𝐿𝑖𝑠𝑡𝑒𝑛 𝑚𝑒 [𝐸𝑛𝑑𝐻𝑎𝑤𝑘𝑠]

『VII』

,,Doprdele práce!" Uslyšel jsem hlas v polospánku.
,,Hawksi, ty hajzle!" Už jsem byl vzhůru, ale neodhodlal jsem se otevřít oči, protože jsem věděl, že jsem mrtvý.
,,To si s tebou vyřídím až vstaneš." Mluvil ke mně, jako by tušil, že jen dělám že spím.

,,No dobře, jsem celou dobu vzhůru..." Přiznal jsem se a posadil se do sedu.

,,Proč jsi byl u mě v posteli, když jsem vysloveně řekl, že budeš spát na gauči!" Plameny z něj úplně trysky a já se bál, že za chvíli budu volat hasiče.

,,Byla mi zima a cítil jsem se sám." Udělá jsem na něj psí oči.

,,Ale ty jsi a budeš sám!" Hned jsem změnil pohled.

,,To nebylo hezké." Začal jsem se pomalu stavět na nohy.

,,A ani nebude, kolikrát ti mám říkat, že mám ženu?" Stál se skříženýma rukama kousek ode mě.

,,Opravdu? A kde?" Začal jsem se provokativně rozhlížet po pokoji.

,,Jela s dětmi na víkend pryč." Začal nervózně podupávat jednou nohou na místě.

,,A věděla vůbec o tom večírku?" Usmál jsem se na něj.

,,To víš že.... Ne..." Ze začátku zněl sebevědomě, ale to ne řekl, jako by umíral.

,,A proč jsi jí to neřekl?" Ušklíbl jsem se.

,,Protože... Hele, jseš pod mojí střechou, spal v mé posteli a už viditelně nejsi opilý, tak koukej vypadnout!" Rozkřikl se na mě.

,,Ani snídaní mi ned..." Přerušil mě.

,,Ne to teda nedám..." Zabručel mrzutě.

,,Měl jsem tě teda radši, když jsi spal. Byla s tebou větší zábava." Otočil jsem se k němu zády.

Nakonec jsem si protáhl křídla a odešel z místnosti. Šel jsem chodbou přímo do obýváku. Sundal jsem si tričko, které mi včera půjčil Endeavor. Ještě že bylo tak velké. Na to jsem ho odložil stranou a začal si oblékat včerejší košili se sakem a začal si nazouvat boty.

Následně jsem se rozešel k východu a chtěl otevřít hlavní dveře, ale někdo mě zastavil.

,,Hawksi počkej." Ucítil jsem velkou ruku na mém rameni.
,,Promiň." Slyším dobře?

,,Za co?" Otočil jsem se na něj.

,,Za to, že jsem ti ani nepoděkoval za tvé rady, které jsi mi dal. Nezasloužíš si, abych tě vyčlenil ze svého života."

Tohle není Endeavor, kterého znám, ale líbí se mi.

Neváhal jsem a rychle se omotal kolem jeho mohutného těla.

,,Uh?" Nechápavě vydal z úst, ale pak mi oplatil objetí.

,,Spal jsi jako malé kotě." Tiše jsem zašeptal.

,,Jestli chceš, abych svá slova vzal zpět, tak pokračuj..." zabručel.

Jenom jsem se zašklebil. Poté jsem se odtáhl a podíval se nahoru na jeho oči. On se pokusil o malý úsměv, ale moc mu to nešlo. Vypadal hrozi...ně roztomile. Ne, opravdu bylo roztomilé, jak se pokoušel o úsměv.

,,Můžu něco zkusit?" Řekl jsem.

,,Ne, protože jsi moc malý na to, aby jsi dosáhl sem nahoru." Hned věděl, co plánují a dle jeho odpovědi, neprotestoval.

,,Ale mám křídla a ty mi poslouží dostatečně, když chci udělat toto." Malinko jsem mávl s křídly, což mě trochu vyzdvihlo do vzduchu.

Během chvilky jsem omotal nohy kolem jeho hrudě a ruce kolem krku. On mě uchopil za zadek. Políbil jsem ho a on se vůbec nebránil. Překvapující.

Pohl jsem rty proti těm jeho a on pohyb zopakoval. Válčili jsme jazyky o to, čí dominance je větší a já přišel na to, že jsem na něj krátký. Před tím, než jsem se odtáhl, jsem se usmál do polibku.

,,Ale já mám milující ženu a tři děti!" Imitoval jsem jeho slova.

,,Já hned můžu přestat a nechat tě za dveřmi!" Naštvaně zvýšil hlas.

,,Né!" Zděsil jsem se.

,,Tak drž hubu." Přitáhl si mě znovu do polibku, aby umlčel moje připomínky.

Všiml jsem si, že se rozešel směrem k ložnici.

Oi, to jde nějak rychle!

Nemohl jsem tomu ani v nejmenším uvěřit. On podvede svoji ženu se mnou. Nikdy jsem to nečekal, ale konečně je to tady.

Jupí!

Konnichiwa 💕

Další kapitola 😏❤️

Už to začíná byt trošku pikantní 😂

Zatím Sayonara 💕
31.1.2021

Vaše Rin ❤️