'Audax' Další příběh o černém koni

~7~

Audax přes noc pěkně řádil. Byl jako lev, co si řevem označuje své území.

Kateřina byla zvyklá, že čas od času nějaký kůň zařehtal, tenhle černý démon ale řičel řádnou chvíli. Šlo slyšet i ostatní koně, které nejspíš budil a kteří mu snad i nadávali, ať je konečně zticha.
Být Katka jeho koňský sousedem, tak nadává rozhodně.

Nakonec se ale celkem uklidnil, a tak mohla vcelku nerušeně usnout.

Ráno, když došla na snídani, slyšela jak matka zpovídá tetu, co se to tady včera v noci dělo.
"Mám nového koně," odvětila jí Ivana, jakoby se nedělo nic zvláštního a kývla na Kateřinu, které si zrovna všimla.
"Jestli tohle bude dělat každý den, tak mu dej prosím vyoperovat hlasivky," zareagovala Eva znuděným hlasem plným vyčerpání.
Katka se musela usmát. Matku by vzbudilo, kdyby slyšela hrášek na zem padat. Rozdivočený kůň pro ni musel být jako petardy, vybuchjící přímo pod jejím oknem.

Ivana se také jen usmála a nic neříkala.

V tichosti snidali, dokud znovu ne promluvila Eva.
"Měli bysme zajet do města koupit pár věcí. Příští týden nastupuješ na školu a nemáš ani jeden sešit."

"Myslíš hned dneska?" zeptala se jí Kateřina nevesele. Nakupování ji nebralo, radši by zůstala zalezlá na statku a sledovala koně.

"Jo dneska. Zítra musím pryč a o víkendu tam bývá moc lidí."

Kateřina si znaveně povzdechla. "A v kolik?" zeptala se ještě.

"Vyrazila bych kolem desáté, tak tady prosím buď oblečená a čistá.... A umytá, nemusíš být v obchodě cítit jak dobytek."
Bylo jí jasně, že dcera využije každé chvilky u koní a ještě před odjezdem půjde pomoci sestře s koňmi. Neměla z toho velkou radost, z velkých zvířat měla vždy vcelku strach, to jak rychle si Kateřina zvykla v jejich přítomnosti na Ivanu ji ale tak překvapilo a měla z toho takovou radost, že ji nijak moc nebránila. Ivana snad musí vědět, co dělat, aby se její dceři nic nestalo.

"Nelíbí se mi, že nazýváš mé ušlechtilé oře dobytkem," podotkla kousavě Ivana.

"Pro ni jsou všechna zvířata až na psy a kočky dobytkem. Teda pokud jsou ti psi malí, jinak jsou to bojový plemena co nepatří do baráku. Bála se i sousedčiné border kólie, že pokud ji viděla venku, nevystrcila pátý z bytu."

"Ten pes měl tak blbý pohled. Kdyby se ta ženská na chvíli otočila, tak by po mně určitě vyrazil!" obhajovala se.

Hovor pokračoval tak, že se bavili o psech a kterých všech se Eva bojí. Což bylo těžké, když psy rozlišovala pouze na pokojové a bojové a jednotlivé rasy ji skoro nic neříkaly.

Pak se Ivana zvedla od stolu a prohlásila, že musí jít něco dělat. Kateřina se vydala pryč s ní a Eva šla uklízet nádobí.

*

Nakupování bylo jako vždy hrozná nuda. Kdyby jen stačilo nakoupit jen sešity a psací potřeby. Matka po ní ale chtěla i nové oblečení.
Kateřina ale nesnášela zdlouhavé zkoušení a mačkání v kabinkách.

Tak teď seděla nabručená v autě a odmítala komunikovat jak malé dítě.

Eva se ani ne snažila navodit konverzaci. Věděla, že je to marné. Když se její dcera sekla, nic s ní nehnulo. Jedinou známkou její nelibosti byly ruce pevně tisknoucí volant, až ji bělaly klouby.

Auto ještě nestačilo ani úplně zastavit a Kateřina už se hrnula ven. Supela si to přímo do pokoje, aby se co nejrychleji převlékla z obtáhlých riflí a upnuté halenky. Nenáviděné oblečení smotala do sebe a odhodila je na židli.
Pote, již oblečená v pohodlném oblečení, sešla dolů a poté ven.