Králové školy

Kapitola 26: Kompletní

Zdálo se to jako prokletí. Jeden se konečně přestal tvářit, jako kdyby se celý svět sesypal, do školy dorazil v poměrně dobré náladě, kterou ještě podpořil fakt, že onoho dne si mohl obléct cokoli a nemusel na sobě mít uniformu, ve které měl pocit, že brzy umrzne, načež druhý vstoupil do učebny se sotva znatelně otevřenýma očima, které zavřel téměř ihned po usednutí na své obvyklé místo. Pohled na očividně vyčerpaného Joshe přiměl Ronana přemýšlet nad tím, co se v životě onoho hnědovláska odehrávalo. Stejně jako Vicky nebyl ani on, co se problémů týkalo, zrovna dvakrát sdílný. Blonďáček o jejich uzavřenosti nic neřekl. Jak by mohl? Sám v sobě zažíval boje, se kterými se svěřil pouze okrajově Vicky po cestě do školy nebo ze školy, když už toho na něj začínalo být příliš. Pokud to bylo alespoň trochu možné udržet v sobě, zvolil si o svých trápeních nemluvit.

„Vždycky jsem měla pocit, že jsem z nás tří já ta hrozně komplikovaná,“ zamyslela se nahlas Vicky, když společně s blonďáčkem kráčeli za hnědovláskem, který jejich otázku ohledně toho, proč vypadá tak unaveně přešel mávnutím ruky a s širokým úsměvem na rtech vyrazil ze třídy, aniž by na ně počkal. Ačkoli měl tmavé kruhy pod očima, které byly zarudlé a celou přednášku bojoval s nutkáním si prostě lehnout na lavici a spát, stále se dokázal usmívat.

„Josh je jednoduchý člověk, který ukrývá tisíce pocitů za šťastným úsměvem," vydechl Ronan. Ona spousta slov, jež jednou za čas zazněla z jeho úst, nepřestávala Vicky udivovat. Navíc měl jako obvykle pravdu. Tichý lidé jsou skutečně dobří pozorovatelé. Proto také věděl, že v tomhle se Vicky od Joshe velice lišila. Zatímco z ní se stávala oživlá mrtvola, která se uzavřela do svého světa, Joshua na rtech stále nosil úsměv a ačkoli jeho přátelé byli schopni poznat, že se něco děje, náhodný kolemjdoucí by si ničeho nevšiml. To bylo obdivuhodné, ale pro mladíka nebezpečné.

S třemi kelímky s horkými nápoji na tácku, zamířila ke dvojici studentů z oboru Fotografie, kteří stáli ve frontě na jídlo kousek za Ronanem a Joshuou. Když si Vicky všimla jejich vážného výrazu, zpomalila, ve snaze nenarušit jejich konverzaci.

„Já nic neříkám," zvedl Mateo v obranném gestu ruce. „Je v pořádku bojovat za někoho, kdo tě miluje," uznal. „Není ale v pořádku bojovat za někoho, aby tě miloval. V tom je velký rozdíl."

Brunetka neměla nejmenší tušení, o čem byla řeč. Na její blonďaté kamarádce však bylo znát, že ji mladíkova slova donutila hluboce se zamyslet.

„Jsem s ním už dlouho, Maty a pořád ho miluju. Nedokážu si představit, že by to teď skončilo. Máme spolu tolik plánů. Co bych dělala, kdyby se se mnou rozešel?“ optala se zoufalým hlasem.

„Nemusíš se bát. I kdyby tě někdy opustil, vedla by sis dobře i bez něj. Možná by sis dokonce vedla líp než s ním," usmál se jemně. Ve snaze svou kamarádku utěšit, vzal jednu její ruku do své. „Jsi příliš dobrá pro někoho, kdo si tebou není jistý."

V tuhle chvíli bylo Victorii jasné, o kom byla řeč. Důvodem jejich vážného rozhovoru nebyl nikdo jiný než Bert, Isabellin přítel. Blondýnka o onom mladíkovi mluvila velice často se zasněným milujícím výrazem. Nyní však její tvář byla plná smutku a bolesti, jež se ukryly za širokým úsměvem, když si blondýnka brunetky všimla a mávnula na ní, aby šla k nim.

