𝐿𝑖𝑠𝑡𝑒𝑛 𝑚𝑒 [𝐸𝑛𝑑𝐻𝑎𝑤𝑘𝑠]

『IV』

Asi týden jsem se věnoval svému normálnímu životu. Bez Endeavora...

Jeden večer, když jsem večeřel, tak mi přišla obálka do schránky. Vzal jsem danou obálku do ruky. Váhal jsem zda ji otevřu, jelikož tam byla Endeavorova adresa. Nakonec jsem ji otevřel. Vytáhl jsem papír z obálky a začal číst.

Drahý Keigo Hawks Takami,
budeme velice poctěni, když dorazíte na sobotní večírek v 20:00  v sídle rodiny Todoroki. Pořadatel Enji Todoroki bude poctěn vaší návštěvou. Večírek je zaměřen pro hrdiny, formální. Předem děkujeme za návštěvu.

Dočetl jsem dopis a zasmál se.

,,Ten mě nepřivítá s otevřenou náručí..." Zamumlal jsem sám pro sebe a dopis dal stranou.

Sobota je zítra. Uvažuji nad tím, že se nezúčastním, ale to bych pak potvrdil Enjiho slova. Proč mi vůbec poslal tuto pozvánku? Chce abych tam byl? Co tím chce dokázat? Možná předem věděl, že se nebudu chtít zúčastnit. Jestli to tak opravdu je, tak mu dokážu pravý opak a zařídím, aby jsem byl součástí jeho osobního života.

Během přemýšlení jsem dojedl večeři. Misku po sobě umyl a šel se osprchovat. Následně jsem skočil do postele a během chvilky usnul.
————————————————————

Ráno jsem se vzbudil celý propocený, peříčka z mých křídel byla rozházená všude po pokoji. Měl jsem dost divoký sen. Nebudu vás obtěžovat zbytečnostma.

Vstal jsem a nechal vše tak jak je. Šel jsem si hned hodit sprchu, jelikož nechci opustit byt, když zaváním potem.

Po sprše jsem se oblékl a na to nechal svá peříčka vrátit se ke mně. Protáhl jsem si křídla. Poté vyšel na balkón a rozletěl se městem.

Dneska je tu poněkud klid oproti jiným dnům tohoto týdne. Od pondělí jsem už stihl zachránit během půl minuty 10 lidí z hořícího domu, sundat čtyři kočky ze stromu a zachránit jednoho nešikovného dělníka, který spadl z lešení, ale žádné akce záporáků, což mi přišlo v celku zvláštní.

No nic, pokračuji v obhlídce.
————————————————————

Už mi zbývá jen necelá hodina na to, abych se vrátil domů, převlékl se a dopravil se na večírek. Myslím, že to poslední bude nejmenší problém.

Doletěl jsem rychle domů. Dal jsem si rychlou sprchu a během chvilky jsem stál před sprchou a sušil se. Na to jsem se prohlédl v zrcadle. Začal jsem si rozčesávat své neposedné vlasy. Nakonec se mi to povedlo a já na ně nanesl dostatečné množství gelu na vlasy, aby něco vydrželi. Rychle jsem vzal voňavku, kterou jsem se navoněl.

Už mi zbývá asi jen 20 minut...

Rychle jsem si běžel do skříně pro sako. Ano, běžel jsem nahý. Stejně bydlím sám, tak to dělám pořád. Vyndal jsem sako ze skříně a rychle se do něj nasoukal. Rychle jsem si uvázal červenou kravatu, srovnal rukávy, přehl límec a skočil do bot, které jsem si pořádně zavázal.

Dal jsem si na sobě záležet, i když jsem na to neměl moc času.

Naposledy jsem se zkontroloval v zrcadle, abych si byl jistý, že můj vzhled aspoň z větší části odpovídá mému očekávání. Ano, už bych měl fakt jít! Jsem určitě vzhledově neodolatelný. Zazubil jsem se na sebe do zrcadla a následně se vydal k balkonu.

Zamkl jsem. Poté se otočil a z hluboka jsem se nadechl. Byla už docela tma, ale to mě nezastavilo. Vznesl jsem se do nebe až do nepředstavitelné výšky. Rozletěl jsem se směrem k sídlu Todoroki.

Nemělo to dlouhé trvání, jak jsem mohl očekávat. Během několika minut jsem byl na místě. Z ulice bylo vidět, jak se v domě svítí. Z hluboka jsem se nadechl. Váhal jsem, ale když už jsem došel až sem, tak nesmím vycouvat!

Natáhl jsem prst k drobnému knoflíku, který byl na stoprocent zvonek. Během chvilky jsem uviděl, jak se otevřeli hlavní dveře a já jen skrze mříž vrátek sledoval, kdo vyšel ven.

,,Hawksi!" Usmál se na mě Enji. Roztáhl ruce na důkaz, že mě rád vidí, ale já na tenhle typ zobu nejsem.
,,Už jsem myslel, že nedorazíš. Všichni už jsou tady..." Přišel k vrákům a otevřel je.

,,Předci jsem to nemohl nechat jenom tak." Usmál jsem se se sebevědomím pohledem, ale pod maskou se skrýval strach. Bál jsem se, kam se tento večer vyvine.

,,Ale takové formální večírky nejsou tvoje parketa." Měl pravdu. Takové formality jsem úplně neovládal.

,,Jak bys ty mohl vědět, jestli je nebo není něco moje parketa?" Šli jsme pomalu ke dveřím.

,,Znám tě."

,,Tak to asi ne dost. Víš, kolik věcí o sobě neví nejlepší přátelé, i když se znají mnoho let?" Usmál jsem se.

,,Nejsme přátelé." Řekl s kamennou tváří a ve chvíli, kdy otevřel dveře se jeho výraz změnil na mírně vřelý úsměv, se kterým se bavil s hosty.

Já si radši našel nějaký osamělý koutek pro osamělého ptáčka, ujídal chuťovky z tácků a pil šampus.

Konnichiwa 💕

Vaše nejoblíbenější postava z mha?😅😌

Moje je Dabi🤤
(Hawks, Shigaraki, Kirishima a Tamaki)

Zatím Sayonara 💕
29.1.2021

Vaše Rin ❤️