Frank

Akt X. My jsme vám to říkali

 „Hele, řek bych, že sem dlouho přemýšlel, ale na uvažování sem měl čas jen během toho, co sem srkal svůj bourbon, takže to taky podle toho kurva bude vypadat, ale přemýšlel sem nad tím, jak vám tudle část příběhu vysvětlit. Nebo jakože... vodkud začít. Asi by bylo fajn, vám eště dovysvětlit ňáký resty z minula. No jako internet sme zapnuli, lidem se kupodivu vrátila ňáká odvaha a naděje, začalo to lítat jako šílený, ale všeci byli doma, takže nebylo koho střílet. Ne že by vojáci neuměli vodevřít pitomý dveře. Teda nevím, jestli je umí otevírat, ale s vykopáváním maj bohatý zkušenosti. Celkem by mě zajímalo, když nad tim, tak dumám, jak jako choděj domů? Estli teda maj doma vůbec někoho, kdo se vo ně stará. Si to ale jako předsavte, že ste voják gardy Beualandu, dete po dlouhý šichtě domů a ani vás nenapadne si vyndat čipovou kartu nebo klíče, nebo co to kurva máte teď na votevírání posranejch dveří. No a tak ty posraný dveře rozkopnete, vony spadnou na zem a vy si nakráčíte hezky dovnitř, a když máte dobrou náladu, možná je vrátíte zpět na futra.

Kurva krásnej život, já vim. Naštěstí takovej nejsem, za mejch mladejch let se dveře kurva vodemykaly ručně, do prdele už. No popojedem. My jako neměli moc času s Gavčou sledovat, co se na těch sítích nebo internetech děje, ale svět se vo tom začínal dozvídat, ale žádnej novinář to jako moc neuměl potvrdit, protože byli všeci mrtví, takže po netu asi lítaly jen videa a příspěvky, ale vono to lidi – nakonec vyšlo. Po pár dnech, když se věci trochu uklidnily a my věděli, že je teď menší šance, že nám někdo voddělí palici od zbytku chlastem promrdanýho těla, konečně sme nahlídli do útrob tý šílenosti. Tak si představte, že EU teda začala jaksi jednat. Řešili se sankce a ňáký fuckin embarga na zbraně, což režim ne vyděsilo, ale minimálně nasralo, protože tady vládu nasere jen to, že v zimě nepadá sníh. Na koho si pak stěžujou fakt nevim, ale asi už teď chápu, proč je to tady samej ateista. No, každopádně – já si teďkon votestuju vašeho pamatováka a budu teda fakt zvědavej, jestli se chytnete. Pamatujete si na toho tejpka z baru, kerej mi zachránil život? Ten debil, co místo vodklízení mrtvol leštil skleničky. Víte? No tamten týpek prostě! Tak si představte, že sme ho zase potkali! No fakt, von se fakt ňák zjevil a já vám teda povypravím celou tu historku, protože vona je fakt zajímává.

Když sme se teda s Gavčou vrátili zpět na barák, byli sme docela vysílení. Jednak se to trochu pojebalo, ale to už víte. Možná si teď říkáte, že přece tohle byl úplně na piču krok, protože vláda mohla ten internet v celý zemi zase vypnout, tak vo co kurva jde. Až na to, že nemohla, ha! Jako teď bylo celkem výhoda, že to je parta ulízanejch kreténů, protože sami nerozuměli tomu, jak to vrátit do chodu a protože si ani nebyli jistí, estli sou ti pracovníci centra vůbec naživu, tak víc propadali zoufalství a řešili, jak mě kurva konečně sundat, ale to bylo hovno platný. Teď se konečně dostanu k tý historce, která ale s tím, co sem teď říkal, trochu souvisí. Voni si lidi totiž potřebovali něco dokázat, takže po dlouhý době vyšli ven. Někteří se vlastně skrejvali jako předtím, ale jiní si vzali transparenty, megafony a podobný sračky, aby mohli zase provokovat. Jako já ty lidi fakt celkem žeru, tohle se v nich nezapře. Můžete do nich střílet, jak chcete, ale stejně vás pošlou do hajzlu. Přišlo nám s Gavčou jako fajn nápad se na ty věci podívat zblízka, což... je logický, protože jinak bych vám tu popisoval úplný píčoviny, kerý sem ani nezažil. No ale jak to bejvá, vona ta věc byla trochu zamotaná, no. Jak to jen říct – voni se ti demonstranti rozdělili na dvě poloviny. Na ty, který nesnášej vládu a na ty, který nesnášej vládu, ale i mně. Což, jak vám brzo dojde, je celkem ironický, že zrovna vládní propaganda na někoho, ty vole, fungovala. Jako na jednu stranu jsem je asi chápal... voni měli pocit, že díky tý rebelii, kerou všude seru, vlastně vohrožuju a provokuju gardu, která pak agresivně střílí do nich a do jejich blízkejch. A vono bylo pak trochu zbytečný a nemístný jim do těch palic tlouct skutečnosti, že si kurva začali oni sami na Dnu tmy a že s tímdle začili vojáci eště dřív, než sem vůbec začal bejt aktívní čurák. Důležitý bylo, že mě nenáviděli a věřili, že když mě předaj, budou mít vo starost míň. No tak sem pod náporem svýho dobrýho srdce... šel radši upe do prdele, abych ty zaslepený trotly nemusel potkávat. Bylo mi mnohem líp mezi demonstrantama, kerý nesnášeli vládu a mě... sice asi nemilovali, ale spíš sem jim byl naštěstí úplně u prdele, až na jednoho tejpka. No a kruh se nám uzavírá, cítíte to? Ten barman si nás prostě vodchyt mezi tím davem, zahodil transparent, kerej si ihned někdo vzal a naštěstí se dotyčnej neptal, proč už kurva nevěří věcem, za který doteď bojoval. Já nevim, jak se tam do prdele vzal, von mi prostě poklepal na rameno a nařídil mi, abychom šli s nim. Minuli sme pár dalších lidi, prodírali sme se jima jak sardinky a jen pokračovali v cestě. Gavin se mě několikrát ptal, estli toho tejpká znám a kam to kurva dem, ale když sem mu na to musel vodpovídat už potřetí, radši sem ho flák do helmy. On byl někdy fakt horší, než děcko!