Po pozdravení dvojice z oboru Fotografie se Victoria vydala na lov volného stolu. Onoho dne se však na ní štěstí neusmálo a jí nezbylo nic jiného, než najít stůl, kde seděl maximálně jeden člověk a požádat o svolení přidat se. Chvilku jen stála na místě, očima těkala po místnosti, bezpochyby vypadajíc jako ztracené štěně, když její pohled dopadl na osamoceného studenta na druhém konci jídelny. Jistě, nebyl jediný, kdo seděl sám, ale i tak brunetka zamířila k němu. Důvod byl prostý. Nebylo to poprvé, co ho viděla.

„Omluvám se, že tě otravuji, ale je tu volno?“ oslovila mladíka, kterému na hlavě seděla bílá kšiltovka.

Student prvního ročníku oboru Klavír k ní vzhlédl s úsměvem. „Jistě, posaď se.“

„Je nás trošku víc,“ sdělila mu, doufajíc, že nikomu nedržel místo.

„To je v pořádku, stejně tu dneska jsem sám,“ ujistil brunetku, která na nic nečekala a pohotově se posadila.

„V!“

Nepotřebovala se ani otočit, aby věděla, kdo ji volal. Existovala jen osaba, jež jí takto oslovovala.

„Podvádíš nás?“ zamračila se blondýnka, když se automaticky posadila vedle Victorie.

„Dej pokoj, Isabello,“ odfrkl si Mateo, kývajíc na chlapce, „Už jsme se viděli, že? Každopádně jsem Mateo,“ představil se s úsměvem, když si sedl vedle studenta z oboru Klavír.

„Ano,“ přikývl chlapec s kšiltovkou, jehož úsměv se ještě více rozšířil. „Já jsem Toby,“ představil se, v očích jiskřičky. A nebyl jediný.

Čím to bylo, neměla tušení. Od začátku si myslela, že ona, Isabella, Joshua, Ronan a Mateo tvoří uzavřenou skupinku, která žádného dalšího člena nepotřebovala. Ani jedinkrát neměla dojem, že by jim někdo scházel. Když však viděla, s jakou vřelostí se Toby pustil s Matym do hovoru, jak dramaticky diskutoval s Bel, žertoval s Joshem a na jednu z jeho otázek zareagoval sám od sebe Ron, měla jasno. Tenhle mladík byl jako kousek skládačky, který je doplňoval. Jistě, doposud dokázali fungovat i bez něj. S ním se to ovšem zdálo snazší. Přišlo jí, jako kdyby se se zaplněným posledního místa u stolu, které jindy zůstávalo prázdné, doplnila i jejich skupinka. Jako kdyby teprve nyní byli kompletní.

„Přijde odpoledne Dash?“ zeptala se jen tak mimochodem, jistá si tím, že správnou odpověď na svou otázku už dávno znala.

„Ne.“

Šedé oči připomínající nebe přes bouřkou div nevypadly z důlků, když je dívka v šoku vykulila. „Ne?“ ujišťovala se, že se nepřeslechla.

„Ne.“

Benovi stručné odpovědi ji zarážely. Jistě, nebyl nějak zvlášť sdílný, ale pokud bylo téma, o kterém se dokázal bavit neustále téměř s kýmkoli, byl to právě jeho nejlepší kamarád.

„Jak to?“ nechápala.

„Jde ven s nějakým pitomcem z tělovýchovný,“ odfrkl si.

„A to se tě nezeptal, jestli nechceš jít taky?“ tázala se pochybovačně. Ti dva byli jak siamská dvojčata.

„Zeptal,“ zamručel Ben.

„A proč si nešel?“ povytáhla Vicky zmateně obočí.

„Pokud ti to ještě nedošlo, tak rande je pro dva, ne pro tři. Byl bych navíc,“ odvětil, jeho hlas vypovídal o tom, že víc už se tím zabývat nechtěl.

Vicky na mladíka mlčky zkoumavě hleděla. Nějak jí nedocházelo v čem přesně byl problém. Nebylo to tak, že by se na něj Dash vykašlal. I když šel ven s nějakým svým kamarádama z Fakulty tělesné výchovy a sportu, nezapomněl se Bena optat, zda by nechtěl jít také. Pravděpodobně počítal s tím, že bude tmavovlásek souhlasit. To, že Ben odmítl, zaráželo Vicky na celé situaci nejvíce. Neměla však moc času se tím zabývat. Její telefon se téměř bez ustání dožadoval pozornosti. Když jej odemkla, nestačila zírat. Nejen, že Isabella založila nový skupinový chat. Ona v něm spolu s novým členem jejich partičky rozjela vášnivou diskuzi.

56 zpráv?!