3. kapitola

135 7 0
                                    

Pořád jsem přemýšlela na tím Shawnem. Vážně se mu líbila Sophie? Ne že by nebyla hezká, ale až moc se malovala a prostě byla taková, no:

 Vážně se mu líbila Sophie? Ne že by nebyla hezká, ale až moc se malovala a prostě byla taková, no:

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„Vybrala sis už pokoj?" zeptala se máma ode dveří. Ne mami, teď tu stojím, protože se mi chce, pomyslela jsem si ironicky.

„Ano, už tu byla Sophie, protože si ten pokoj chtěla vzít, ale přišla pozdě. Všimla sis, jak flirtovala s tím sousedem?" zeptala jsem se jí.

„Jo, jo, všimla jsem si toho, ale on koukal celou dobu na tebe," spiklenecky na mě mrkla a odešla pryč. Věděla, že je Sophie ještě moc mladá, ale ona už se chová jako dospělá. Jednou dokonce chtěla jít na párty, ale táta jí za to seřval a měla dva týdny domácí vězení. Bylo vtipné jí sledovat.

„Emily! Máme návštěvu!" zavolal na mě táta, tak jsem rychle seběhla dolů a uviděla jsem celkem mladý pár. Počkat, to je Shawn, proběhlo mi hlavou a hned jsem se začala usmívat. Ta paní asi bude jeho matka. Vypadá dost mladě a hezky.

„Dobrý den," pozdravila jsem je.

„Ahoj," řekl mile Shawn a natáhl ke mně ruku, „já jsem Shawn. Ty asi budeš Emily, co?"

„Jo, to jsem já." Začala jsem se nervózně usmívat a potřásla jsem si s ním.

„Běž tady Shawna provést," řekl mi táta a odvedl Shawnovu mámu do kuchyně.

„Jasně, ani to tady neznám a mám tu někoho provádět?" zamumlala jsem si pod nos a protočila jsem očima. Shawn vedle mě se zasmál a obejmul mě kolem ramen.

„Tak to se tu oba projdeme poprvé, co?" zářivě se na mě usmál. Pomalu jsme začali procházet všechny pokoje a on mě pořád držel kolem ramen a vyprávěl mi různé věci o škole, do které jsem měla nastoupit příští týden. Bylo příjemné poslouchat jeho hlas.

„Už budu muset jít domů, protože se ještě musím naučit na test, co budeme psát zítra," povzdechl si a odtáhl se ode mě, „máš štěstí, že tam nemusíš být, protože pak už se to nebude probírat, takže ses vlastně vyhnula tomu nejhoršímu."

„Z čeho je to test?" zeptala jsem se se zájmem, třeba mu můžu pomoct.

„Z matiky," lehce se zamračil.

„Můžu ti s tím pomoct," nabídla jsem se s úsměvem.

***

Další kapitolka dneska, možná bude ještě jedna, protože v karanténě fakt není, co dělat...

True love [CZFFHS]Kde žijí příběhy. Začni objevovat