True love [CZFFHS]

Epilog

„Emily? Odvezeš Maxe do školy? Já musím pomoct Gemmě v kavárně," zavolal Harry nejspíš z kuchyně.

„Zítra ho ale vezeš ty," odpověděla jsem, když jsem do kuchyně vešla a viděla, jak Harry dělá Maxovi svačinu. Zezadu jsem Harry objala a opřela si hlavu o jeho záda.

„Samozřejmě, dneska je to výjimečné. Zítra zase přijde její přítel, aby pomohl. Dneska ale prý musel do nemocnice nebo tak něco," broukl mi Harry do vlasů, když se otočil v mém objetí.

„Dobře, už ale musím jít, pokud to máme stihnout." Z obýváku jsem vzala Maxovi věci a zavolala ho, abych ho mohla připoutat a odvézt do školy.

„Zlato? Přijdeš potom prosím do kavárny? Gemma pro tebe prý něco má," zavolal za mnou ještě Harry.

„Samozřejmě!"

•••

„Ahoj!" vyjekla nadšeně Gemma, když jsem vešla do kavárny.

Byl to dlouhý den, proto jsem byla ráda, že jsem si mohla konečně sednout. Celý den jsem byla na nohou. Nejdřív jsem odvezla Maxe do školy, potom jsem se musela stavit v práci, abych vyzvedla nějaké papíry, o které mě Harry požádal. Pracovala jsem jako jeho asistentka od doby, co převzal firmu po svém otci. Byla to velmi zajímavá zkušenost, a i když jsem si chtěla kariéru vybudovat sama, byla jsem ráda, že mi Harry tuto práci nabídl a já nemusela stresovat. Vlastně jsem mohla mít volno, kdy jsem chtěla a kdybych netrvala na tom, že budu pracovat, tak jsem si jistá, že by mě Harry donutil zůstat doma, s tím jak se o mě bál.

„Ahoj," odpověděla jsem jí se stejným nadšením a objala jí přes pult.

„Harry tě čeká vzadu," řekla Gemma a šla vybavit objednávku ještě, než jsem se jí stihla cokoliv zeptat. Proto jsem jenom pokrčila rameny a šla, kam mi řekla.

Vzadu byla zhasnutá světla , jedině na zemi byla cestička ze svíček a okvětních lístků růží. Pomalu jsem po té cestičce šla, až jsem došla za Harry, který se na mě usmíval.

„Sluší ti to," řekl místo pozdravu a políbil mě na tvář.

„Děkuji," začervenala jsem se. Harry se jenom usmál víc a otočil mě zády k sobě. Najednou mi jsem přes oči měla jakousi látku.

„Nech to," broukl mi Harry do ucha a jemně mě políbil na krk. Potom jsem už jenom slyšela pár kroků někde za sebou, než mi řekl ať se otočím a dám ti dolu ten šátek. Když jsem tak udělala, viděla jsem, jak přede mnou klečí na jednom koleni a v rukou drží krabičku s prstenem.

„Vím, že tě mrzelo, že jsi otěhotněla dřív, než jsme se stihli zasnoubit, což je rozhodně moje vina. Proto bych se za to chtěl omluvit a chtěl bych tě požádat o odpuštění," uchechtl se tiše a pokračoval, „vezmeš si mě?"

„Ano! Samozřejmě," vyjekla jsem nadšeně a klesla na kolena před něj. Harry mi opatrně nasadil prstýnek a políbil mě.

„Miluju tě."

„Já tebe taky."

*** 

je tady konec!!! snad se vám tento příběh líbil :))