𝐿𝑖𝑠𝑡𝑒𝑛 𝑚𝑒 [𝐸𝑛𝑑𝐻𝑎𝑤𝑘𝑠]

『V』

Vypil jsem docela dost skleniček. Trochu se mi motala hlava, ale to bylo snad jediné. Stále jsem mohl racionálně myslet.

Za tu dobu, co tu jsem, jsem si stihl popovídat s několika hrdiny. Kamui Woods, Mirko a Ryukyu mi hodně zpříjemnili večer. Povídali si se mnou, dali si skleničku, ale nakonec jsem stejně skončil sám.

Nikdy mi samota nevadila. Vždy jsem se radši věnoval sobě, když většinu času dávám ostatním, ale teď jsem se cítil opravdu sám v davu lidí.

Nakonec jsem se rozhodl, že si vezmu celou láhev šampusu ze stolu a půjdu trochu prozkoumat jeho dům. Vím, že šmejdit v něčím domě je neslušné, ale nic jiného mi nezbývá, když nemám co dělat a domů rozhodně ještě nejdu.

Procházel jsem obrovským sídlem a při cestě upíjel z láhve. Nahlížel jsem do pokojů. Bylo jich tu hodně. Kuchyně, obývací pokoj, jídelna a pokoje Shota, Fuyumi a Natsua. Byl tam ještě jeden pokoj. Vypadalo to na pokoj Enjiho zesnulého syna. Rychle jsem ten pokoj opustil.

Radši jsem pokračoval dál a narazil na ložnici. Měl ji pěkně zařízenou.

Běž zkusit, jestli je pohodlná.

Slyšel jsem svoje opilé já. Ne! To nemůžu, je to neslušné.

Jenom se posadíš a pak zase půjdeš. Nikdo na to nepřijde.

Možná jenom na chvilinku. Usmál jsem se pro sebe a přistoupil ke krásně ustlané posteli, na kterou jsem se opatrně posadil.

Bože můj! Tak měkká a tak pohodlně příjemná!

Ve chvilce jsem ztratil vršek od saka a boty, zůstal jsem jen v košili a kalhotách. Tak dobře se mi leželo, že jsem se začal uvelebovat.

Sakra Hawksi! Ty líný opilý prase. Zvedni svůj zadek a leť domů, dokud jsi toho ještě schopný...

Radilo moje ještě racionálně myslící já. Poslechl jsem ho a začal se pomalinku zvedat. Natáhl jsem si kalhoty, nazul boty a vzal si vršek saka do ruky.

Vyšel jsem pomalu z pokoje. Nohy se mi už docela motaly. Už jsem dokonce zapomněl, kde jsem nechal ten šampus... nebo jsem ho už vypil? Kdo ví, ale i kdyby jsem ho nevypil, tak skoro vůbec nepiju, tak na to nejsem zvyklý.

Pokračoval jsem chodbou opírajíc se o kusy nábytku až jsem se nakonec dopotácel do té velké místnosti, kde se to všechno odehrávalo. Vykoukl jsem ze dveří a rozhlédl se. Všechno se houpalo, ale i přes to jsem viděl, že už všichni odešli. Uviděl jsem Endeavora, jak se baví se svým podřízeným, aby všechno bylo do rána uklizené.

Já jen zavřel za sebou dveře a jen tak chvilku stál na místě a snažil se udržet balanc. Najednou se Enji otočil přímo na mě.

,,Ty jsi ještě tady?" Nechápavý pohled ovládl jeho tyrkysové oči.

,,Trošku." Málem jsem spadl, ale zapřel jsem se o zeď.

,,Bože, ty vypadáš!" Přišel ke mně blíž a podepřel mě.

,,Né! Musím letět domu!" Vysmekl jsem se z jeho podepření a chtěl jít k východu.

,,Tak to teda ne... Měli by zavést zákon, který zakazuje létání v opilosti." Trochu se zasmál, následně se mi postavil do cesty a já narazil do jeho hrudě.

,,Ale takový zákon žádný není, takže letím domů." Chtěl jsem ho obejít, ale on uchopil má ramena.

,,Nikam nepůjdeš, ještě tě ráno budu odlepovat někde z chodníku až se na něm rozmázneš... To tě tu radši nechám přespat." Protočil očima.

,,Eh... Je mi blbě..."

,,Teď si představ, že by se ti to stalo ve vzduchu..." Z toho se mi zvedl žaludek ještě víc. Rychle jsem vyběhl a mířil směrem k toaletám.

Rozrazil jsem dveře. Rychle jsem se sehnul k míse a vyvrhl vše, co jsem za posledních pár hodin snědl a vypil.

,,Ehhh..." Vypustil jsem z pusy utrápenej skřek.
,,Dobře..." Pronesl jsem do mísy, když jsem na sobě ucítil pohled.

,,Dobře. Připravím ti místo na spaní. Ty se mezitím můžeš tady osprchovat a támhle ve skříňce jsou ručníky." Pobídl mě a následně odešel.

Zvedl jsem se od mísy a rovnou si vypláchl pusu. Na to jsem se svlékl a vlezl do sprchového koutu, kde jsem se posadil na dno a nechal kapičky vody stékat po mém těle.

Nedokázal jsem nic než jen sedět ve sprchovém koutu.

Po asi patnácti minutách jsem slyšel klepot na dveře a hlas ptající se, zda jsem v pořádku.

,,Jo..." Zabručel jsem a vypl tekoucí vodu.

,,Tak pak přijď do pokoje, který je na konci té dlouhé chodby." Dořekl a pak jsem slyšel jeho kroky, které se pomalu vzdalovali.

Vylezl jsem ze sprchy, vyndal jsem ručník ze skříňky a pořádně jsem se usušil. Následně jsem si vzal pouze košili a trenky s ponožkami. Zbytek jsem vzal pouze do ruky.

Vyšel jsem ven a zamířil do místnosti na konci chodby. Měl jsem pocit, že je to Endeavorova ložnice a jestli ano, tak mě určitě zabije, jelikož....

Otevřel jsem dveře a nestačil se ani rozkoukat.

,,Tady jsi! Můžeš mi sakra vysvětlit, proč jsem měl postel plnou tvého peří?"

... jelikož jsem v jeho posteli ležel a udělal tam menší bordel.

,,Promiň." Přivolal jsem osamělá peříčka zpátky k mým křídlům.

Konnichiwa 💕

Hmm, už jsme u další kapitoly🤤
Jste určitě tak šťastní, jako já👏

Pokud se vám moje tvorba líbí, tak to klidně sdílejte mezi své kamarády 😌

Zatím Sayonara 💕
30.1.2021

Vaše Rin ❤️