Hunger games [DOTS] DOKONČENO!

Kapitola III

Benjamin Deereng - 2. kraj

Právě jsem prošel příšernou zkrášlovací procedurou. Moje hlavní vizážistka Hannah se na mě sakra hodně vyřádila. Její pomocníci vydrhli každičkou část mého těla tak pečlivě, že mám pocit, jako kdyby ze mě sedřeli všechnu kůži. Dokonce mi vytrhali chlupy na hrudi. Prý se to nesluší. Zajímalo by mě, jak trpěli ostatní. Obzvlášťe ti z nižších krajů. Na těch museli mít jejich vizážisté nekonečné množství práce. Hannah pohodí svými blond vlasy a začne mi brát míry. Stojím před nimi jen ve spodním prádle a je mi to vážně nepříjemné. Hannah okolo mě skáče a nic jiného nevnímá. Přijde mi, že pořádně nevnímá ani mě, jako kdybych byl mrtvý kus masa, který nepotřebuje žádnou pozornost. To se mi ani trochu nelíbí. Ačkoliv je pravda, že mrtvým kusem masa můžu být klidně první den v aréně. Hlavní vizážistka na Kapitolanku vypadá vcelku obyčejně, až mě to zaráží. Vrhne na mě posmutnělý úsměv.
,, Jaké oblečení by jste chtěl na přehlídku? " Zeptá se.
Chvíli přemýšlím, načež odpovím.
,, Nechám to na Vás, nic mě nenapadá." Ani se mi nic vymýšlet nechce. Buď by to dopadlo katastrofálně, nebo bych vůbec nic nevymyslel. Nakonec mě její tým dovede na pokoj a já se svalím na postel. Z cesty jsem unavený a zkrášlovací procedura mě dorazila.
Zanedlouho upadnu do neklidného spánku.

Když se probudím, rozhodnu se trochu porozhlédnout po mém dočasném pokoji. I když možná posledním. Místnost je celkem velká, moderně vybavená. Avšak v každém rohu je jakési čidlo a kamera. Vážně na té bezpečnosti lpí přespříliš. Dokonce tu je jen jedno drobné okno, abych si zde mohl případně vyvětrat. Nic víc. Ani balkon.

Nastoupím do výtahu, kde stojí nějaký hnědovlasý mladík. Jen na něj kývnu, ale zachovávám si vážnou tvář a nevšímám si ho. On však ticho udržet asi nechce.,, Ahoj jsem Jack. "Podává mi ruku.,, Ty?" Dodá když mu neodpovídám.,, Já jsem Ben. "Odpovím nakonec s povzdechem, dál ale mlčím.
,, Jseš z dvojky co?" Vyptává se dál.
,, Překvapivě. Ty jsi co? "Zapojím se trochu do rozhovoru a doufám, že výtah bude brzo dole.
,, Šestej."
Víc naštěstí neřekne, protože se kabina zastaví a otevřou se dveře. Z rozhlasu se ozve montóní dámský hlas.,, Dveře se otvírají. Nacházíte se v přízemí. "Rychle vystoupím a zamířím daleko od Jacka. Nechci s nikým navazovat kontakt, ztížilo by mi to akorát cestu v aréně. Když budu muset někoho zabít, půjde to snáze, když ho nepoznám. Jack ke cvičišti naštěstí míří jinou chodbou, takže až tam přijdu, nějak se vmísím do davu. Dnes je první den kdy máme čas na rozvíjení svých schopností. Vejdu velkými dvoukřidlými dveřmi do obrovské tělocvičny. Po její ploše je rozeseto několik skupinek splátců. Vydám se k dívce ze prvního kraje. Baví se s ostatníma profíkama. Ačkoliv si nechci dělat spojence, tohle by mohlo být výhodné. Pokud s nimi nebudu spolupracovat, rychle se mnou skoncují. Jako kluk ze dvojky jsem pro ně nebezpečnější než někdo ze třináctky. Očima pátrám po drobné dívence jménem Nessie. Byla u nás vylosovaná jako druhý splátce. Je mi jí celkem líto, taková drobná holka. Myslím, že si zrovna domlouvá spojenectví s Keri Apple z osmého kraje. Jsou stejně nebo podobně staré, v normálním životě by mohly být dobré kamarádky. Tady jedna o druhou přijde, nebo hůř, bude jedna, druhou muset zabít.

