Frank

Akt I. Frank přichází

„Zdravíčko. Já sem nějakej Frank a je mi jasný, že asi vypadám dost hrozně, ale to vy taky, je mi z vás na blití. Přišel sem vám říct jeden příběh, vy pacholci, protože jste asi jediní, keří to mohou šířit dál. Ste moje poslední naděje, sice fakt tragická, ale jediná. Bude se vám jakože asi dost nelíbit, ale já vás nepřišel rozveselit, ani omylem. Je teda dost možný, že se tomu nakonec všichni zasmějem a budem šťastní. Teda... pokud to přežijeme, že. No, zapomeňte na to, co sem právě řek. Zpět k příběhu. Každopádně estli ste si doteď mysleli, že tohle město je čistý, tak ste se kurva pletli. Tomu tady snad nikdo nevěřil. Nebo jo?" zeptal se Frank dost podezřívavě.

Ani moc nedoufal, že bude mít bdělý publikum, ale asi jsme ani jeden nečekali, že tu ruku zvedne tolik lidí. No, co už.

„Hele, podívejte. Já vás nepřišel povraždit, spíš vzdělat. A ze začátku se asi moc nehodí bejt takhle brutální, žejo. Aspoň ze začátku bychom se mohli držet při vodě, než si ještě řeknem další posraný formality. Haha," kecal Frank a začal všechny okolo poměrně dost děsit.

On to byl celkem hodnej chlap, ale šel z něho strach. Jinak, abyste pochopili, tak já ho popisuju až konci všech těch událostí, tak se nedivte, že nejsem posranej strachy. Každopádně se nenechte zmást a zkuste si vzpomenout na toho nevrlýho souseda, kterýmu jste pravidelně kopali míče na zahradu, on vám je vždy propíchal nůžkama, ale po letech jste se konečně usmířili.

„Ještě něco jsem chtěl říct, než začnu. Co to do prdele jen bylo... jo, už vím! Jednu věc si ujasněme, jasný? Celou dobu, co tu budu, budete mít svoje voči upřený jen na mě, oukej? Já na vás mám sice dost času, ale moje zdraví už ne. Pokud mě přerušíte nebo budete dělat cokoliv jinýho, tak VÁM CHCI JEN TAK MIMOCHODEM ŘÍCT, ŽE MÁM FURT DOST SÍLY NA TO, ABYCH VÁM VYSTŘELIL POSRANEJ MOZEK Z HLAVY, TAK TO KURVA ANI NEZKOUŠEJTE A ČUMTE NA MĚ, I KDYŽ SOU TY VAŠE KSICHTY NESKUTEČNĚ VODPORNÝ! DÍKY!" zaječel Frank.

Zbytek lidí si nejistě posedal a radši už konečně sklapl. Byl jsem místama překvapen, že nikoho nenapadlo volat policii. Jinak to ale bezpochyby byl Frankův nejlepší výkon, protože on takhle moc často neřve. Jinak jsem musel taky uznat, že si Frank vybral vcelku slušnej bar. Sice jsem v něm nikdy předtím nebyl, takže jsem nemohl říct, že je nejlepší, ale drinky měly výborný.

„Sorry, to já jen někdy musím zvýšit hlas, protože jinak mě nikdo nebere vážně, takže v tom nehledejte nic vosobního. Jsem ale rád, že si rozumíme. Já teda nějak začnu a pevně doufám, že mě má paměť nezklame. I když... na tohle se fakt nezapomíná. Věřte mně, že kdybyste něco takovýho zažili vy, hoří vám za prdelí, ani se nevohlídnete. Mně bylo nějakejch čtyřicet, když sem to zažil. Teď už mi táhne na šedesát, ale mám pocit, že už to tak nějak víte. Nevím jak je to možný, ale určitě vám to někdo musel říct. Víte, váš problém je v tom, že vy žijete v jakýsi iluzi naprostý dokonalosti. Všechno máte u nohou. Dívali jste se někdy do kistchů těm kokotům, kteří na vás čučej z televize a usmívaj se od ucha k uchu? To sou ti, který vám by vás nechali normálně shořet, kdyby město začalo padat. K čemuž je teda už celkem blízko a mám tušáka, že se to může stát klidně dneska nebo zejtra, ale o to se nestarejte," načal Frank. 

