Akt VIII. Зіркова мережа / Hvězdná síť

15 2 0
                                    

„S Gavinem sme pak celou noc nepromluvili ani slovo. Já se po ňáký chvíli zved a šel do postele. Vim, že toho chtěl fakt hodně říct, ale nejspíš věděl, že kdyby mlel, asi bychom se prostě pohádali, protože já nechtěl slyšet už vůbec nic. Stal tam nějakou dobu, pak to vzdal a šel k sobě. Prostě sem ho slyšel, nedivte se. Kroky, prásk dveře a klid. Nemoh se moc spát, i když sem si kurevsky přál usnout fakt na dlouhou dobu. Tehdá sem si přál mejt noc plnou nočních mur a podobnejch sraček, ale byl sem asi vodkázanej k tomu se kurva tulit ke svýmu osudu. Kdybyste se mě tenkrát zeptali, co si vo tom myslim a co k tomu říct, neřek bych vám vůbec nic a ani teď na tom nejsem vo moc líp. Sice mluvim o tom, co se stalo, ale ty pocity vám nepopíšu. Asi to teďka vopustím, vlastně s tím nic moc nenaděláte a asi vás to už nezajímá, takže... sorry za ten zkrat a jedem dál.

Když sem ráno vstal, Gavča už seděl u stolu a čučel do těch svých udělátek. Asi sem ho vyrušil, protože nadskočil, když sem zmínil jeho méno. Vzápětí ale pozdravil a dál se věnoval svý práci. Říkal sem si, že je třeba udělat ňákej plán a rozhodně si dát pozor na to, co těma činama vyvoláme teďkom. Když sem to panu hackerovi, kerej se divil, že si mě nemůže roztáhnout jako vobrázovku řek, tak konečně trochu zpozorněl a oddělal ty hovadiny, protože tušil, že sem schopnej mu je vzít a mrdnout s něma vo zem. Shodli sme na tom, že nemůžem bejt tak akční jako minule, protože to je sebevražda a navíc skrz to umejrali nevinný lidi. To Gavina kupodivu zajímalo – levičák zasranej. Zkoušel přemýšlet, jak to uděláme, abychom šli pokud možno co nejvíc mimo podezření, ačkoliv to nikdy nebude upe možný, protože spolíhaj bohužel na to, že žádnej jinej kretén nemá na tohle odvahu a ani žaludek, takže kdo jinej by moh dělat škodnou. Najednou se vám v tomdle fakt špatně pracuje, víme? Ste na vočích, všichni vo vás ví a klidně vám přišijou i věci, kerý ste neudělali. Takže kdyby teď někdo chtěl udělat něco, co nám kompletně rozesere naši snahu, tak se to hodí na nás, což jako mně může bejt u prdele, dokud je samozřejmě nepotkám před našima dveřema, kde prostě budou čekat na ten moment překvapení, až mi budou moct jebnout kulku přímo do kebule, což se vlastně divim, že zatím neudělali, ale očividně se jim nechce nás hledat, což je celkem chytrý rozhodnutí, ale tak my za sebou nenechávali žádný velký stopy, což sme ani nebylo potřeba, kdy už vláda, kerou serete ví, kdo se jim tu sere do zelí, žejo.

Plán byl po pár pivech na stole. Jakože... nevypili jsme každej dvě piva, protože bychom byli duševně nějak v piči a neuměli vůbec nic vymyslet, ale prostě sme na to měli hroznou chuť, řešili sme jiný sračky a řekněte pivu ne. No dobrý, radši držte hubu. Nechcu radši slyšet kolik z vás chlastá ňáký babský pití. Zamysleli sme nad tím fakt celkem jednoduše a věcně, protože co nás jako trápí kromě toho, že venku střílí do nevinných lidí? No jakože... chápete. Nikdo to nemoh poslat ven, žádný připojení k netu a žádní novináři. A estli jo, tak už jsou mrtví, protože buďte novinář, kerej poslechne a zůstane sedět na prdeli, když vyhlásej stanný právo. Pokud fakt poslechnete výzvu tý země, ste buď hodně na hovno novinář, nebo píšete pro bulvár, kde je to lidem stejně upe u prdele, takže tam vás chápu, ale tak tady se děje sraček, že byste z toho možná taky shrábli pořádnej balík a to i dneska. Estli tu mezi váma sedí ňákej novinář, tak se asi nevomlouvám, protože tohle říkám furt, ale jako... já se třeba vůbec nezeptal, estli tohle někdo vůbec zaznamená. Jako teď už je pozdě, ale tak vono to tak bude bezpečnější, když si to pak řeknete kámošům. Jinak je vtipný, že ste radši ani nevytáhli ty founy. Ste ze mě byli posraní strachy, co? No teď už je nevytahujte, hezky je zase založte zpátky, na tohle vám teď seru."

A já jsem jako vzduch nebo jak, do prdele? Ne, Franku. Nikdo to určitě nenahrává a jistojistě nikdo nebude vědět, že jsem tu udělal nějakou zásluhu. Jakože jo jasně, já vím, že jsem někam nahoru napsal, že budu fakt rád, když mě Frank ani neuvidí, ale fakt ten senilní debil řekne po nějakejch pěti hodinách vyprávění, že by to někdo mohl nahrávat? Jako bez šíření se to fakt nikam nedostane, ale tak... teď asi vim, jak to dopadne, ale já vám řeknu tajemství. Až si dočtete tenhle dokument a budete mně tvrdit, že jsem tu psal hrozně divný věci, i když jsem už dávno věděl, jak to dopadne, tak mi polibte prdel. Já tyhle průpovídky píšu postupně, rovnou při tom editu a to buď smutnej, opilej nebo fakt jakejkoliv, takže si ty kritický rady nechte pro někoho jiného, protože já nejsem žádný prokletý dítě, abyste mně tady vnucovali ňáký zrady. No vidíte, teď jsem třeba nasranej a unavenej. Okej, už jsem se vykecal, můžem jít dál.

FrankKde žijí příběhy. Začni objevovat