Hunger games [DOTS] DOKONČENO!

Kapitola I

4.kraj   Sindri Gichnwut

Promnu si oči a hlasitě zívnu. To už je ráno? Neochotně vstanu z postele a roztáhnou závěsy. Jakmile tak učiním, do místnosti vklouznou teplé sluneční paprsky a prozáří ji. Rozhlédnu se okolo. Pokoj je velký zhruba čtyři krát tři metry, stěny jsou natřené světle žlutou barvou. U stěny stojí dvě skříně. Jedná menší, na různé věci a druhá větší, na oblečení. Za mnou se nachází rozestlaná postel, nad ní visí obraz. Nic se nezměnilo. Je to pořád stejné. A přesto je dnes sklizeň. Přesto dnes vylosují dvacet šest nevinných dětí, které spolu budou bojovat o život. Možná mezi nimi budu i já. Obléknu si bílou, slavnostní košili a jednoduché dlouhé kalhoty. Umeju si obličej a učešu vlasy. Pak se vydám do kuchyně, kde má starší sestra dělá snídani. Zakručí mi v břiše, když ucítím vařená vajíčka. Nebývají moc často, většinou mi na talíři přistane prostě ryba, specifická pro náš kraj.
,, Dobré ráno, " pozdraví mě s úsměvem.
,, Ahoj," opětuji pozdrav a posadím se na jednu z židlí. Na druhé už sedí Nic. Sestřin přítel a můj nejlepší kámoš. Taky mě pozdraví, ačkoliv do sebe hladově háže vajíčka. Pousměji se a počkám na svou porci.

V jednu hodinu míříme s Alex, mou sestrou, a Nicem na náměstí. Účast je povinná. Jako vždy. Později každý dům prohledají mírotvorci a pokud kohokoliv najdou, půjde do vězení.
Náměstí je obyčejně liduprázné, dnes ho lidé mlčky zaplňují a zapisují se. Sklizeň zároveň představuje vhodnou příležitost pro Kapitol, aby si udržel přehled o obyvatelstvu.
Dvanáctileté až osmnáctileté děti jsou podle věku odvedeny do
jednotlivých sektorů ohraničených provazy, nejstarší vepředu, mladší vzadu. Zbytek rodin stojí kousek bokem a vše nervózně sleduje. My tam nikoho nemáme.

Za chvíli už stojíme před pódiem a čekáme na Krystal Emrson, zástupkyni novodobého Kapitolu. Za pár minut se skutečně dostaví, v doprovodu mírotvorců. Po minulém povstání, kdy Kapitol padl, se na bezpečnost dbá mnohem víc. Každý náš krok je monitirovaný, každé slovo, které řekněme, je zaznamenáno v Kapitolu. Téměř ani doma už nemáme soukromí.
Krystal má kudrnaté fialové vlasy, zapletené do dvou drdolů, které jí odstávají od hlavy. Na jednom z nich má drobný klobouček, v pastelové barvě. Oči má zvýrazněné stříbrnou tužkou a obrovské stíny, začínající nad očními bulvami, pokračují a jakoby mizí po celém obličeji. Rty má stejně barevné jako vlasy, nedočkavě našpulené. V těch fialovo - stříbrných, nadýchaných šatech s jedním ramínkem, působí jako éterická bytost.
Lehce si odkašle a zatímco na pozadí běží celá historie Panemu, počínající vyhlazením třináctého kraje a končící tvrdým pádem povstalců, v čele s Katniss Everdeenovou a třináctým krajem. I vlády se udrželi pár let, než je přívrženci Kapitolu geniálním způsobem svrhli. Je to až směšné jak se pořád tahají o moc.
,, Šťastné Hladové hry. Nechť vás vždy provází štěstěna," řekne ledovým hlasem, který se k její vizáži vůbec nehodí, Krystal. A je to tady. Oficiálně začínají stotřicáté první Hladové hry.

Bez dalšího slova, ano mohla by nás třeba přivítat, povzbudit, dojde k celkem velké urně. Jak už všichni ví, jdou se losovat dívky. Chvíli šátrá a pak se konečně zarazí. Našla ten správný. ,,Jméno dívky ze čtvrtého kraje je Clarrity Bells".
Nechám svůj pohled spočinout na té nešťastnici, je mi jí trochu líto, ale jako dívka ze čtvrtého kraje, má slušnou šanci na výhru. Hrudí se mi pomalu rozlévá úleva, že osud ušetřil mou sestru.
Dívka roztřeseně prochází uličkou, již jsme jí vytvořili. Je jí sotva čtrnáct, je mladá a vypadá nevinně. Hladové hry ji buď zabíjí, nebo z ní udělají zabijáka. Konec s nevinností.
Tiše ji doprovázíme soucitnými pohledy.

Krystal ji chytí za ruku a prudce ji zvedá do vzduchu. Pak znovu zopakuje její jméno. Vydá se k nádobě s chlapeckými jmény a já mimoděk zalétnu pohledem k Alex. Pevně si svírá ruce, možná je ještě nervóznější než já. Pokusím se usmát, když zachytí můj pohled, ale jaksi se mi to nedaří.
,,Nic Wrinkem," oznámí po rozbalení lístečku. Ochromí mě ledový strach. Nic ne. Jakmile se Nic rozechvěle vydává k pódiu, nemyslím a automaticky vykřiknu:,,hlásím se jako dobrovolník!"
Otočí se na mě všechny oči a já si v ten okamžik uvědomím co jsem udělal. Sice jsem hrdinně zachránil Akexinýho přítele a mého nejlepšího kamaráda, ale tím sám sebe pravděpodobně odsoudil k smrti. Kluci přede mnou vytvoří uličku a já se nejistým krokem rozejdu k tribuně. Srdce mi buší až v krku, nohy mě vrávoravě nesou vstříc osudu. Náměstí znovu ztichlo. Ani se nenaděju a stojím na pódiu. Shlížím na všechny ty lidi ze čtvrtého kraje, prohlížím si každičký detail. Vidím je nejspíš naposledy. To už mou ruku, i ruku té dívky, zvedá Krystal do vzduchu a přitom ječí do mikrofonu naše jména.
,,Toto jsou splátci za čtvrtý kraj. Sindri Gichnwut a Clarrity Bells. Šťastné Hladové hry. Nechť vás vždy provází štěstěna."
Pak už nás mírotvorci naženou dovnitř do nějaké tmavé místnosti kde čekáme na lidi, kteří se s námi chtějí rozloučit.

Za chvíli za mnou přijde Alex. Vrhne se mi kolem krku.
,,Proč jsi to udělal?" ptá se mě překotně.
,,Protože chci aby jsi byla šťastná a to bez Nica nepůjde, " věnuji jí úsměv, ale uvnitř se klepu.
,, A bez tebe?" má na krajíčku.
,,Ale děkuji, že jsi za něj šel..." vydechne.
,,Drž se. Ty to zvládneš. Ano? Vrátíš se. Slib mi, že se o to pokusí, "kouká mi zpříma do očí.
,, Slibuji," přikývnu. Než stačíme říct cokoliv jiného, mírotvorce Alex odvede. Pak přijde Nic. Děkuje mi a dává mi rady. Poslouchám ho jen na půl ucha, myšlenkama jsem už jinde. Přemýšlím jaká bude aréna. Zda už za pár týdnů nebudu po smrti. Je to strašná představa.

932 slov. Tak co na to říkáte?