True love [CZFFHS]

12. kapitola

Dnes jdu poprvé do školy, proběhlo mi hlavou, když mě ráno probudil budík. Po návštěvě Shawnových prarodičů jsme si spolu promluvili. Řekl mi o svém dětství a vlastně o celém svém životě. Bylo na něm ale vidět, že pořád něco skrývá. Možná to bylo něco o Harrym a jeho sestře. O tom si se mnou promluvit nechtěl...

„Emily! Snídaně!" vytrhl mě mámin hlas z přemýšlení. Rychle jsem si na sebe oblékla:

„Dobré ráno," popřála jsem rodičům a oba jsem je políbila na tvář. Sophie ještě v kuchyni nebyla, za což jsem byla ráda, proto jsem rychle snědla svoje jídlo. Vzala jsem si tašku a šla si sednout do auta, kde už čekal táta.

„Můžeme jet," zamumlala Sophie, když nastoupila do auta. Celou dobu byla na mobilu, takže si mě ani nevšimla. Díky bohu.

„Řekl bych, ať užijete si školu, ale asi byste mi nepoděkovaly," zasmál se táta, když jsme přijeli před školu. Zakroutila jsem hlavou a s pozdravem vystoupila z auta.

„Chybělas mi," ozvalo se za mnou. Nadšeně jsem se otočila a skočila jsem Shawnovi kolem krku. Všimla jsem si, že po mě hodně holek házelo nenávistné pohledy. „Nic si z toho nedělej."

„Co?" zeptala jsem se zmateně.

„Z těch holek. Z toho jak na tebe koukají. Teď ti budou prvních pár dní házet tyhle pohledy, ale nic ti neudělají. To ti slibuju," poslední slova zašeptal a políbil mě. Se smíchem jsem se od něj odtáhla. „Emily, ani to nezkoušej."

„A copak bych neměla zkoušet?" zeptala jsem se s úsměvem.

„Cokoliv jsi chtěla udělat."

„Jako tohle?" Rychle jsem se vyhnula jeho rukám a rozeběhla jsem se ke škole. Najednou mě někdo zastavil tím, že mi omotal ruku kolem pasu, a potáhl mě k sobě. Odskočila jsem od té osoby, ale si dal ruku kolem mých ramen, a přitáhl si mě k sobě.

„Jste spolu sotva týden a už ti utíká? Měl by sis jí víc hlídat. Mohlo by se stát, že ti uteče k někomu jinému."

„Harolde," zavrčel Shawn nepříjemně a snažil se mě dostat s jeho sevření, ale Harry mu vždycky jenom odstrčil ruku a zasmál se.

„Kolikrát ti mám připomínat, že mi nemáš říkat Harolde, Mendesi."

„Tolikrát kolikrát ti já budu muset připomínat, že mi nemáš říkat Mendesi." Protočila jsem nad nima očima. Chovali se jako děcka.

„Můžeme prostě normálně jít do třídy?" zeptala jsem se jich. „Bez problémů, prosím."