,, Benjamine a Aldene. Vy nám budete krýt záda, až půjdeme pro věci k rohu." Oznámí mě a dalšímu splátci Tara. Nevypadá nadšeně z našeho spojenectví, je jasné, že ona bude ta první, co se odpojí a půjde na vlastní pěst. Dělá to jen kvůli dobrému začátku. Mužský splátce z jejího kraje, Jasper, naopak vypadá nadšeně, že zpočátku nebude v aréně sám. Po chvíli domlouvání taktiky se od sebe odpojíme a jdeme si trénovat své. Prvně zamířím k stanovišti s maskováním. Jeden z čekajících na mě uctivě kývne.,, Jsem Calvin Holland. " Představí se prostě a začne se patlat v barvách.
,, Já Benjamin Deereng." Řeknu prostě. Calvin mě neustále po očku sleduje, mám pocit, že studuje každičký můj pohyb a začíná mi to být dost nepříjemné.
,, Můžeš na mě přestat čumět?" Vyjedu po něm ostřeji než jsem měl v plánu a zvednu se do stoje.
,, Pro... Promiň. " Vykoktá překvapeně. Pozdvižení slyší i děvče od vedle. Má celý obličej plný pih.
,, Hej co děláte? "Zeptá se trochu naštvaně, zřejmě není moc šťastná, že jsme ji vyrušili ze studie bylinek.
,, Ty si hleď svýho Evelin." Odvětí chladně Calvin a vrhne na mě ještě jeden pohled, než se raději odsune k dalšímu stanovišti. Zavrtím hlavou a sám se vydám k Evelin. Na poznávání bylin bych měl zapracovat. Děvče se na mě usměje ale pozná, že teď na společnost nemám chuť. Vlastně nikdy. Jsem jí za to vděčný a věnuji se raději kytkám. Nerad bych se v aréně otrávil. Po dlouhém mlčení nakonec překvapivě prolomím ticho já.
,, Hele nechceš být spojenec se mnou?"Zeptám se, když vidím jak jí to jde s bylinkami. Mohla by se mi hodit.
,, Nejsi od profíků?" Nadzdvihne obočí.
,, Jsem, ale když přibereme ještě někoho do party, určitě to vadit nebude. "Pokrčím rameny.
,, Víš ty vůbec z jakého jsem kraje?" Zeptá se trochu naštvaně.
Zavrtím hlavou a připadám si jako idiot.
,, Z jedenáctky. Pochybuji, že mě vezmete do týmu. Cítím se polichocena, že jsem pro vás alespoň nějakým soupeřem, když mě chcete zlákat na svou stranu a pak ve spánku zabít." Odfrkne si.
,, Ne myslím to vážně. Sice jsi od zemědělců, ale vypadáš jako schopná splátkyně."
Po chvíli váhání nakonec přikývne.
,, Fajn. Opovažte se mě zabít. "

Rafaela Alde - 9. Kraj

Je mi jasné, že potřebuji spojence. Kohokoliv, kdo mi bude krýt záda. Nejvíc se nabízí Alex Falcon. Pochází ze stejného kraje jako já a tváří se strašně nevinně. Myslím, že až nastane čas, tedy pokud se té doby oba dožijeme, rozejdeme se v míru. Ani jeden tomu druhému nevrazí kudlu do zad. Můžu si to samozřejmě jen myslet, ale věřím mu více než komukoliv jinému v téhle tělocvičně.

V ruce potěžkávám dýku. Nikdy jsem s ní nezacházela, ale musím s ní alespoň trochu umět zacházet, kdyby se mi v rohu hojnosti něco poštěstilo získat a byly to dýky. Napodobím postoj jako profíci nedaleko ode mě a švihnu zápěstím. Dýka se chabě zatočí a dopadne kousek přede mě. Z cvičiště se ozve tichý smích. Ignoruji posměváčky a soustředím se na další hod. Znovu vedle. Vidím, že mě Alex pozoruje a pomalu je mě míří. Roztáhnu rty do úsměvu a pozdravím ho. Chvíli obezřetně stojí v povzdálí a nakonec se odhodlá zeptat, zda s ním nechci utvořit spojenectví. Vnímám, že bez váhání přikyvuji a po zbytek dne cvičíme spolu. Vzájemně si radíme a pomáháme.

S tímhle jsem spokojená ještě méně než s předchozí kapitolou. Tyhle popisy bez akce mi prostě nejdou do ruky. Věřím, že se to zlepší až budete v aréně.