kill me please

Já říkal, že si jen moje!

Chvíli měl převahu jeden a v druhou chvíli druhý. Jakoby se chtěli navzájem zabít. Nemohla jsem nic dělat, než tam jen tak ležet a pozorovat je. Snažila jsem se mezitím odvázat. Ano. Ano povedlo se. uzel se rozvázal. Nejspíš ho povolil ten divný týpek, co mě přišel znásilnit. Rychle jsem se zvedla a utekla z tohoto pokoje do nějakého jiného. Zamkla jsem se v něm. Byla tam skříň. Rychle jsem ji otevřela, byly tam šaty. Dámské dlouhé bílé šaty. Vzala jsem je a rychle si je oblékla. Slyšela jsem zvuky souboje z místnosti, ze které jsem utekla. Odemkla jsem dveře a rychle vyběhla ven. Utíkala jsem pryč. Utíkala jsem zase tím lesem. Tentokrát jsem utíkala přímo ven. Zakopla jsem a spadla. Rychle jsem se zvedla a oprášila se. Běžela jsem pořád dál. Vedle mě se rozléhaly lesy. Přede mnou stál houf stromů. Nějak jsem se ním prodrala a objevila se na krásném místě. Byla tam stará dřevěná chalupa, vedle kterého tekl potok s čistou, průzračnou vodou.Přišla jsem k chalupě. Otevřela jsem dveře do ní. Bylo to tam rozbité, zchátralé a staré. Dřevo bylo z venku obrostlé mechem. Byl tam starý dlouhý stůl. Jedna židle a menší truhla. Otevřela jsem ji. Ležely tam nějaké zastaralé boty, nějaká zelenina (cibule, mrkev a asi patnáct brambor) a jedny zápalky. Věděla jsem, že se domů nemohu vrátit. Tam by mě našel. U něj být nemohu a nechci. Nemohu jít nikam. Možná bych mohla jet k babičce, jenže je to moc daleko. Navíc si myslím, že by mě našel i tam. Možná bych mohla zůstat tady. Pomyslela jsem si  a sedla si na ten velký stůl. pak jsem se rozbrečela. Obula jsem si ony zastaralé boty a rozhodla se najít nějaké jídlo.  Vydala jsem se najít nějaké klacky na oheň. Povedlo se. Vzala jsem je ke svému nynějšímu domovu a rozdělala jsem oheň. Uvařila jsem si brambory a napila se studené vody. Zavřela jsem okenice a lehla si na stůl. Brzo se setmělo. Já zavřela oči a usnula. V noci jsem slyšela nějaký hluk. Nevnímala jsem to, přece to mohlo být nějaké zvíře. 

***

Probudila jsem se. Měla jsem hlad a strach Taky jsem se mírně třásla zimou. Slezla jsem ze stolu a vyšla ven. Nikdo tam nebyl. Podívala jsem se na zem, nemohla jsem si nevšimnout cizích stop, které vedly k oknu. Někdo tu večer byl a sledoval mě. Jenže kdo?  Šla jsem po proudu potoku. Potok se vléval do docela velkého jezera. Sundala jsem si šaty a vlezla dovnitř. Voda byla studená, ale čistá. Podle cesty a přístupu k jezeru jsem poznala, že sem nikdo nechodí. Alespoň jsem měla soukromí. V klidu jsem se umyla. Poprvé za tu dobu, co jsem zjistila, že po mě někdo jde, jsem se cítila svobodná. Neskutečně příjemně. Vylezla jsem z vody a oblékla se, když jsem na zemi, zahrabaný v hlíně, nalezla vlasec i s háčkem. To byla moje šance. Mohla jsem si ulovit večeři. Vzala jsem si klacek a na něj přivázala vlasec. Oblékla jsem se. Poslední, co jsem potřebovala, byla návnada. Začala jsem se hrabat v hlíně. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Rychle jsem se ohlédla, ale nikde nikdo. Dál jsem se proto hrabala v hlíně. "ANO!" řekla jsem když se mi v ruce kroutila žížala. Moje návnada. Rychle jsem ji napíchla na háček a i s návnadou hodila do vody. Nějako dobu jsem tam jen tak čekala ( rybařila jsem ten den poprvé). Za chvíli se mi škubal prut. Začala jsem za něj tahat. Ryba se za chvíli plácala vedle mě. Vzala jsem ji a šla k chatě. Otevřela jsem dveře do ní a vstoupila. Až poté jsem si všimla stínu někoho, stojícího za mnou. Tak jsem se otočila a chtěla utéct, v ten okamžik jsem do někoho vrazila. Byl to Bill. Vzal mi rybu i vlasec a pak ho hodil na zem. chytil mě pod krkem a začal mě škrtit, "Já říkal, že si jen moje!" Hodil mě na zem a pokračoval ve škrcení. Oči se mi začali zavírat. Kvůli nedostatku vzduchu jsem omdlela. V ten okamžik jsem se probudila. Ležela jsem na zemi v těch bílých šatech. Z hlavy mi tekla krev. Začala jsem si vzpomínat. Jakmile jsem vběhla do místnosti  a zamkla se tam, oblékla jsem si šaty a chtěla utéct, jenže na mě spadla nějaká krabice s blbostmi. Pak si pamatuji bolest. Nic víc. Takže všechno o tom lese, o tom jezeru se mi muselo jen zdát. Někdo začal mlátit na dveře. Jenže, kdo?