Hunger games [DOTS] DOKONČENO!

Kapitola IV

Ben Drowned - 7.kraj

Netrpělivě sedím na plastové strohé židli. Je konec týdne, všichni jdeme předvést své schopnosti tvůrcům her. Podle našich výkonů nás obodují na škále od jedné do dvanácti. Nechci mít více jak osm bodů, protože by se na mě zaměřil tým profíků aby mě rychle odstranili. První jde na řadu Jasper Redwood, jako splátce z prvního kraje. Trochu se usměje a vejde do protějších dveří. Pár minut v tichosti sedíme a já stále žasnu jak je Yushuri Jeshitu oproti všem veliká. Odhaduji ji na dva metry a jelikož je ze sedmičky jako já, sedí na židli po mé levici.

Uběhne pár minut, než si jeden z tvůrců zavolá Taru Murphy. Ta se sebevědomě zvedne a nakráčí si to do určené místnosti. Už přestávám vnímat kdo přišel a odešel, když se konečně ozve mé jméno.
,, Ben Drowned, " oznámí stroze muž, co nás všechny volá. S drobným úsměvem vstanu a následuji ho. Projdeme dveřmi dveřmi a dlouhou chodbou, než dorazíme k cíli. Dlouho jsem přemýšlel, co předvedu, až tu stanu, ale teď mě nic moc nenapadá. Jsem nervózní, že něco zkazím. Někteří z tvůrců upřednostňují jídlo a stole přede mnou, ale divím se, že tolik z nich ještě zajímám.
,, Ehm dobrý den," pozdravím, protože je to ticho nesnesitelné a nakonec si dojdu pro luk. Chvíli přemýšlím, jaký si vezmu a nakonec zvolím reflexní s nátahem čtyřicet dva liber. Vyberu si šípy dlouhé na mou paži, se správným zářezem a natáhnu tětivu na luk. Rozhlédnu se po nějaké látce. Když ji konečně spatřím, kus utrhnu a zavážu si ho na čelo.
,, Prosím máte tu někde jablka? " Otočím se tázavě na tvůrce. Jeden mlčky kývne na muže co mě zavolal a ten mi donese bednu s ovocem. Vyberu si pět kousků a stáhnu si šátek na oči. Vyhodím první jablko do vzduchu a plynule natáhnu tětivu s šípem. Když jsem si jist, že jablko dosáhlo do nejvyššího bodu a začne se tedy vracet, vystřelím. Bohužel, šíp těleso jen lehce škrábl, jak jsem podle zvuku určil.
,,Doháje, " zamumlám a vyhodím další plod. Tentokrát ho konečně zasáhnu. Od tvůrců se ozve vlažný potlesk. Vystřílím zbylé tři šípy, z nichž dva zasáhnou cíl. S výsledkem nejsem spokojen ani já, ani zřejmě tvůrci, kteří mě zamračeně posílají pryč, aby shlédli další vystoupení, tentokrát v podání Yushuri. Odložím vybavení a opustím místnost.

Večer pro každého přijde jeho trenér, aby se společně šli podívat na známky. Můj trenér Anthon s Yushuri zaklepou na mé dveře zrovna sotva pár minut před vyhlašování. Rychle vyjdu ven, již v obleku a utíkáme do výtahu.

Sana Belasquez, letošní moderátorka, už stojí na pódiu a zapíná obrazovku.

(Sana Belasquez)

Všichni splátci hledí vzhůru a čekají na body, které za své výkony sklidili. Na obrazovce běží fotka, jméno a body jednotlivých lidí. Spokojeně přikývnu když vidím, že jsem získal osm bodů. Není to moc, sponzory mi to nezíská, ale možná přežiju o něco déle. Nepřilákám něčí pozornost. Překvapí mě, že jedna z nejmladších splátců, Retrin Snow má jedenáct bodů. Zajímalo by mě, co předvedla. Dvanáctky dosáhl překvapivě jen splátce z jedenáctého kraje, Jonas Starlight. Sana celé bodování vyhlásí s úsměvem a pak nás propustí. Naši vizážisté se o nás už postarají. Za pár hodin pojedeme ve vozech tažných koňmi, celým stadionem, aby si nás lidé mohli prohlédnout. Rozhovory se nekonají, ačkoliv to tak dříve bylo, prezident si myslí, že by někteří splátci mohli neopatrnými slovy vyburcovat lid k činům proti vládě. Opravdu jsou strašně ostražití.
Jakmile dojdu do zkrášlovacího studia, vezme si mě do péče Jade. Fialové vlasy má jako obyčejně ve dvou drdůlcích, oči mírně zvýrazněné černou linkou. Na jejím těle povlává nějaký výstřelek kapitolské módy a její pomocnice ke mě nesou kostým, co navrhly. Můj kraj je krajem dřevařským takže očekávám nějaký příšerný kostým. A nemýlím se. Mám na sobě mít jen kalhoty, s vzorem kůry, na rukou takové náramky, nevím na co jsou a na hlavě dřevěnou korunu. Yushuri už oblékají do podobného kostýmu, jen místo kalhot má dlouhé šaty. Ušklíbnu se a nechám Jade ať mě naaranžuje. Celou pleť mi zabarví make-upem o pár odstínů tmavším, než je má přirozená barva. Asi abych vypadal víc jako strom. Pak se ke mě přitočí, roztáhne rty do úsměvu a spustí :,, Ty budeš mít v ruce drobný spínač. Jakmile zmáčkneš tlačítko, což si nech až vjedete do haly, z vašeho oblečení začnou růst větve, začnou kvést a zelenat se. Když dojedete, můžeš to zastavit opětovným zmáčknutím. A pokud vám to bude moc překážet, zmáčkni tlačítko napotřetí, mělo by se to vrátit do původní podoby. Je vše jasné? " Zeptá se. Přikývnu. To bude zajímavé. Ale myslím, že jak strom budu impozantní.