kill me please

To je hodná holka

Stále jsem se dívala na dveře a rychle se schovala za dveře. Věděla jsem, že jakmile se otevřou a někdo vejde, budu mít šanci utéct.  Dveře se opravdu otevřely. Stál tam Bill. Šel rovně do pokoje. Rychle jsem se rozběhla a utekla ze dveří. Slyšela jsem ho za sebou. Utíkal za mnou. Byl to opravdu on?! Bála jsem se ale utíkala jsem. Utíkala jsem pryč z domu. Jenže jsem se musela zastavit. Viděla jsem sice cestu do lesa, jenže jsem se bála tam jít. Než jsem se stihla znovu rozeběhnout, cítila jsem cizí dech na mém krku a ruce obepnuté kolem mne. Strach mě docela pohltil a já se nemohla hnout. Podlomila se mi kolena a já spadla k zemi. Nevnímala jsem bolest, zimu ani teplo, dokonce ani pokusy zachytit mne. Nevnímala jsem nic než strach. Ten, co mě tak rdousil. Proč jsem tady? Pomyslela jsem si a cítila slzy tekoucí po mé tváři. Nemohla jsem nic dělat. Když mne ta osoba zvedla ze země, jako bych byla bez duše. Nebránila jsem se. Prostě mě nesl a já byla jako mrtvá. Položil mě na gauč a zamkl všechny dveře a později vyšel nahoru. Viděla jsem ho. Bill táhnul za sebou tělo toho druhého muže. Byl nejspíš jen omráčen. Nejspíš. Odvedl ho do sklepa. Pak přišel ke mě. Díval se na mě. Nic neříkal a já si prohlédla jeho tvář. Měl škrábance a nově se tvořící modřiny. Taky trochu rozseklý ret a kapka krve mu stékala po bradě. Utřel si ji a díval se mi na kolena. Vzal poté kapesník a já se začala probouzet z transu. Až poté co mi otřel krev z hlavy jsem si uvědomila, přicházející bolest. "Au" řekla jsem tiše. On se jen zasmál a dál mi ošetřoval ránu. Pak mě vzal do jednoho z pokojů. Dovlekl mě do koupelny, která se zde nacházela. "Musíš se umýt, můžu ti s tím pomo-" "Nech mě být" řekla jsem a on odešel z místnosti, slyšela jsem strkání klíčku do zámku a následné zamčení dveří. Vysvlékla jsem se a šla do sprchy. Zapnula vodu a umyla se. Pak jsem se zamotala do ručníku a tiše řekla. "Nemám nic na převlečení" V tom se dveře odemkly a on si mě prohlédl od hlavy dolů. " Nahota ti sluší, tak co kdyby sis sundala i ten ručník" "Ne" řekla jsem rozhodně a on přišel ke mě. Couvala jsem a on šel stále za mnou, až jsem ucítila studené kachličky, o které jsem se opřela. "Už nemáš kam utéct" Řekl a sáhl mi na ručník. Držela jsem si ho. Usmál se a se slovy "Máš štěstí že si zraněná" mi podal noční košilku. Byli tam jenom tenké ramínka. Košilka byla lehounce průsvitná, díky bohu nebyla tak průsvitná, aby šlo něco vidět. Pouze silueta. Podal mi ji a já si ji vzala do rukou. On odešel z místnosti a já si ji rychle oblekla. Přišel si mě a opět se usmál. "Sluší ti přesně jak jsem počítal. " Podívala jsem se radši k zemi a čekala, co se stane. Vzal mě za paži a odvedl mě do ložnice. Lehla jsem si do postele na jeho pokyn a zakryla si oči. Řekl: "Nic ti neudělám, alespoň ne dnes"  Opět mě svázal. Nebránila jsem se. Bylo to marné. Neměla jsem sílu a ani vůli. Přišel zpět a voda mu stékala po vlasech i po hrudi, kterou měl odkrytou. Byl svalnatý, jenže mě to nezajímalo. Pak si nade mne klekl a odvázal mě. Otočila jsem se na bok. On mě objal zezadu a usnul. Já vyčerpáním taky. 

***

Otevřela jsem oči. Bolela mě nejen hlava, ale i kolena. Stále spal. Byl ke mě otočen zády, opatrně jsem se snažila vyplížit. Povedlo se! Stála jsem u postele a pomalu šla ke dveřím. Každý můj krok následovalo vrznutí podlahy. Bála jsem se, že se vzbudí. Když jsem chytla za kliku zjistila jsem, že jsou dveře zamčeny. "Hledáš tam něco?" Ozvalo se za mnou. Polekaně jsem se otočila. Rukou si podepíral hlavu a díval se přímo na mě. "Neříkej, že si chtěla utéct" Nic jsem neřekla. Stále jsem tak stála. Pak vstal, protáhl se a šel ke mě. Opřel se rukou o dveře a já stála před ním. Díval se mi do očí a já jemu. Druhou rukou mě přitáhl k sobě za pas a políbil mě. Hned jsem ho od sebe odstrčila. "Aha, takže ty máš radši to hrubší zacházení jo?!" Řekl podrážděně a odvlekl mě k posteli, na kterou mě hodil. Ležela jsem na zádech a on si nade mě klekl. Chytil mi ruce a políbil mě znova, Tentokrát už ne tak jemně . Jakmile přestal zasmál se "teď už se ti to líbí? Okey, od teď už budu jenom takový zlato, jenom musím vyklidit sklep." Řekl a zvedl se. Odcházel ke dveřím. V ten okamžik mi došla váha jeho slov a utíkala jsem k němu. Chytila jsem ho za ruku a řekla. "Prosím, neubližuj mi." Teď když jsem věděla, že se odsud nejspíš nedostanu... Ani jedna z těch variant se mi zrovna nezamlouvala. Byla jsem nucena si vybrat, mezi těmito dvěma možnostmi, tak jsem si vybrala tu snesitelnější. "Ale copak copak, že by sis to rozmyslela?" Řekl a otočil se ke mě. Chytil mě za ruku a díval se na mě. "A- Ano... prosím... buď na mě něž- něžný Bille." Ta slova mi ubližovala. Byla jsem taková ostuda. Styděla jsem se za sebe. "Dobře, budu něžný... ale neumím takový být věčně. Tak se snaž!" řekl a zmáčkl mou roku silněji. Pustil ji a ukázal mi skříň. "Tam je nějaké oblečení, co jsem si pro tebe připravil. Tak si na sebe něco vezmi." Odešel.

***

Přišla jsem v šatech. Byly upnuté. Na ramínka. Končili v polovině stehen. Došla jsem k němu. On se na mě podíval a usmál se. Přišel ke mě a začal mi líbat krk. Chtěla jsem se bránit. Vzpomněla jsem si na jeho slova: Dobře, budu něžný... ale neumím takový být věčně. Tak se snaž! V ten okamžik jsem se nechala. "Tak se mi to líbí" Sdělil mi a pokračoval. "Snaž se víc" řekl a já se chtěla rozbrečet. Potlačila jsem to. Rukama jsem ho přivinula blíž k sobě a on se usmál. "To je hodná holka"