a šťourám klackem do vyhaslého ohniště. Včera to bylo vážně maso, chvíli jsem myslel, že tím dnem Hladové Hry skončí, že se tam všichni pobijeme. Ale nakonec, při pohledu na čtyři mrtvá těla, která po nás co jsme se účastnili bitky, zbyla, jsme si věnovali jen jeden dlouhý pohled a rozešli jsme se každý svou cestou. Všem bylo do breku. Ten den bylo smrti dost a nikdo už dál zabíjet nechtěl, proto to skončilo. Teď když tu jen tak sedím, přemýšlím, jestli nebylo lepší na té pláni rovnou zemřít, protože takhle mě ubije toto nekonečné čekání. Povzdechnu si a zvednu se na nohy. Pak se protáhnu. Vykouknu z jeskyně. Vánice před kterou jsem se zde ukryl, pořád zuří. Jako kdyby včera polovinu arény nespálil neutišitelný oheň. Tady mě před zimou chrání jen kabát, který jsem sebral z mrtvého těla některého ze splátců. Na tvář jsem se nedíval, jinak bych cítil ještě větší výčitky. I kdybych v aréně přežil...nikdy nebudu ten samý chlapec, který byl vylosován.

Jack Brown - 6.kraj

Ležím u velkého jezera, na podmáčené půdě. Na hrudi mě chladí mech nasáklý vodou. Břicho se mi znovu stáhne v křeči a já jen cítím, jak ze mě putuje další zelená várka. Ráno jsem umíral hlady a první co mě napadlo bylo to, že si natrhám nějaké byliny. Nebyl to dobrý nápad. Rozhodně tu rostou jiné, než u nás v šestce a taky jsem na to doplatil. Skončil jsem ještě dobře, když jsem se jenom pozvracel, jenom doufám, že mi zatím kytky v těle nepáchají další škodu. Když se jich ale takto "šetrně" zbavím, mělo by to být v pořádku. Z hrdla mi vyteče další tekutina a se žbluňknutím dopadne do vody. Pak je chvíli klid. Namáhavě oddechuji, na čele se mi perlí pot. Dlouho nic nepřichází a tak se zvednu na roztřesená kolena. Zakloním hlavu k obloze a snažím se zklidnit své bušící srdce. Najednou zaslechnu nějaký zvuk. Připadá mi povědomý. Zaškube mi v zádech, kde mám jizvu a tělem mi probleskne bolest. Jsem v klidu, dokud si myslím, že za bolest může jizva. Není tomu tak. Na to však přijdu až po tom, kdy se mi začne hůře dýchat, po těle mi začne stékat krev a skrz tělo v místě pravé plíce mi trčí kovová šipka. Šíp. Kur*a. Nehlídal jsem si záda a teď jsem na to doplatil. Nenechám slzy stéct, nejspíš teď tahle scéna zaplňuje všechny televizní obrazovky. V Kapitolu určitě Kapitolané jásají a přiťukávají si na mou smrt. Bude moje rodina truchlit?,, Kd... Kdo jsi? " zachroptím. Chci vidět svého vraha. A chci aby vrah viděl mou tvář. Vrah mě asi slyší protože přede mě předstoupí. Ve tváři se mu nezračí ani nenávist, ani provinilost. Nezračí se mu v ní nic. Narozdíl od té mé, kde je jen čistá bolest. Hladové hry mu vymazaly emoce. Z nás všech se stávají pořád větší a větší bezcitné zrůdy. Je dobré že tu zemřu. Nedokázal bych čelit svému starému životu. S tou myšlenkou padnu bez života k nohám Bena Drowneda.

