𝐿𝑖𝑠𝑡𝑒𝑛 𝑚𝑒 [𝐸𝑛𝑑𝐻𝑎𝑤𝑘𝑠]

『I』

Seděl jsem na střeše nejvyšší budovy velkoměsta. Nechal jsem vítr hrát si s mými prameny vlasů a zaujatě pozoroval západ slunce.

Takto jsem to poslední dobou dělal pořád. Vždy když jsem sledoval, jak se ta žhavá koule pomalu ponořuje za obzor, mohl jsem lépe přemýšlet. Navíc tady nahoře je mnohem větší klid na takovéto pozorování než někdo dole v davu lidí a vrčících aut na silnici. Začal jsem to brát, jako rutinu. Něco jako, čištění zubů nebo si každé ráno upravovat peří. Tentokrát mi na seznam přibylo každovečerní pozorování západu slunce před tím, než jsem letěl domů a navečeřel se.

Určitě vás zajímá, o čem asi tak můžu každý večer, sám na střeše přemýšlet. Je to prosté. Zkuste teď zavřít oči a jen tak sedět nebo ležet. Jedna z prvních myšlenek bude ta, že si vzpomenete na osobu, která pro vás hodně znamená. Ať je to kdokoliv, dřív nebo později si ji i představíte. Uvidíte sebemenší detaily, křivky, krásu a poté uslyšíte i jeho hlas. Vždy si ho představím tak živě, že si myslím, že na mě opravdu zrovna mluví.

,,Hawksi?" Slyšel jsem neustále jeho hlas v hlavě a pozoroval poslední paprsky slunce.
,,Sakra, Hawksi!" Ucítil jsem silné šťouchnutí. Trochu jsem se vyděsil, ale nedal jsem to na sobě znát.

,,Oh, ahoj Endeavore." Pootočil jsem hlavu jeho směrem a mírně se usmál.

,,Hledal jsem tě." Posadil se vedle mě.

,,Našel jsi mě." Odvětil jsem a hleděl k obzoru, kde už byl jen malý kousek slunce.
,,Co ode mě potřebuješ?" Znovu jsem na něj pohlédl, když už západ byl pryč.

,,Radu." Zamumlal si pod vousy.

,,Radu? Co čtyřiceti šesti letý chlap chce poradit od třiadvacetiletého jestřábka?" Zakroutil jsem mírně hlavou.

,,Že jsem vůbec chodil!" Nafoukl tváře naštvaností a chtěl se postavit na nohy. Já mu rychle položil ruku na rameno.

,,Seď a vyklop, co tě žere." Vždy tu jsem pro něj.

,,Zajímalo by mě, jak to jen děláš, že se lidi nebojí za tebou přijít, nešuškají si v tvé přítomnosti hnusné věci a jsou k tobě milý." Povzdechl si.

,,Takže takhle to je. Trápí tě, proč jsem oblíbenější než ty!" Zasmál jsem se a prstem ho píchl do ramene. Jen mírně přikývl, asi se pokoušel, aby to nebylo tolik vidět.
,,Finta je v tom..." Napínal jsem ho a on nastražil obě dvě uši.
,,že nesmíš být takový suchar ty blázne." Postavil jsem se na vlastní nohy a protáhl se.

,,Neříkej mi, že jde jen o to, aby jsem se bavil s lidmi, byl k nim milý a usmíval se na ně." Jeho nechápavost mě nutila k úsměvům.

,,Přesně o tom to je." Protáhl jsem si i křídla.

,,Ale když ze mě nebudou mít lidi respekt, tak se budou pokoušel o krádeže, vraždy a takové věci." Postavil jsem se před něj.

,,Radši bys chtěl být zachráněn All Mightem nebo Gang Orcem?" Zapřel jsem své ruce do kolen, naklonil se k němu, aby jsme byli ve stejné výšce očí.

,,Radši bych umřel." Strašný mrzout.

,,Měl jsi pouze dvě možnosti a ty si vymyslíš třetí." Zoufale jsem si povzdechl.

,,Asi All Mightem, ale hodně bych se styděl." Konečně odpověděl.

,,To je jedno, ale už to trošku chápeš?" Otočil jsem se zády k němu a došel k okraji.
,,Přístup k ostatním dělá hodně. Proč myslíš, že All Might byl první v žebříčku?" Nechal jsem chvilku ticho a následně odpověděl na vlastní otázku.
,,Na rtech měl neustálý úsměv a dodával ostatním pocit bezpečí. V tom je ta finta. Je to jen pouhý úsměv." Začal jsem roztahovat křídla.

,,Takže úsměv..." Ani mi nepoděkoval za mou radu.

I kdybych tu stál dalších pět minut, tak by mi neřekl ta jednoduchá slova, proto jsem udělal krok v před a začal padat dolů. Miluju, když se při pádu vzduch krájí o mé části těla. Je to příjemné. V půlce mrakodrapu jsem nasměroval křídla tak, aby se do nich opřel vítr a já mohl bez problémů plachtit. Hezky pomalu, nikam jsem nespěchal.

Prolétával jsem mezi domy, paneláky, mrakodrapy a v šeru pozoroval, jak se pomalu velkoměsto mění v město s milióny světel. Úžasný pohled.

Doplachtil jsem až domů a přistál na balkoně. Přidělal jsem si sem zámek, abych mohl chodit tudy a nemusel to obcházet. I hrdinové umí být líní. Než abych šlapal schody do sedmého patra, tak si radši přistanu na balkoně.

Vstoupil jsem dovnitř a za sebou zamkl. Nikdy člověk neví v tomto vesmíru, kdo má jakou schopnost, a kdy se ti někdo vloupá do bytu a hlavně kudy půjde.

No nic. Konec nesmyslného přemýšlení, jdu si hodit sprchu.

Konnichiwa 💕

Tady vám vydávám nový příběh ❤️

Snad se bude líbit.😌

Zatím Sayonara!💕
27.1.2021

Vaše Rin ❤️