 Dost poctivě házel pohledy na každýho toho nebožáka, co ho poslouchal. Jakože mě taky celkem zajímalo, kdo to je, což je ostatně důvod proč jsem neodešel a ve výsledku to vlastně neudělal nikdo. Všichni chtěli, aby Frank mlel dál, ale zároveň bychom byli v klidu, kdyby byl hologram. 

„Chcu se dostat k pointě, pacholci. Vo konci světa můžem hovořit jindy. Pamatuje si tu někdo z vás Den tmy? Jasně, že ne! Všem vám řekli, že to byla jen malinká nehoda. Koho zajímá ta krev děcek, kerá se vsákla hluboko do země? Jo, neměli tam lízt, ale oni by mě ani nikoho jinýho stejně neposlechli. Byl to pěknej masakr, to vám povim. Já to úplně celičký, celoučký viděl. Já byl dokonce určitým článkem toho všeho," „Ty vole vy mě fascinujete! Já vám tady vypravím vo něčem, co se stalo zhruba nedávno a vy na mě vejráte jako na úplnýho kreténa. Chápu, že nejste zvědaví na to, jak tady na vás starej dědek bez posraný nohy huláká, ale když vo tom neuslyšíte vy, tak už nikdo. Budu moc rád, když se nedovím, že některý z děcek, který tam chcíplo, bylo vaše. Jinak bych si vás našel a donutil vás, abyste to viděli tolikrát, až byste mě prosili o to, abych vám vypích voči. Což bych stejně neudělal, protože já nerad dělám lidem radost. I když... dnes bych mohl udělat výjimku. Řeknu vám, co to teda ten Den tmy byl. To máte radost, co? Jednoho dne, 'si čtvrtýho února postupně zhaslo celý město. Najednou prostě padla tma, která vochromila celou dopravu a celej zbytek města. Začalo holý šílenství, víte?"

Bar se začal vcelku plnit. Jakože obsluha se nestačila divit, ale tak mohli být radi, že mají kšeft. Samozřejmě je víc trápilo, co Frank říkal, ale myslím, že to poslouchali tak napůl ucha. Pro ostatní byl ten dědek středem veškeré pozornosti, ale tak to vlastně chtěl. Venku už byla tma jak v prdeli a pršelo tak moc, že kdybych stál mimo bar, asi se rozpustím. Ideální atmosféra pro prezentování tak šílených věcí, opravdu.

„Všichni běhali sem a tam. V naprostý panice a záchvatu šílenství. Lidi si začali všechno přivlastňovat, protože jakmile zhasnete, tak vám sou schopní sebrat všechno, i vaše kalhoty, což se taky dělo, jo. Možná největší průser byl ten, že nám dámy a pánové, počkejte si na to... Spadla jedna souprava posraný nadzemky. Taková jak byla, se všema těma chudákama, padla k zemi a dokonale zalehla nějaký ty auta a skupinku dalších chudáků. Nikdo to nepřežil, ale tak s tím se nějak počítalo, když to všichni viděli padat a řekli si: A kurva! To sem si teda řek já, ale tak... věřím, že sem nebyl sám. Pohled na to rozhodně dokáže vyvolat toto slovíčko, i když těm sprostejm slovům moc neholdujete, pacholci. Vidím to na vás. Můžeme děkovat Bohu, že spadla jen jedna. Zbytek se nějak tak zastavil, ale lidi v tý nadzemce zůstali celkem dlouho. Já byl vuprostřed toho šílenství, kerý rozhodně nekončilo pádem jedný soupravy. Neviděl jsem ani na krok, ale nemoh sem svoje brachy a ségry nechat jen tak běžet do bitevní vřavy, nemoh."

Frank najednou zmlkl. Zhluboka se nadechnul a kopl do sebe ten bourbon, co si objednal. Záhy jsem zjistil, že snad nic jinýho ani nepije. Položil si ji vedle sebe a občas se teda trochu bál toho, že ji rozbije, což mě překvapilo, protože u všeho ostatního se choval jak neřízená střela. Pravdou ale bylo, že byl celkem chudák a asi mu nezbývalo moc času. Měl pocit, že pokud se to nedoví ti pacholci v baru, tak už nikdo. Na druhou stranu nebyl ani nadšenej z toho, že to musí celý převypravovat vlastníma slova. Ale když se nad tím tak zamyslím - kdo by byl?