Králové školy

Kapitola 43: Padouch

„Tak to se ti fakt povedlo," zaslechla skupinka pěti studentů, jež seděla pohromadě u jednoho stolu v jídelně Fakulty umění a designu, otrávený hlas brunetky, která jim chyběla k úplnosti jejich partičky přátel.

„Nevypadá to, že by měla dobrou náladu," poznamenal trefně Mateo.

„Jen co skončila přednáška, odchytla ji Sage s tím, že s ní a ještě s Emmetem chce mluvit Ian," ozval se Joshua. „S tím, jak moc ho Vicky zbožňuje, se jiná nálada ani nedala čekat."

„Podle mě by mu měla být vděčná," vložil se do toho Toby, který studoval stejný obor jako Princ jejich fakulty. „Je v průšvihu, protože se jí snažil pomoci."

„O čem to mluvíš?" optala se Isabella, jež starostlivě sledovala brunetku, která čekala ve frontě na jídlo a snažila se ignorovat Emmeta, který stál těsně za ní.

„Princezna Právnické fakulty slavila o víkendu narozeniny a kromě svých spolužáků z fakulty pozvala i všechny současné Princezny a Prince," pustil se do vysvětlování Toby. „Emmet o tom nechtěl moc mluvit, ale tyhle věci se rozkřiknou..."

„Jaké věci?" skočil mu do řeči Joshua, který už ztrácel trpělivost.

„Nějakej kluk z Právnický se měl motat kolem Vicky a ještě jedné Princezny. Nikdo si toho nevšímal, dokud Vicky nechytil za ruku. Chtěla se vyškubnout, Emmet to viděl a šel jí pomoct. Pak se přidal i Mason s Eastonem," odpověděl tentokrát Mateo. „Mason odvedl Vicky a ten kluk začal být agresivní. Easton se ho s Emmetem snažili uklidnit, nedal si říct, praštil Emmeta a ten mu to vrátil."

„Jak ty o tom víš?" podivil se Joshua.

„Od Estona," pokrčil rameny Mateo, jako kdyby to byla očividná věc. „Nenapadlo mě ale, že by se to mělo nějak řešit."

„Emmet je Princ. Ian na něj šlape i kvůli nevhodnému vyjadřování. Je jasné, že se mu nelíbí, že se připletl do rvačky," promluvil opět Toby. Krále univerzity viděl současnému Princi nadávat hned několikrát. Nebylo to nic nového.

„Nebere to Ian celé až moc vážně?" pokroutila hlavou nechápavě Bella.

Ona skupinka přátel nebyla jediná, kdo Princeznino a Princovo dohadování v jídelně pozoroval.

„Vážně sis myslel, že je to sblíží?" zeptala se zrzavá studentka druhého ročníku oboru Klavír. Zatímco mladík si byl jistý, že byl jeho plán geniální, jí to přišlo jako ztráta času. Měla pocit, že to nadělá více škody než užitku. A podle toho, jak se k sobě Victoria s Emmetem chovali, to vypadalo, že měla lepší odhad ona.

„Jestli nepřestanou, tak..."

„Tak co?" skočila mu do řeči Sage, povytahujíc obočí. „Přidáš jim další trest? Co to bude tentokrát? Zamkneš je do jedný místnosti a nepustíš je, dokud se nezačnou chovat jako kamarádi?"

„To bych mohl," kývl odhodlaně hlavou.

„Tak s tím hodně štěstí," ušklíbla se vysloužilá Princezna. „Budeš jim tam muset dát velký zásoby jídla, aby nevyhladověli, protože tihle dva," mávla směrem ke dvojici, jež čekala ve frontě na oběd, „se nestanou přáteli za jeden den."

„Nemůžou spolu prostě normálně vycházet?" z jeho hlasu bylo jasně patrné, jak moc byl chováním dvojice otráven.

„Zapomněl si už, jak jsme se k sobě chovali my dva? Jak se k sobě furt chováme?" pokrčila rameny.

„To není stejný," zamítl Ian.

„A v čem je to jiný?" chtěla vědět Sage.

„Jsme každej úplně jinej. Už na první pohled je to znát. Když se ale podíváš na ně dva... Vypadají jako pár, který by to mohl dokázat."