𝐿𝑖𝑠𝑡𝑒𝑛 𝑚𝑒 [𝐸𝑛𝑑𝐻𝑎𝑤𝑘𝑠]

『IX』

Místností se linuly stény slastné bolesti, které nešly ani za mák utišit. Kdežto jsem něco zaslechl. Enji se ve mě zastavil a chvíli poslouchal.

,,Zlato, jsme doma!" Oba jsme se zarazili, když jsme slyšeli hlas jeho ženy, která byla u hlavního vchodu.
__________________________________

,,Musíš rychle vypadnout!" Vytáhl ho ze mě.

,,To jsi se asi zbláznil né?!" Rychle jsem se postavil na vlastní nohy a zaskučel velkou bolestí.

,,Nemáš na výběr!" Hodil po mě rychle oblečení.
,,Vem to oknem." Ukázal prstem.

Nezbývalo mi nic jiného než dokulhat k oknu, natáhnout si rychle kalhoty s košilí a rychle vyletět z okna. Přivolal jsem všechna peříčka k sobě. Opatrně jsem vylezl na parapet, ale bolest byla opravdu obrovská. Jiná možnost než to vydržet neexistovala.

Rychle jsem vyletěl z okna a nabral velkou výšku, aby si mě nikdo nevšiml třeba z okna. Na to jsem se velkou rychlostí vydal směrem domů.

Přistál jsem na balkoně a odemkl dveře. Vešel jsem s kulhavou chůzí. Zavřel jsem za sebou dveře a ihned se rozvalil v posteli. V leže to nebylo tak hrozné, ale pořád to bolelo. Samozřejmě jsem si to užíval. Toto byl můj sen a on se mi konečně splnil.

Miluji ho.

Převalil jsem se na bok a trošku zaskučel. Během chvilinky jsem usnul.
_________________________________

Vstal jsem někdy odpoledne. Bylo ještě světlo. Posadil jsem se na posteli a protřel si oči. Bolest už nebyla tak velká, dalo se v pohodě sedět oproti ránu. Vstal jsem a převlékl se do svého pracovního úboru. Chtěl jsem se stihnout proletět po městě a pak můj milovaný západ slunce.

Došel jsem pomalu k balkonu. Při chůzi to ještě bolelo. Otevřel jsem balkon a zamkl jej. Rozletěl jsem se městem a nasával čerstvý vzduch.

Po asi hodině jsem se přesunul na mojí oblíbenou střechu. Přistál jsem a všiml si, že tam sedí Endeavor a sleduje západ. Pomalu jsem k němu přišel a posadil se vedle něj na římsu.

,,Už jsem myslel, že to nestihneš." Řekl tiše s pohledem upřeným k západu.

,,My jsme si dávali sraz?" Zmateně jsem si ho změřil pohledem.

,,Ne, ale chtěl jsem tě vidět. Prdel nebolí?" Podíval se na mě se širokým úsměvem.

,,Už moc ne. Jen mě zajímá," Odmlčel jsem se a pohlédl k obzoru.
,,jak to dopadlo s tvojí ženou?" Trochu jsem posmutněl.

,,To je právě to. Blbě jsem to zakecal."

,,Přišla na to?!" Znovu jsem na něj pohlédl.

,,Ano..."

,,Vykopla tě?"

,,Ne... Je to můj barák ty blbečku." Trochu se zasmál.

,,Ajo, nedošlo mi to." Taky jsem se trochu zasmál.
,,Nenávidíš mě?" Rychle jsem řekl a začal si hrát se svými prsty.

,,Bože ne! To bych tu na tebe nečekal..."

,,Tak co?" Zmateně jsem zamrkal.

,,Poslouchej mě, moje žena odešla. Děti mi zůstali na krku. Nechtěl bys zaplnit to místo vedle mě v posteli?" Říkal to tak nervózně, že jsem nemohl uvěřit tomu, že to je opravdu Enji.

,,Cože?" Nechtěl jsem, aby to znělo, jako kdybych nechtěl, spíš jsem váhal, zda bych měl nebo ne.

,,Nebudu to opakovat..." Trošku se naštval.

,,Nechci aby jsi to opakoval, jen nemůžu uvěřit svým uším... Ty fakt chceš abych se k tobě nastěhoval? A co tvoje děti? Nebude jim to divný nebo..." Přerušil můj proslov prstem na mých rtech.

,,Už sklapni... Prostě řekni jo nebo ne... Jednoduché!" Jen jsem tiše seděl a sledoval jeho modré oči.
,,Tak co?" Řekl.

,,Kolik mám času na rozmýšlení?" Zašeptal jsem.

,,Nehraj tady na mě, že tvůj malý Hawks v hlavě neskáče radostí! Takže ano nebo ne?" Zasmál se.

,,Já nev..."

,,Hawksi!" Zakřičel.

,,Samozřejmě že ano!" Už jsem to nemohl vydržet.

,,Já věděl, že budeš souhlasit... Dnes se ještě vyspi doma a zítra ráno přijď." Řekl a začal se zvedat.

,,Enji..." Řekl jsem mu jménem.

,,Ano Keigo?" On mi taky řekl jménem.

Já se rychle zvedl a objal jsem ho. Byl trochu zaskočený, ale to mu nebránilo v tom mě také obejmout. Silně mě stiskl a v tu chvíli se můj obličej ztratil v jeho hrudi.

,,Nemůžu dýchat!" Zamumlal jsem a on mě pustil.

,,Promiň." Nahnul se pomalu ke mně.

Během chvilky mě políbil a já nevěděl která bije. Poté jsem ale spolupracoval. Jeho úžasné rty byly natisknuté na těch mých a jeho jazyk se otíral o ten můj.

Dokonalé...

Konnichiwa 💕

Málem jsem zapomněla vydat kapitolu.😅

To je tou školou mno.😌

Snad nevadí.👏

Zatím Sayonara 💕
2.2.2021

Vaše Rin ❤️