True love [CZFFHS]

11. kapitola

Shawn mi položil ruku kolem pasu a vedl mě do jídelny. V ní kolem stolu běhala starší paní a snažila se narovnat pokrčený obrus. S úsměvem jsem jí pozdravila. Ona se na mě hned otočila s obrovským úsměvem a roztáhlýma rukama.

„Vítej," pozdravila mě a objala, „Shawn mi o tobě povídal přes telefon. Měl pravdu, opravdu jsi krásná." Začervenala jsem se a otočila jsem se na Shawna, který se široce usmíval.

„Babi, to sis měla nechat pro sebe," zasmál se, když svojí babičku obejmul. „Kde je děda?"

„Na zahradě. Rozhodl se, že je potřeba přesadit kytky." Shawn se rozesmál a odtáhl se od babičky, aby mě vzal kolem ramen.

„Pojď, jdeme ho pozdravit. Určitě tě rád uvidí."

„Taky jsi mu o mně říkal?" zeptala jsem se a podívala jsem se na něj. Shawn se podíval pryč. „Takže ano."

„Samozřejmě, že ano. Chodíme spolu, měl bych to říct rodině, ne?" zamumlal.

„Chodíme spolu?" zeptala jsem se překvapeně. Ještě jsme si to oficiálně neřekli.

„Jestli nechceš, tak asi ne," řekl zklamaně a odtáhl se ode mě. Přitáhla jsem si ho k sobě zpátky, abych mu položila ruce na tváře. Podíval se na mě. V očích mu bylo vidět, že se bojí toho, co mu chci říct.

„Chci s tebou chodit, neboj se," řekla jsem, Shawn si oddechl a pevně mě obejmul, „ale známe se jenom pár dní. Skoro nic o sobě nevíme. Možná bychom si po jídle mohli jít popovídat."

„Moc rád," zašeptal a políbil mě. Polibek jsem mu oplatila. Shawn si mě k sobě přitáhl a pomalinku začal couvat. Překvapeně jsem vyjekla, když jsem narazila zády do zdi. On se tiše zasmál. Měl hrozně příjemný smích. Byl hluboký stejně jako jeho hlas.

„Kdy můžeme očekávat vnoučata?" ozvalo se ode dveří. Odstrčila jsem Shawna od sebe a otřela jsem mu mojí rtěnku ze rtů. On zavřel oči a zhluboka se nadechl. Potom se otočil na našeho narušitele.

„Jednoho dne určitě," řekl Shawn, když si mě k sobě přitáhl. Zezadu mě objal a opřel si bradu o moje rameno. Natáhla jsem ruku k jeho dědovi, který ji s úsměvem přijal.

„Co vám to tak dlouho trvá? Jídlo už je na stole," ozvalo se z jídelny. Shawn se rozesmál a odtáhl se ode mě.

„Máš hlad?" zeptal se, když se posadil vedle mě na židli. Přikývla jsem. „Babička dělá to nejlepší jídlo, co jsem kdy měl."

„To chápu," zasmála jsem se a začala jíst. Po jídle jsme se rozloučili se Shawnovými prarodiči.

„Ještě pořád si chceš promluvit?"