𝐿𝑖𝑠𝑡𝑒𝑛 𝑚𝑒 [𝐸𝑛𝑑𝐻𝑎𝑤𝑘𝑠]

『III』

Byl tu večer. Zase jsem seděl na římse a pozoroval západ slunce. Mé nohy volně visely dolů. Rukama jsem byl zapřený o pevný povrch za mnou. Vítr mě výskal ve vlasech.

,,Věděl jsem, že se tady schováváš." Zase ten hlas mluvící k mojí osobě.

,,Já se neschovávám." S úsměvem jsem pronesl poznámku.

,,To je mi jedno, přišel jsem si s tebou promluvit." Zaujatě jsem se postavil na nohy a otočil se k němu.

,,O co jde?" Díval jsem se do jeho tyrkysových oči.

,,Nikdy před mým synem nemluv o tom, že za tebou chodím, jako ustrašené kotě pro rady." S naštvaným výrazem sledoval můj malý úsměv.

,,Takže přiznáváš, že je v tobě malé kotě, které potřebuje obejmout." Zazubil jsem se. On jen protočil oči v sloup, protože věděl, že se mým argumentům neubrání.

,,Bože..." Tiše si zabručel.

,,Je ještě něco co potřebuješ?" Pochyboval jsem, že to je všechno.

,,Přišel jsem si něco ověřit." Zamumlal.

,,Ověřit?" Nechápavě jsem zopakoval.

On nic neříkal, jen stál na místě a k něčemu se odhodlával. Nevypadalo to, že by chtěl něco říct, jen se mi díval do očí a z hluboká dýchal.

O co mu jde?

Pomyslel jsem si. Přemýšlel jsem, na co se tak připravuje.

Najednou se pohl. Svýma rukama si mě přitáhl blíž k sobě.

Co to?

Proč to?

Přemýšlel jsem. Asi jsem si neuvědomil, že bych už spal, ale jsem si jistý, že nespím. Tohle není sen.

Stál se mnou natisknutým u něj tak blízko, že bych z toho dostal klaustrofobii. Sledoval moje zmatené oči, které kmitaly ze strany na stranu a čekaly, co se bude dít dál.

Po chvíli si mě přitáhl do polibku. Nechápal jsem, co se děje, ale líbilo se mi to. Já náš polibek ještě prohloubil a mírně se do něj usmál.

Nakonec se odtáhl a řekl.

,,Takže je to pravda..." Rychle se ode mě odtáhl.

,,Co je pravda?" Byl jsem z něj celý zmatený.

,,Shoto mi řekl, že se v mé přítomnosti chováš jinak." Na chvilku se odmlčel.
,,Že mu přijde, jako bys mě miloval." Zarazil jsem se.

,,To byl jenom test?" S kamenným výrazem jsem ho pozoroval.

,,Ano... Už se ke mně nepřibližuj..." Byl naštvaný.

,,Ale ty jsi políbil mě!"

,,Ale já mám ženu, bože." Protočil očima.

,,A co je na tom? Já mám zase kočku..." Mírně jsem se usmál.

,,Nedochází ti to? Tři děti, milující žena, jsem spokojený a nepotřebuju zátěž."

Opravdu mě označil, jako zátěž?

,,Jak myslíš, ale mě se jen tak nezbavíš. Budu v tvém životě pořád." Zasmál jsem se, což ho trochu naštvalo.

,,Ale jen v pracovním životě. Do mého osobního nevkročíš!" Z očí mu zašlehalo několik plamenů.

,,Mysli si co chceš." Usmál jsem se a následně skočil dolů.

Potřeboval jsem se zamyslet. Zajímalo by mě, co si tímhle výstupem chtěl dokázat. Vypadalo to, jako by něco skrýval. Možná že... Ne to ne... To by osobnost, jako on, nikdy nedopustila.

Ale zajímalo by mě, jak Shoto mohl jen tak zjistit, co k Endeavorovi cítím. Vždyť mě skoro nezná, tak jak mohl vidět, že se chovám jinak?

Musím si to v hlavě utřídit...

Konnichiwa 💕

Jak jste se vyspali?

Zajímá mě, jaké anime jste viděli, jako první?🤔

Já My hero Academia, jak nečekané.😂

Zatím Sayonara!💕
29.1.2021

Vaše Rin ❤️