Evelin Hardfield - 11.kraj

Uz to chci všechno skončit. Mám toho dost. Jsme tu sice ani ne deset dní a je to historicky jedno z nejrychlejších Hunger Games. Možná se tu taky odehrála historicky největší bitka mimo Roh hojnosti. Vstanu a opráším si kalhoty. Žádný zvíře na zvířecích pláních asi nechytím. Jdu tedy chytat lidi. Z každého se tu stane zabiják. Hledám v půdě lidské stopy, ale jediné na které narazím, jsou slabé otisky asi den staré, které mizí do části jezer. Chtělo by to někoho blíž.
Bum.
Výstřel z děla. Možná, že výstřel patřil člověku od jezer. Třeba ho sežral krokodýl. Nebo tak něco. Raději natáhnu tětivu luku, který jsem si vyrobila. Prsty vytáhnu z boty šíp a nasadím ho do zářezu na tělo luku. Chvíli poslouchám šum trávy, fičení větru a další zvuky přírody. Nic neobvyklého. Vydám se směrem k jezerům. Nějakou dobu obezřetně našlapuji, než že na opatrnost vykašlu a prostě si to rázuji otevřenou krajinou. Když se přiblížím k jezerům, zpozorním. Nechci riskovat krk kvůli hlouposti. Přijdu akorát včas, abych viděla jak vrtulník nakládá něčí tělo. Podle vlasů jde asi o Jacka Browna. Krokodýl ho tedy nesežral. Predátor tedy může být někde v blízkosti. Ostražitě se rozhlížím, když to přijde zase. V nejmíň nevhodnou chvíli se mi zamlží zrak a já musím urputně mrkat abych se mžitků co nejrychleji zbavila. Pravděpodobně to vůbec nepomáhá, ale alespoň mi to dodává pocit, že něco dělám. Pak to přejde. A já konečně s rozjasněnymým zrakem zahlédnu pravděpodobně pachatele. Stojí pár jezer ode mě, taky mě spatřil. Oba máme luky. Jsme na dostřel. Jako kdyby jsme si to oba uvědomili v jednu chvíli. Plynulým pohybem natáhnememe tětivy jako kdyby ten druhý byl náš zrcadlový odraz. V jiné chvíli by to mohlo být krásné. Uvolním nohy, připravená se zkusit uhnout. Mlčky zamířím. Jsem o chvíli rychlejší, protože jsem již měla založený šíp. Vystřelím. Svist. Přestože jsem schopný střelec, luk je jen kus dřeva a šíp který jsem si vybrala jsem špatně založila rozštípne se jakmile pustím tětivy, která mě bolestivě švihne po předloktí. To však není to nejhorší. Zlomenému šípu jsem dala pořádnou hybnost a místo toho aby jako obvykle spadl k mým nohám, polovina šípu mi projede rukou, těsně pod prsteníčkem. Vyjeknu a kleknu si na zem. Na nepřítele jako kouzlem zapomenu a tahle malá chybka mi pravděpodobně zachrání život. Ve vlasech cítím vítr, který doprovází protivníkův šíp. Neškodně se zabodne do země za mnou. Kdybych se nesehla, zabodne se mi do břicha. Bolest v ruce je nesnesitelná, cítím, že do prsteníčku se mi nedostává krev, všechna totiž zůstává před šípem. Ze zavytím vytáhnu dřevo z rány, aby mi nepřekážel. Ale to je chyba. Z rány okamžitě začne téct krev a prostředníčku stejně nepomůžu. Krev jednoduše vyteče před ním. Zkřivím tvář a luk odhodím pryč. Teď si už nezastřílím. Rychle vrhnu pohled na lukostřelce. Každou chvíli musí přiletět další šíp. Už skutečně míří, ví že mu teď neublížím, dává si tak načas. Zraněnou ruku svěsím podél těla, krev odkapává na botu. Teď se nemůžu ošetřit. Můžu si dovolit přijít o ruku ale ne o život. Jestli přežiju, budu se jí věnovat později. Jestli ne, může mi to být jedno. Jakmile vypustí dřevo se špicí, překlopím se dopředu a zajedu do vody. Šíp mě mine a já se ponořím hlouběji. Jestli znovu vystřelí, šíp by se ke mně nemusel dostat, zatímco já se k němu přiblížit můžu. Do rány mě štípe voda a já svého nápadu skoro lituji. Okolo ruky se šíří krvavý oblak a znečišťuje jinak čisté jezero. Pravou rukou a nohami se posunuji vpřed, plíce mě už začínají pálit. Kousek vedle sebe zahlédnu šíp, který se zastaví kousek nade mnou. Toho využiji abych vyplavala na povrch a nadechla se. V nepřítelovi rozeznám Bena, který se chystá znovu zaútočit. Rychle se ponořím. Kousek před sebou vidím břeh. Tam je můj cíl. Tam zkusím Bena zavraždit nožíkem, pevně uchyceným za opaskem. Když nastává čas na druhý nádech, počkám až zahlédnu šíp a vynořím se. Až příliš pozdě si uvědomím, že šíp zůstal příliš na hladině, téměř vodu neprotl. Ben ho tam jen hodil, vylákal mě nad hladinu aby mě zastřelil. Byla to dokonalá past. Stihnu se akorát nadechnout, než mi hlavu proklátí smrtící zbraň. Ani nemrknu a navždy usnu.
Bum.

26. Rafaela Alde (zabita Tedem Deaconem)
25. Alex Falcon (zabit Joanne Darwin)
24. Calvin Holland (zabit Tarou Murphy)
23. Yushuri Jeshitu (zabita Joanne Darwin
22. Dewin Southwood (její zabití připadlo Kilianovi Misukovi)
21. Angelina Valentine (zabita Tarou Murphy)
20. Alex Lee (zabit Benjaminem Deerengem)
19. Alden Rewe (zabit Tarou Murphy)
18. Clarrity Bells (zabita chladem)
17. Keri Apple (zabita Retrin Snow)
16. Retrin Snow (zabita Nessie Wällovou)
15. Daisy Watson (zabita Kilianem Misuokim)
14. Jaxxon Fry (zabit ohněm)
13. Ted Deacon (zabit ohněm)
12. Aragen Elven (zabita ohněm)
11. Nessie Wällová ( zabita Benjaminem Deerengem)
10. Tara Murphy (zabita Joanne Darwin)
9. Sindri Gichnwut (zabit Jonasem Starlightem)
8. Kilian Mitsuoku (zabit Jasperem Redwoodem)
7. Jack Brown (zabit Benem Drownedem)
6. Evelin Hardfield (zabita Benem Drownedem)